Rakousko Alpy

Rakouské Alpy

Jedete na lyže, kolo, na hory či za odpočinkem do Rakouska?

Nabízíme řadu kvalitních destinací a různé druhy ubytování pro vaši dovolenou v této Alpské zemi. Firemní cestu, konferenci, zájezd… Vyberte si ze široké nabídky na našich webových stránkách… nebo nám zašlete konkrétní představu o cílové destinaci a vašich požadavcích, my zařídíme vše potřebné…

 Poptávkový formulář  ubytování v Rakousku na “míru” pro Vás…  

Zájezdy do Rakouska on-line     Zájezdy do Rakouských Alp

Firmy, veřejnost či cestovní kanceláře a agentury oceňují naši flexibilitu a vstřícnost, znalost místního prostředí, nonstop pracovní dobu…

Rakousko

(oficiální název zní Republika Rakousko, německy Republik Österreich) je vnitrozemská federativní republika ležící ve střední Evropě. Skládá se z 9 spolkových zemí. Hraničí s Lichtenštejnskem a Švýcarskem na západě, s Itálií a Slovinskem na jihu, s Maďarskem a Slovenskem na východě a s Českem, Německem na severu. Největší města jsou Vídeň, Štýrský Hradec, Linec, Salzburg a Innsbruck.

Österreich znamená v češtině „východní říše“. Pochází ze staroněmeckého Ostarrichi (doloženo v listině císaře Oty III. z roku 996), což bylo označení pro tzv. Východní marku (Marchia orientalis), která byla v tehdejší době nejvýchodnějším územím s německým obyvatelstvem. Latinizovaná podoba Austria nemá nic společného s Austrálií (terra australis incognita = neznámá jižní země).

České pojmenování Rakousko (historicky Rakúsy, později Rakousy) pochází od pohraničního hradu Ratgoz (dnes Raabs na soutoku moravské a německéDyje), jehož název čeští obchodníci zkomolili na Rakús (nebo Rakuš). Podle něj pak pojmenovali okolní území a později celou zemi.

Exklávy a enklávy

Na území Rakouska se nachází údolí Kleinwalsertal – funkční enkláva Německa. Kleinwalsertal sice patří k rakouské spolkové zemi Vorarlbersko a geograficky leží i těsně při ní, ale na základě topografické polohy je dostupné po silnici pouze z Německa. Další obdobná enkláva Německa existuje v Tyrolsku. Obec Jungholz, do které se také z Rakouska nedostanete, je s ním spojena pouze 1636 m vysokou horou Sorgschrofen.

Na druhé straně existuje i funkční enkláva Rakouska, která se nachází ve Švýcarsku. Obec Samnaun nebyla po dlouhou dobu spojená se Švýcarskem jakoukoli cestou, nýbrž přístupná pouze přes Tyrolsko. To vedlo k tomu, že odtud vymizela rétorománština a místo ní přijali tamní obyvatelé dialekt podobný tyrolskému. Mezitím byla postavena silnice vedoucí do Samnaun, která se již ubírá výhradně po švýcarském území a zahrnuje dokonce i bezcelní zónu, která už zde kdysi byla zavedena. V podobném stavu jako Samnaun byla až do roku 1980 obec Spiss na rakousko-švýcarské hranici.

Povrch

Přibližně 60 % země je hornaté povahy a má podíl na Východních Alpách (především Tyrolské Střední Alpy, Vysoké Taury a Nízké Taury, Severní vápencové Alpy, Jižní vápencové Alpy a Vídeňský les). V Horních a Dolních Rakousech, severně od Dunaje, leží část starého pohoří Českého masivu, které zasahuje dále do Česka a Bavorska. Na východních hranicích leží pohoří Malé Karpaty.

Velké nížiny leží na východě podél Dunaje (především Alpské předpolí a Vídeňská pánev s Moravským polem), ale i na jihu ve Štýrsku, které je pro podobnost své krajiny s italským Toskánskem nazýváno také Štýrská Toskána.

Z celkové plochy Rakouska (83 871,1 km²) připadá na kopce a nížiny přibližně jedna čtvrtina. Pouze 32 % leží níže než 500 m n. m. 43 % rozlohy je zalesněno. Nejníže položeným místem je Hedwighof (okres Apetlon – Burgenland) 114 m n.m. Naproti tomu nejvýše položeným místem je vrchol Grossglockner (3798 m n.m.).

Pět nejdůležitějších geografických útvarů Rakouska:

• Část Východních Alp (52 600 km², 62,8 % rozlohy státu)
• Část Alpského a Karpatského předpolí (9500 km², 11,3 %)
• Předpolí na východě, část okrajové oblasti Panonské nížiny (9500 km², 11,3 %)
• Granitové a rulové roviny, část pohoří Českého masivu (8500 km², 10,2 %)
• Část Vídeňské kotliny (3700 km², 4,4 %)

Hory

Deset nejvyšších hor Rakouska (Rakouské Alpy):

Jezera

Největší jezero Rakouska je Neziderské jezero v Burgenlandu, ke kterému náleží 77 % svojí celkové rozlohy 315 km² (zbytek jezera je součástí Maďarska). Za ním následuje Attersee s 46 km² a Traunsee s 24 km² v Horních Rakousech. Velké je také Bodamské jezero o rozloze 536 km², k Rakousku však náleží pouze malá část. Jezera mají vedle hor velký význam také v cestovním ruchu, především Korutanská jezera a oblast Salzkammergut. Nejznámější jsou např. Wörthersee (největší jezero Korutan), Millstätter See, Ossiacher See a Weißensee. Známá jsou také jezera Mondsee a Wolfgangsee na hranicích Salcburska a Horních Rakous.

Řeky

Největší část Rakouska (80 566 km²) je odvodňována Dunajem do Černého moře. Pouze malé oblasti jsou odvodněny Rýnem (2366 km²) do Severního moře. Velké přítoky Dunaje (od západu na východ):

• Lech, Inn (odvodňují Tyrolsko) a Salzach (odvodňuje Salzburg, kromě Lungau a částí Pongau).
• Ashach, Traun, Enns, Ybbs, Erlauf, Traisen, Vídeň (řeka) a Fischa odvodňují oblasti Štýrska, Horních aDolních Rakous a Vídně, ležící na jih od Dunaje.
• Velký a Malý Mühl, Rodl, Aist, Kamp, Schmida a Rußbach, stejně jako Thaya (Dyje) a March (Morava) na východních hranicích, odvodňují oblasti Horních a Dolních Rakous položené severně od Dunaje.
• Řeka Mur odvodňuje Salcburské Lungau a Štýrsko a ústí v Chorvatsku do řeky Drávy, která odvodňujeKorutany a Východní Tyrolsko. Dráva se v Chorvatsku vlévá do Dunaje.

Podnebí – rakouské klima je označováno za smíšení oceánského a kontinentálního klimatu, resp. panonské klima. Díky zvláštnostem těchto podnebí je východní Rakousko známé mrazivými zimami a horkými léty s celoročně nízkými srážkami. Díky tomu se Rakousko zcela oprávněně řadí k středoevropskému přechodovému klimatu, s ohledem k Alpám ve středu a na západě a k Panonské nížině na východě země.

Jazyky

Němčina je úřední a mateřský jazyk přibližně 98 % rakouských občanů. Ačkoli neexistuje žádná „rakouská spisovná němčina“, rakouské varianty standardní němčiny vykazují určité odchylky od ostatních německy hovořících zemí. Ty jsou zachyceny vRakouském slovníku, který je pak brán jako zdroj pravidel nad Dudenovým slovníkem. V Rakousku se vyskytují především dva základní dialekty hornoněmeckých jazyků:

• Alamanni (německy Alamannisch) – především Vorarlbersko a Tyrolský okres Reutte)
• Bavorština (německy Bairisch) – ve všech ostatních spolkových zemích, tzn. sedm milionů Rakušanů mluví středním nebo jižním bairišským dialektem.

Rakouské Alpy

Masiv Fuscherkarkopf od Ferleiten. Pohoří Vysoké Taury
Nejvyšší bod	Grossglockner (3 798 m n. m.)
Rozloha	cca. 60000 km²
Nadřazená jednotka	Východní Alpy, Alpy
Sousední jednotky	Italské Alpy, Švýcarské Alpy,Slovinské Alpy
Světadíl	Evropa
Státy	Rakousko
Povodí	Rýn, Dunaj, Salzach, Enns

 

Povrch Rakouska tvoří ze dvou třetin Alpy náležící horopisně pod Východní Alpy. Alpy však nezabírají celou rozlohu země a najdeme zde hned několik zcela odlišných pohoří a krajinných celků. Tvář alpských hřebenů je rozbrázděná množstvím většinou podélně tekoucích řek, tvořících až několik desítek kilometrů dlouhá údolí. Na území Rakouska zasahují z celkového členění pouze Východní Alpy. Ty dále dělíme na tři geologické celky. Hlavní alpský hřeben, který tvoří převážnou většinu z nejmohutnějších rakouských pohoří spadá pod Centrální krystalické Alpy. Převládající horninou je zde rula, žula, svory, břidlice, ale také okrajově pískovec, vápenec či dolomit.

přehradní jezera Oscheniksee a Bösecksee (Vysoké Taury) Krimmelské vodopády

 

Alpy

jsou hlavní pramennou oblastí Evropy. Téměř celé území Rakouska patří do povodí Dunaje. Jedinou výjimkou je nejzápadnější spolková země Vorarlberg, odkud jsou řeky odvodňovány do horního Rýna, případně do Bodamského jezera. Dunaj protéká rakouským územím v délce 350 km a je jeho jedinou splavnou řekou. Do Dunaje se vlévají téměř všechny alpské řeky. Na prvním místě to je Inn, Salzach, Traun, Enns, Ybbs, Traisen,Dráva, Mur a další. Velký podíl na průtoku řek má více jak 600 km² plochy ledovců. Rakouské Alpy se mohou pyšnit neobyčejně velkým počtem jezer. Celkově jich je asi 580 a jsou většinou ledovcového původu. Většina z nich jsou malá karová jezírka ukrytá vysoko v horách. Velká jezera hledejme spíše v podhůří Alp. Na severuhřebene je to hlavně oblast Solné komory (Salzkammergutberge) s jezery Attersee (46,7km²), Traunsee,Mondsee, Wolfgangsee a další. Na jihu Rakouských Alp jsou to jezera v Klagenfurtské kotlině – Wörthersee,Ossiachersee, Millstättersee atd. V nejvyšších partiích hor, především ve Vysokých Taurech byla vybudována obrovská přehradní jezera, která mají nemalý energetický význam pro celou zemi.

Kozorožci v Berchtesgadenských Alpách

Alpy se prezentují především svým stupňovitým uspořádáním vegetačních pásem. Svahy hor do výše 700 m (na jihu do 800 m) zaujímají většinou louky, pole případně vinice. Od této výšky rostou již lesy a to až do výše 2000 m (Severní vápencové Alpy – 1800 m). Lesy zaujímají v Rakousku až 38% celkové plochy země. Nejrozšířenějšídřevinou je smrk. Nad hranicí lesa šplhá až do výše 2700 m pásmo kosodřeviny a nad touto výškou se na horských holích setkáme s porosty jalovce, zakrslé vrby a rododendrony. Nejvyšší patro hor pak patří alpskýmbylinám. V horských lesích dosud žije hojně srnčí zvěř a jeleni. Ve vyšších polohách se setkáme s typickými zástupci alpské fauny – kamzíky, kozorožci a svišti. Medvěd byl sice v Alpách vyhuben, přesto se můžeme s tímto představitelem největší evropské šelmy setkat především v oblastech Jižních vápencových Alp (Karnské Alpy), kde zde migruje z blízkých Slovinských Alp.

Dachstein-Mammuthöhle

• Národní park Vysoké Taury

Největším národním parkem je Nationalpark Hohe Tauern (Vysoké Taury). Dnešní rozloha celého parku včetně ochrannýchúzemí je 1800 km² a je tak největším chráněním územím v Alpách. Území NP se rozkládá ve spolkových zemích Salzbursko,Korutany, Východní Tyrolsko a Tyrolsko.

• Národní park Nockberge

Nationalpark Nockberge byl vyhlášen v r. 1987 a chrání nenarušenou přírodu v méně známém masivu Nockberge na území spolkových zemí Korutany, Salcbursko a Štýrsko. Na ploše 21000 ha jsou chráněny přirozený alpský reliéf, alpínské louky a vysokohorské partie kolem nejvyšších vrcholů. Významným zásahem do krajiny bylo vybudování vysokohorské silniceNockalmstrasse vedoucí až do výše 2000 m n. m. Na ploše parku lze pozorovat bohatou floru (vzácný pochybek, bříza zakrslá, mochana a další). Ze savců je zde přítomen jelen, kamzík, svišť, ptačí říši zastupuje výr velký, tetřev a velmi vzácný boreo.

• Národní park Kalkalpen

Nationalpark Kalkalpen je nejpozději založeným národním parkem chránící přírodu vápencových Alp v oblasti Pyhrn – Eisenwurzen.

Z nejvýznamnějších chráněných krajinných oblastí jmenujme alespoň Dachstein s jeskyněmi Dachstein-Mammuthöhle a Riesenhöhle a přilehlá Gossauská jezera, část pohoří Totes Gebirge v okolí jezera Grundlsee, hluboké údolí řeky Enns zvané Gesäuse. V Dolním Rakousku je to oblast vápencového vrcholuÖtscher a soutěsek v jeho blízkosti. Jako chráněné oblasti jsou dále vyhlášeny části území tyrolského pohoří Wilder Kaiser a Karwendel. Přírodními parky jsouHohe Wand, Schwarzau im Gebirge v pohoří Rax, velké území východních Nízkých Taur – Sölktäler. Mezi přírodními rezervacemi na území Alp vzpomeňme na prvním místě Krimmelské vodopády, které patří mezi největší v Evropě, dále jezero Altausseer See v Salzkammergutberge a mnoho dalších.

Rozdělení Rakouských Alp

Šafrán karpatský (Karavanky) Wildspitze – 3770 m (Ötztalské Alpy)

 

Dělení

Wienerwald (Vídeňský les) – Schöpfl (893 m)

Rax – Heukuppe (2007 m)

Schneeberg – Klosterwappen (2076 m)

Gutensteiner Alpen – Reisalpe (1399 m)

Hornorakouské předhůří – Hohe Nock (1903 m)

Türnitzer Alpen – Türnitzer Höger (1372 m)

Mürzsteger Alpen – Windberg (1903 m)

Hochschwab – Hochschwab (2277 m)

Ybbstaler Alpen – Ötscher (1893 m)

Ennstaler Alpen – Hochtor (2369 m)

Totes Gebirge – Grosser Priel (2515 m)

Salzkammergutberge – Gamsfeld (2028 m)

Dachstein – Hoher Dachstein (2995 m)

Tennengebirge – Raucheck (2431 m)

Berchtesgadener Alpen – Hochkönig (2941 m)

Dientener Berge – Hundstein (2117 m)

Steinberge – Birnhorn (2634 m)

Kaisergebirge (Wilder Kaiser) – Ellmauer Halt (2344 m)

Chiemgauer Alpen – Sonntagshorn (1961 m)

Rofan – Hochiss (2289 m)

Karwendel – Birkkarspitze (2749 m)

Wetterstein – Zugspitze (2968 m)

Lechtaler Alpen – Parseierspitze (3036 m)

Verwall – Hoher Riffler (3168 m)

Allgäuer Alpen – Grosser Krotenkopf (2657 m)

Nízké Taury – Hochgolling (2863 m)

Nockberge – Rosenock (2440 m)

Lavanttaler Alpen – Zirbitzkogel (2396 m)

Vysoké Taury – Grossglockner (3798 m)

Villgratenské hory – Weisse Spitze (2967 m)

Kizbüheler Alpen – Kreuzjoch (2558 m)

Zillertaler Alpen – Hochfeiler (3510 m)

Tuxer Alpen – Lizumer Reckner (2886 m)

Stubaier Alpen – Zuckerhütl (3507 m)

Ötztaler Alpen – Wildspitze (3770 m)

Silvretta – Piz Buin (3312 m)

Sesvenna – Piz Sesvenna (3205 m) (na rakouské území zasahuje pouze své plochy)

Rätikon – Schesaplana (2965 m)

Gailtaler Alpen – Grosse Sandspitze (2772 m)

Karnské Alpy – Hohe Warte (2780 m)

Karavanky – Hochstuhl (2236 m)

Historie turistiky

• Historicky prvním horolezeckým výstupem na území Rakouska bylo zdolání ledovcového vrcholu Ankogel ve Vysokých Taurech v roce 1762. Tento počin se povedl Bergmannu von Turwiesen.
• Již v roce 1800 byla podniknuta první výprava k vrcholu Grossglockner. Tuto akci vedl hrabě Salm a čítala 62 lidí. Během výstupu byly postaveny dvě chaty. Ta vyšší na Adlersruhe ve výšce 3461 m takřka předurčila místo pro současnou chatuErzherzog Johann Hütte (nejvýše položená chata ve Východních Alpách). Vrchol hory dosáhli jako první bratři Klotzovi a páter Horasch 28.7. 1800
• V roce 1804 vystoupil arcivévoda Johann na nejvyšší hory v pohořích Rax, Schneeberg a v Ennstalských Alpách.
• Rok 1854 patří zrodu „zlatého věku alpinismu“, kdy jsou především díky anglickým sportovním lezcům zdolány téměř všechny nejvyšší hory Alp. Tato éra přetrvávala zhruba 20 let.
• V roce 1862 byl založen rakouský alpský spolek Alpenverein. U jeho zrodu stáli přední rakouští horolezci Paul Grohmann,Guido Freiherr a Eduard von Mojsisovics. V roce 1863 vyšlo již první číslo časopisu vydávaného spolkem.
• České působení v rakouských Alpách má dlouhou tradici. V roce 1870 byla v Praze založena sekce Praha při rakouském Alpenvereinu. Tato sekce postavila na území Alp celkem 12 horských chat (Neue Prager Hütte aj.)

Zdroj: Wikipedie, David Klaus

Rakouské Alpy

Ubytování v Rakousku