ubytování ve francii | David Klaus | travel manager service

Francie Alpy

Francie Alpy

Francouzské Alpy

Jedete na lyže, kolo, na hory či za odpočinkem do francouzkých Alp?

Nabízíme řadu kvalitních destinací a různé druhy ubytování pro vaši dovolenou v zemi galského kohouta. Firemní cestu, konferenci, zájezd… Vyberte si ze široké nabídky na našich webových stránkách… nebo nám zašlete konkrétní představu o cílové destinaci a vašich požadavcích, my zařídíme vše potřebné…

Zájezdy do Francie on-line

Vyplňte poptávkový formulář Zajistíme ubytování ve francouzkých Alpách na “míru” pro Vás…

Firmy, veřejnost či cestovní kanceláře a agentury oceňují naši flexibilitu a vstřícnost, znalost místního prostředí, nonstop pracovní dobu…

Lokalita 1

Lokalita 2

Lokalita 3

Lokalita 4

APARTMÁN

HOTEL

KEMP

PENSION

TURISTICKÁ UBYTOVNA

 

Francie

(francouzsky La France, výslovnost /fʀɑ̃s/), oficiální název Francouzská republika (francouzsky République française, výslovnost /ʀepyblik fʀɑ̃sɛz/) je demokratický stát, jehož většina území (někdy označovaná jako Metropolitní Francie) se nachází v západní Evropě. Součástí Francouzské republiky jsou také zámořské departementy a zámořská území v Karibiku, Severní aJižní Americe, v Indickém oceánu a Oceánii. Francouzi metropolitní Francii kvůli jejímu geografickému tvaru často přezdívají L’Hexagone (šestiúhelník).

Je členskou zemí Severoatlantické aliance (NATO) a je jedním ze zakládajících členů Evropské unie (EU). Dále je Francie jedním ze zakládajících členů Spojených národů. Je jedním z pěti stálých členůRady bezpečnosti OSN s právem veta, jednou z osmi uznaných nukleárních mocností a členem sdružení sedmi nejvyspělejších států světa a Ruska – G8. Spolu se Spojeným královstvím je Francie jedinou doposud existující koloniální velmocí.

Hranice současné Francie zhruba souhlasí s těmi z dob starověké Galie obývané keltským kmenem Galů. Galiebyla porobena v 1. století př. n. l. Římany a Galovéčástečně převzali latinský jazyk i kulturu. S romanizací území souvisí i časné šíření křesťanství od 2. a 3. století. Galské východní hranice byly ve 4. století obsazeny germánskými kmeny, převážně Franky, kteří později dali zemi její dnešní jméno. Existence Francie jako samostatného státu se tradičně datuje od rozděleniFrancké říše roku 843 na (Francia orientalis) na východě, Francia occidentalis na západě a Lothraringii ve středu. Z Východní Franské Říše se stala Svatá říše římská (dnešní Německo), západní část dala vzniknout dnešní Francii.
Potomci Karla Velikého vládli Francii až do roku 987, kdy byl korunován králem Hugo Kapet. Jeho potomci, Kapetovci a jejich vedlejší větve z Valois a Bourboni postupně pomocí série válek a dědictví sjednotili území pod centrální panovnickou moc. Monarchie dosáhla své největší moci za vlády Ludvíka XIV, který vládl v 2. polovině 17. a začátkem 18. století. V té době měla Francie velký vliv na evropskou politiku, ekonomii a kulturu. Byla nejlidnatějším státem v Evropě a třetím na světě po Číně a Indii. Zároveň se však postupně propadala do rekordní zadluženosti a ekonomického úpadku.
Úpadek říše se za následníků Ludvíka XIV. stále prohluboval a byl jednou z příčin Francouzské revoluce, která propukla v roce 1789 a vedla 3. září 1791 k nahrazení absolutistické monarchie konstituční, 22. září 1792 byla následně nastolena První republika. Vláda však ve skutečnosti zůstala v rukou revolučního kabinetu. 22. srpna 1795 byla vyhlášena ústava roku III, vlády se chopilo direktorium. Následně v roce 1799 ovládl republiku Napoleon Bonaparte, stal se prvním konzulem (Konzulát) a 18. května 1804 státním převratem založil první francouzské císařství, jehož se stal prvním panovníkem. Napoleon na krátkou dobu ovládl většinu Evropy, bojoval se Spojeným Královstvím, Pruskem, Rakouskem a Ruskem, založil nová království, do jejichž čela dosadil členy své rodiny. Po porážce v bitvě u Lipska už nebyl schopen čelit aliančním armádám a v dubnu 1814 abdikoval. Poté došlo k restauraci bourbonského království. Během Vídeňského kongresu uprchl z vyhnanství na ostrově Elba a nakrátko obnovil císařství. Definitivně poražen byl v bitvě u Waterloo.
V roce 1830 dala Červencová revoluce vzniknout konstituční monarchii v čele s vedlejší větví Bourbonů, nahrazené roku 1848 Druhou republikou. Její existence byla zanedlouho ukončena zvolením dosavadního prezidenta a císařova synovce Ludvíka Napoleona císařem (jako Napoleona III.), který byl zajat po prohrané prusko-francouzské válce roku 1870, kdy vznikla Třetí republika.
Ačkoliv vyšla Francie vítězně z první i druhé světové války, ztrácela během 20. století postupně bývalé velmocenské postavení. Po II. světové válce vzniklaČtvrtá republika. V roce 1958 byla nastolena současná Pátá republika v čele s generálem Charlesem de Gaullem.
V posledních desetiletích se Francie smířila s Německem a ve spojení s ním usiluje o politickou a ekonomickou integraci Evropy. Francie byla v čele států podporujících urychlení rozšíření měnové unie, kterou chtěla dosáhnout vytvoření více sjednocené a schopné Evropské politiky, obrany a bezpečnostního aparátu. V referendu o přijetí Smlouvy o Evropské ústavě však 55 % francouzských občanů hlasovalo proti, čímž byly tyto plány výrazně zbrzděny.

Ačkoliv Francii obvykle vnímáme jako jednolitý národní stát[1], při pohledu na rané dějiny Francie je patrné, že (slovy André Mauroise) „jakási francouzská rasa nikdy neexistovala“.[2]Francouzi se vyznačují značně různorodým národnostním původem, který je stejně jako jejich dějiny výsledkem mnoha vlivů. V průběhu svých dějin zažila Francie množství přistěhovaleckých vln (což je příznačné i pro současnou Francii). Tato skutečnost je zřejmější při uvědomění si geografické polohy Francie na západním okraji evropského kontinentu. Jejím vlivem byla Francie místem, kde se zastavovaly invaze a usazovali se vetřelci.[2] Navíc přestože dnešní Francie má přirozené hranice, z historického hlediska nebyla nijak uzavřeným celkem. Na jejím území se tak od počátku dějin setkáváme s nejrozličnějšími národy — Kelty, Řeky, Římany, Germány, Franky, Normany, Židy, Španěly,Portugalci, Italy, Alžířany a mnoha dalšími.

Nejvýznamnější stopy v dějinách Francie zanechaly vlivy: 1. Galů (což byla ta část Keltů, která se usadila ve Francii), 2. Římanů a 3. Franků, přičemž první dva na přelomu tisíciletí splynuly dohromady a třetí dal Francii jméno. Přístup k imigrantům byl na území Francie téměř výhradně asimilační[3], což znamená, že kultura, jazyk a genetické dispozice nově příchozích se rozpouštěly mezi zde již dříve usazeným obyvatelstvem, přičemž je samozřejmě do jisté míry i obohacovaly. Z hlediska civilizačního byl nejzásadnější vliv galorománské kultury, což se odráží i na dnešní podobě francouzštiny, kterou řadíme mezi románské jazyky. Výskyt mnoha oblastních jazyků, které většinou nemají s latinským původem příliš společného (bretonština, baskičtina, korsičtina, vlámština nebo alsaské nářečí němčiny), však velmi názorně dokládá, že utváření francouzského národa bylo mnohem složitější a nejednoznačnější. „Ačkoliv staletí trvající centralizační tlaky stmelily Francouze do jediného národa se silným citem pro národní identitu“[4], byl tento národ utvářen množstvím rozdílných etnik. A právě z této historické rozmanitosti pochází kulturní a jazykové bohatství dnešní Francie.

Geografie

Největší část území Francie (metropolitní Francie) se nachází v západní Evropě, kde hraniční na severovýchodě s Belgií (délka hranic 620 km) a Lucemburskem (73 km), na východě s Německem (450 km) a Švýcarskem (572 km), na jihovýchodě s Itálií (515 km) a na jihu se Španělskem (649 km), Andorrou (56,6 km) a Monakem (4,5 km). Francouzská republika se skládá také z území v Severní a Jižní Americe (kde má Francouzská Guyana 673 km dlouhou hranici s Brazílií a 520 km se Surinamem), v Indickém, a Tichém oceánu, Karibiku (ostrov Svatý Martinje rozdělen na francouzskou a nizozemskou část hranicí o délce 10,2 km) a Antarktidě. (suverenita deklarovaná v Antarktidě nebyla uznána většinou jiných zemí — viz Antarktický smluvní systém).

Francie
Pevninská část Francie zaujímá plochu 543 965 km². Na severu a západě je krajina rovinatá s mírným vlněním, na zbytku území převážně pahorkatá a hornatá. Ve francouzských Alpách se nachází nejvyšší bodzápadní Evropy Mont Blanc (4 810 m). Další hornaté kraje země zahrnují Pyreneje, Centrální masív, Jura, Vogézy, Armorský masív aArdenny. Největšími francouzskými řekami jsou Loire, Rhône (pramenící ve Švýcarsku), Garonne (ve Španělsku),Seina a část toku Rýnu. Loire je zároveň také nejdelší francouzskou řekou.

 

Francouzské Alpy

Francouzské Alpy
Grande Ruine
Nejvyšší bod Mont Blanc (4 808 m n. m.)
Nadřazená jednotka Západní Alpy, Alpy
Sousední jednotky Italské Alpy, Švýcarské Alpy
Světadíl Evropa
Státy Francie
Povodí

Rhóna, Arve, Isère, Durance,Drôme

 

Francouzské Alpy je pomyslný horský systém nalézající se ve Francii a zahrnující do sebe všechna pohoříAlp ležící na území této země. Typické pro Francouzské Alpy nejsou jen vysoké zaledněné hory či obrovské skalní hroty (francouzsky Aiguilles), dramatické soutěsky či rozeklané hřebeny. Nalézá se zde také velké množství horských jezer a ples, alpské louky, pestrá příroda atd. Francouzské Alpy leží na území dvou regionů: Rhône-Alpes a Provence-Alpes-Côte d’Azur.

Geologie
Francouzské Alpy jsou geologicky velmi pestré a nejednotné. Vyznačují se složitou příkrovovou stavbou, v které převládají stará krystalická jádra (žula, rula). Na toto jádro jsou místy nahrnuty mladší sedimentární horniny, zejména vápence. Tyto geologické rozdílnosti a značné klimatické rozdíly v jednotlivých oblastech vedly k bohaté tvarové rozmanitosti.

Členění

Geografické členění alpských skupin ve Francii je poměrně složité. Výjimkou je hlavní alpský hřeben, který se právě ve Francii lomí ze severu na jih a dále na východ. Nalézá se zde také množství dalších roztroušených horských skupin, kterým se říká „Předalpy“ nebo „Předhůří“.

Francouzské alpské skupiny

Chablais-Faucigny (Haute Cime, 3257 m)

Masiv Mont Blanc (Mont Blanc, 4808 m)
Beaufortain (Roignais, 2999 m)
Bornes-Bauges-Aravis (Pointe Percée, 2753 m)
Chartreuse (Chamechaude, 2082 m)
Vercors (Grand Veymont, 2341 m)
Vanoise (Grande Casse, 3852 m)
Grajské Alpy (Pointe de Charbonnel, 3752 m)
Dauphineské Alpy (Barre des Ecrins, 4102 m)
Devoluy (L’Obiou 2790 m)
Kottické Alpy (Monte Viso, 3841 m)
Drôme (Mont Ventoux, 1909 m)
Provensalské Alpy (Tete de´l Estrop, 2961 m)
Přímořské Alpy (Cime du Gélas, 3143 m)
Ligurské Alpy (Punta Marguareis, 2651 m)

Osídlení

Na rozvoji osídlení se významnou měrou podepsal neschůdný a vysoký reliéf oblasti. Největším městem je zde olympijský Grenoble. Ve slunných a teplých údolích vyrostlo několik menších měst jako je Chamonix,Annency, Chambéry a Gap.
Administrativně se území Francouzských Alp rozděluje na několik celků: Savoie, Haute Savoie, Isère,Hautes-Alpes, Drôme, Vaucluse, Alpes-de-Haute-Provence, Bouches-du-Rhône, Var a Alpes-Maritimes.

Lyžařská střediska

Les Trois Vallées (Courchevel, Méribel, La Tania, Brides-les-Bains, Saint-Martin-de-Belleville, Les Menuires,Val Thorens and Orelle) : 338 sjezdovek, 600 km upravených drah.
Portes du Soleil (Avoriaz, Châtel, Morzine, Les Gets, Saint-Jean d’Aulps, La Chapelle d’Abondance,Abondance, Montriond, Švýcarská část území střediska) : 288 sjezdovek, 650 km upravených drah.
Paradiski (La Plagne, Peisey-Vallandry, Les Arcs) : 239 sjezdovek, 420 km upravených drah.
Via Lattea (Montgenèvre, Italské území střediska) : 214 sjezdovek, 400 km upravených drah.
Évasion Mont-Blanc (Combloux, Megève, Saint-Gervais, Saint-Nicolas-de-Véroce, Les Contamines Monjoie) : 183 sjezdovek, 420 km upravených drah.
Espace Killy (Tignes, Val d’Isère) : 137 sjezdovek, 300 km upravených drah.
Grand Massif (Flaine, Les Carroz, Morillon, Samoëns, Sixt) : 134 sjezdovek, 265 km upravených drah.
Les Aravis (La Clusaz, Manigod, Croix Fry, Merdassier, Le Grand-Bornand) : 133 sjezdovek, 220 km upravených drah.
Les Grandes Rousses (L’Alpe d’Huez, Vaujany, Auris-en-Oisans, Oz-en-Oisans, Villard-Reculas) : 117 sjezdovek, 236 km upravených drah.
Serre Chevalier : 111 sjezdovek, 250 km of upravených drah.
La Forêt Blanche (Risoul, Vars) : 104 sjezdovek, 180 km upravených drah.
Les Sybelles (Le Corbier, La Toussuire, Les Bottières, Saint-Jean-d’Arves, Saint-Sorlin-d’Arves, Saint-Colomban-des-Villards) : 96 sjezdovek, 310 km upravených drah.
Valloire and Valmeinier : 83 sjezdovek, 150 km upravených drah.
Grand Domaine (Valmorel, Saint-François-Longchamp) : 82 sjezdovek, 150 km upravených drah
Espace San Bernardo (La Rosière, La Thuile – Itálie) : 73 sjezdovek, 150 km upravených drah.
Les Deux Alpes and La Grave : 69 sjezdovek, 220 km upravených drah.