Marmolada

Marmolada ladinsky ( Marmoleda, německy Marmolata) nejvyšší hora Dolomitů. Nachází se východně od Trenta v severovýchodní Itálii asi 100 kilometrů severo-severovýchodně od Benátek, ze kterých je za jasného dne viditelná. Tvoří ji hřeben orientovaný od západu k východu, který se skládá z několika vrcholů se snižující se výškou od západu k východu: Punta Penia (3,343 m), Punta Rocca (3,309 m), Punta Ombretta (3,230 m), Monte Serauta (3,069 m), a Pizzo Serauta (3,035 m). Během lyžařské sezony je hlavní sjezdovka Marmolady otevřená pro lyžaře a snowboardisty.

“Královna Dolomit” jak je jí někdy přezdíváno, kulminuje v bodě Punta di Penia (3 344 m) – nejvyšším v Dolomitech. Severní stranu v horní třetině pokrývá mohutné ledové pole o délce 4 km a šířce 1,5 km. Jeho vzezření je však velmi impozantní a propůjčuje masivu osobitý ráz. Z jihu se nám nabízí pohled na 800 m vysokou stěnu – sen řady extrémních horolezců. Věčné sněhové pole bohužel díky globálnímu oteplování nezadržitelně ubývá a každým rokem se citelně zmenšuje.

Marmolada
Vrchol	3343 m n. m.
Pohoří	Dolomity (část Alp)
Světadíl	Evropa
Státy	Itálie

Ledovec je dobře přístupný. Kdo touží “sáhnout si” na něj, může využít příznivé ceny a nechat se lanovkou vyvézt až k chatě Rifugio Pian Fiacconi. Kabinkovou lanovkou dosažitelný je i druhý nejvyšší vrchol skupiny Punta di Rocca (3 309 m). Na podzim roku 1917 bylo v těle ledovce vyvrtáno na 8 km chodeb a zbudována celá městečka. V dnešní době ledovcové štoly již neexistují. Ustavičným pohybem ledového pole byly zničeny již krátce po skončení první světové války. Ale občas i dnes ledovec u splazu nečekaně vydá válečné pozůstatky – nezřídka to bývají mrtvoly frontových vojáků. I masiv Marmolady má své muzeum války. Je zřízeno v lokalitě hřebenu Punta Serauta (3 288 m), který byl důležitým opěrným bodem Italů. Území nazývané “Zona Sacra” ( posvátné, památné místo ), nabízí kromě zajímavostí z války i jedinečné výhledy. Další volně přístupné muzeum ( Museo della Grande Guerra in Marmolada ) je v budově druhé mezistanice lanovky na Punta di Rocca.

První výstup – rakouský horolezec Paul Grohmann s italskými vůdci A. a F. Dimaiovskými vystoupil na nejvyšší bod v roce 1864. Už předtím byly uskutečněny výstupy na hřeben, ne však na Punta Penia. Cesta vede převážně po ledovci – trhliny, obtížnost II.

Prvovýstup západním hřebenem roku 1898 H. Seyffert, E. Dittmann L. Rizzi. Za pět let tam již vedla zajištěná cesta Hans-Seyffert-Weg, která je dodnes oblíbenou alternativou typu skála – firn.
Často se na zkrácení túr používá lanovka Lago Fedaia – Rif. Pian dei Fiacchoni (2626 m). Kabinovou lanovkou je zpřístupněn i vrchol Punta di Rocca.

Chceme-li obdivovat “Královnu” v celé její kráse, takřka instruktážní pohledy nabízí zvláště těžká zajištěná cesta Via delle Trincée. Sleduje staré válečné chodníky, procházející členitým skalnatým hřebenem Crepes de Padon, který dosahuje nejvyššího bodu na vrcholu Bec de Mesdi (2 727 m). Severně od jezera Fedaia, cesta stoupá zelenými loukami vzhůru k Portě Vescovo. Odtud přes strmý skalní výšvih postupujeme dále po hřebeni, jenž sledují drátěná lana, v závěru se zavěšeným mostem. Za dobré viditelnosti kromě Selly a Sasso Lunga, lze přehlédnou i vrcholy Tofán. Všude se setkáváme s vojenskými postaveními z první světové války. Ze závěrečného úseku cesty je dobře viditelná i ledovcová lyžařská oblast Marmolady.