1989 wurde das Palais Lobkowicz zu einem Ort deutscher – und europäischer – Geschichte, als für Tausende von Bürgern der damaligen DDR nach wochenlangem Warten auf dem Botschaftsgelände die Ausreise in die Bundesrepublik Deutschland möglich wurde. Zeitweise hielten sich bis zu 4000 Flüchtlinge auf dem Botschaftsgelände auf.
Nach langwierigen Verhandlungen konnte der damalige Bundesaussenminister Hans-Dietrich Genscher am 30. September 1989 den im Garten des Palais Lobkowicz ausharrenden Menschen verkünden, dass ihre Ausreise in die Bundesrepublik Deutschland möglich geworden war.
Im Spätsommer 1989 wählen immer mehr DDR-Bürger die westdeutsche Botschaft in Prag als Weg in die Freiheit. Die Polizei der noch-sozialistischen Tschechoslowakei schaut weg. Der Garten der Botschaft wird zum Asyl für Tausende. Bundesaußenminister Genscher trifft seinen DDR-Kollegen Fischer. Noch will Ost-Berlin, dass die Flüchtlinge erst einmal zurückkehren, doch längst ist die DDR nicht mehr Herr der Entwicklung.
2014 feierte die Deutsche Botschaft Prag das 25jährige Jubiläum der Ausreise der DDR-Flüchtlinge über die Botschaft in die Bundesrepublik. An den Feierlichkeiten nahmen u.a. Bundesminister Frank-Walter Steinmeier, ehemalige Bundesminister Hans-Dietrich Genscher und Rudolf Seiters sowie 150 damalige Flüchtlinge und viele Gäste teil. Eine Sternfahrt mit Trabbis und weiteren historischen Fahrzeugen am 29. September symbolisierte die Reise von vielen Tausenden DDR-Bürgern über die Prager Botschaft in die Freiheit.
Deutsche _Botschaft in Prag
Karlsbrücke
Die älteste Prager Brücke entstand an der Stelle der Judith-Brücke, die 1342 durch ein Hochwasser zerstört worden ist. Die Steinbrücke oder Pragerbrücke, die seit dem Jahre 1870 Karlsbrücke genannt wird, wurde 1357 von Karl IV. gegründet und 1402 fertiggestellt. Die Brücke ist aus Sandsteinquadraten erbaut und auf beiden Seiten mit Türmen befestigt (Kleinseitner Brückenturm, Altstädter Brückenturm). Von 1683 bis 1928 wurden auf den Brückenpfeilern 30 Heiligenskulpturen aufgestellt, von denen die bekannteste jene des Hl. Jan Nepomuk (M. Braun, F. M. Brokoff u. a.) ist.
Karlsbrücke (Karlův most), Karlův most, Praha 1 – Staré Město / Malá Strana
Vorgänger der Karlsbrücke An der Brückenstelle war zuerst ein Übergang über gebundene Holzblöcke, so genannte Schwellen. Im 10. Jahrhundert wird bereits eine Holzbrücke erwähnt, die aber von jedem etwas höheren Wasser gefährdet wurde, deshalb ließ Vladislaus II um 1170 die Judith – Steinbrücke bauen. Diese erfüllte ihre Funktion bis zum Jahr 1342, in dem er vom Hochwasser zerstört wurde. Die Brücke verdankte der ausgebildeten und energischen Ehefrau Vladislaus Judith von Thüringen nicht nur den Namen, sondern sie hat sich um ihre Entstehung an sich sehr verdient gemacht. Bis zur heutigen Zeit erhielt sich von der Brücke das romanische Relief im Innenraum des kleineren Kleinseitner Brückenturms (es bildet eine sitzende Figur ab, wahrscheinlich einen Herrscher, der einem Knienden eine Urkunde überreicht – es bestehen verschiedene Meinungen, um was für Personen und was für ein Ereignis es sich hätte handeln können). Im hervorgehobenen Eckenrisalit des Kreuzherrenklosters ist der Altstädter Brückenturm aus dem 13. Jahrhundert verbaut und unter der Frontseite des Klosters erhielt sich der Altstädter Randbogen (in der heutigen Galerie). Weitere Bogenreste gibt es in Kellern mehrerer Häuser in der U Lužického semináře Straße (Zum Lausitz-Seminar-Straße). Der heutzutage in der Altstädter Quaiwand befindliche Bradáč-Kopf war ursprünglich auch auf der Judith-Brücke, offenbar am ersten Altstädter Bogen, und diente als Wasserstandsanzeiger. Wie das romanische Brückenpflaster ausgesehen hat, kann man an der St. Wenzel Rebsäule an der Ecke der St. Franziskus Kirche sehen.
Karlsbrücke (Steinbrücke, Prager Brücke) (der Name Karlsbrücke hat sich erst um 1870 aufgrund des früheren Anlasses von K.H. Borovský eingelebt) ist die älteste erhaltene Prager Brücke. Den Grundstein hat Karl VI. am 9.7.1357 um 5:31 Uhr morgens gelegt und dieses Datum und diese Uhrzeit wurden nicht durch Zufall gewählt. Wenn man die Zahlen auf folgende Art einträgt – 1 3 5 7 (Jahr) 9 (Tag) 7 (Monat) 5 3 1 (Uhrzeit), bekommt man eine auf- und absteigende Skala mit dem Gipfel 9:
……. 9
……7.. 7
….5 ….. 5
..3 ……… 3
1 …………. 1
Ähnliche magische Zusammenhänge betreffend die Karlsbrücke gibt es mehrere und in der Gegenwart kann man sie im Film kennen lernen, der im Altstädter Brückenturm projiziert wird. Mit dem Baumanagement wurde Peter Parler beauftragt, die Brücke wurde aber erst nach seinem Tode Anfang des 15. Jahrhunderts restlos fertig gestellt; sie besteht aus Sandsteinquadern, ist 515, 76 m lang, 9,5 m breit (sie gehörte zu den mächtigsten Brückenbauten ihrer Zeit), sie wird von 16 Bögen ungleicher Spannweite von 16,62 bis 23,38 getragen. Einige male wurde sie durch Hochwasser angeschlagen, u.a. in den Jahren 1432 (5 Pfeile niedergerissen), 1784 und vor allem im Jahre 1890, als aufgeschwemmtes Holz vom Moldau-Oberlauf 2 Pfeiler und 3 Gewölbe niederriss. Im Jahre 1723 wurde die Brücke mit Öllaternen beleuchtet. Die Kampa-Treppe wurde anstelle der aus dem Jahr 1785 stammenden Alttreppe im Jahre 1844 erbaut. Ausgetretene Gehsteige auf den Brückenseiten wurden 1833 durch Gehsteige aus Eisenplatten ersetzt, die mit Kerben gegen Ausrutschen versehen wurden.
Verkehr auf der Karlsbrücke Seit 1883 fuhr auf der Brücke die Pferdestraßenbahn, die 1905 durch die elektrische Bahn ersetzt wurde. Damit die Oberleitung der Bahn den künstlerischen Eindruck der Brücke nicht stört, ließ sich František Křižík eine spezielle Brückenbalkenleitung einfallen. Schwere Wagen haben aber der Brücke erhebliche Erschütterungen zugezogen, deshalb wurden sie im Jahre 1908 durch Omnibusse ersetzt. Diese wirkten sich auf die Brücke aber auch nicht ideal aus, deshalb wurde der Verkehr im kommenden Jahr unterbrochen und erst 1932 durch die Nutzung der bereiften Omnibusse wiederhergestellt. Der öffentliche Verkehr funktionierte hier bis zum Zweiten Weltkrieg, der Automobilverkehr ging hier 1965 ganz zu Ende.
Altstädter Brückenturm Genauso wie die Brücke auch der Altstädter Turm wurde von der Parler-Hütte gebaut; der Unterteil entstand noch während des Lebens von Karl IV., das heißt, dass seine sitzende Skulptur, die einen Bestandteil der Ausschmückung bildet, über eine wirkliche Herrschergestalt verfügt. Die andere sitzende Figur ist Wenzel IV., zwischen ihnen steht St. Veit – der Brückenschirmherr. Im Oberteil, der die himmlische Sphäre darstellt, sind St. Prokop und St. Sigismund. Eine reichhaltige Skulpturausschmückung gab es ursprünglich auch von der zur Kleinseite gewandten Seite, sie wurde aber bei der erfolglosen Belagerung der Brücke durch Schweden im Jahre 1648 vernichtet (daran erinnert die Aufschrift an der Gedenktafel von B. Spinetti). Es wurde hier auch im Jahre 1420 gekämpft, als Hussiten im Wendejahr 1848 auf die Kleinseite hierdurch gezogen sind. Seit 1621 waren hier der Warnung halber mehrere Jahre Körbe mit Köpfen von 12 Herren aufgehängt, die am Altstädter Ring enthauptet wurden. (für mehr Details siehe selbstständiges Dokument)
Kleinseitner Brückentürme Der kleinere Turm bildete einen Bestandteil bereits von der Judith-Brücke. Die heutige Renaissancegestalt stammt aus dem Jahr 1591, als er nach einem Brand gesenkt und umgebaut wurde. Der größere Turm wurde anstelle des älteren Vorgängers in der 2. Hälfte des 15. Jahrhunderts unter der Regierung von Georg von Podiebrad erbaut. Das Zwischenturmtor entstand Anfang des 15. Jahrhunderts. (für mehr Details siehe selbstständiges Dokument)
Statuengruppen Auf dem Geländer sind 30 Statuen und Statuengruppen verteilt, die meisten stammen aus dem Zeitraum 1706 – 14. Im 14. Jahrhundert wurde hier das ersteKreuz angebracht, vor 1503 wurde hier auch die Statue von Brunswick (Braunschweig)aufgestellt, von der nur der Sockel überliefert ist, der heute im Lapidarium des Volksmuseums untergebracht ist. An der ursprünglichen Stelle befindet sich die Replik von Ludvík Šimek, der ebenfalls die Ritterfigur schuf. Die älteste bis heute im Originalaussehen erhaltene und auf ihrem Platz stehende Statue ist St. Johann von Nepomuk aus dem Jahr 1683, als letzte wurde hier die Statuengruppe St. Kyrill und Methodius im Jahre 1928 platziert. Statuen und Statuengruppen, die später durch Hochwasser oder Witterungseinflüsse vernichtet oder beschädigt wurden, wurden durch Kopien der zeitgenössischen Künstler ersetzt und die Originale z.B. im Lapidarium des Volksmuseums oder im Gorlice Saal auf Wyschehrad untergebracht. Die meisten von ihnen sind aus Sandstein, der Heilige Philipp Benitius ist aus Marmor und das Heilige Kreuz (Kalvarienberg) und Johann von Nepomuk sind aus Bronze.
In Richtung vom Altstädter Brückenturm auf die Kleinseite LINKS befinden sich folgende Statuen:
St. Ivo (eine der slawischen Formen des Namens Johannes) Sv. Ivo – der Autor heißt Matthias Bernard Braun auf Bestellung der Jurafakultät (1711); auf der Brücke steht eine Kopie aus dem Jahr 1908 von František Hergesel Junior, das Original ist im Lapidarium des Volksmuseums untergebracht. St. Ivo ist der Schirmherr der Juristen; eine Witwe mit Kindern schaut zum Heiligen auf, der sich der Betroffenen vor Gericht angenommen hat. Rechts mit Schwert und gebundenen Augen ist die Gerechtigkeit.
St. Barbara, Margarete und Elisabeth – Autor Johann Brokoff mit einem großen Anteil seines Sohnes Ferdinand Maximilian (1707). In der Mitte der Statuengruppe ist Barbara, rechts Margarete und links Elisabeth. Die Statuengruppe der “heiligen Jungfrauen” finanzierte der kaiserliche Rat Johann Wenzel von Obytetz (St. Barbara sollte ihn vor dem plötzlichen Tode schützen). Sein Zeichen steht auf dem Sockel unter Margarete, unter Elisabeth ist das Zeichen seiner Ehefrau. Auf der Brücke ist die Kopie zu sehen.
Pieta (Beweinung Christi) – Autor Emanuel Max (1859); klassische Darstellung – auf dem Schoß der Mutter verweilt Jesus, rechts ist Marie Magdalena, in der Mitte der Heilige Johann. Die Statuengruppe wurde von der Prager Gemeinde für das Geld von einer öffentlichen Sammlung bestellt. Im 15. Jahrhundert war hier die Passionssäule, seit 1695 die Pieta von Johann Brokoff, die 1848 von Schüssen beschädigt und 1859 auf den Hofplatz des Krankenhauses Unter Laurenziberg (Unter Petřín) verlagert wurde.
St. Joseph mit Jesus – Autor Joseph Max (1854); ursprünglich stand hier seit 1706 eine thematisch ähnliche Skulptur von Johann Brokoff, die aber durch eine Schießerei genauso wie die daneben stehende Pieta beschädigt und im Lapidarium des Volksmuseums untergebracht wurde. Max wurde mit der Statue vom Großhändler Joseph Bergmann beauftragt.
St. Franziskus Xaver – Autor Ferdinand Maximilian Brokoff (1711); die Statuengruppe wird als wertvollste Arbeit Brokoffs auf der Brücke betrachtet, obwohl er sie nur mit 23 Jahren schuf. Wie er damals ausgesehen hat ist dem unter der Hand des Heiligen mit dem Kreuz stehenden jungen Mann abzusehen, dem er sein Aussehen verlieh. Den Unterteil der Statuengruppe bilden Figuren aus exotischen Ländern, Franziskus als Missionär tätig war – ein Chinese, ein Tatare, ein Mohr und ein Inder, die eine Platte mit stehendem St. Franziskus tragen. Vor ihm kniet ein Heidenfürst, der eben getauft wird. Diese Statuengruppe ähnlich wie die ursprünglich gegenüber stehende genauso monumentale Ignaz von Loyola Gruppe von demselben Autor stürzte beim Hochwasser im Jahre 1890 mit einem Brückenteil ins Wasser. Im Jahre 1913 wurde an der jeweiligen Stelle eine Kopie von Čeněk Vosmík aufgestellt, das Original befindet sich genauso wie die Reste der St. Ignaz Statuengruppe im Lapidarium des Volksmuseums. Beide Heiligen waren bedeutende Jesuiten, St. Ignaz gründete diesen Orden.
St. Christoph – Autor Emanuel Max (1857); ursprünglich stand hier ein Wachhäuschen, das bei der Überflutung 1784 auch mit Wachmännern ins Wasser gestürzt ist. Der kräftige Christoph stammte aus Kanaan. Er diente dem Gott damit, dass er Wanderer auf den Schultern zum gegenüberliegenden Ufer eines wilden Flüsschens übertrug. Eines Tages übertrug er den Christus selbst, der die Gestalt eines kleinen Kindes annahm – diese Erscheinung stellt eine Statuengruppe dar (der Name Christophoros bedeutet auf Griechisch “der, der den Christus trägt”). St. Christoph ist der Schirmherr von Reisenden, Matrosen, Seefahrern, er schützt vor Sturm und Wasser.
Heiliger Franz Borgia – Autor Ferdinand Maximilian Brokoff (1710); die zentrale Figur des dritten Generals des Jesuitenordens, stammend aus der berühmten katalanischen Borgia-Familie, ist durch zwei seitlich asymmetrisch platzierte Engel vervollständigt, die Madonna- und Altarsakramentgemälde tragen. Im Sockelunterteil sind Attribute des Heiligen: Helm (er war früher Soldat), Krone (bevor er Priester wurde, war er Vizekönig Valencias) und Kardinalhut. Der Sockeloberteil trägt das Wappen des Burggrafen Franz Elias von Collet.
Heilige Ludmilla mit kleinem Wenzel – Autor Matthias Bernard Braun (nach 1720); ursprünglich stand hier die Statue des siegreichen St. Wenzel zwischen zwei Engeln von Ottavio Mosto aus den Jahren 1695 – 1701, die 1784 beim Hochwasser in die Moldau gestürzt ist. Sie wurde durch die ursprünglich auf der Burgrampe stehende Statue Brauns. Die Heilige Ludmilla hat in der linken Hand den Schleier, mit dem sie erwürgt wurde, mit der linken Hand zeigt sie in die Bibel, in der der kleine Wenzel lesen lernt. Auf dem Sockelrelief ist die Tötung Wenzels abgebildet. Der Torso der Statue von Mosto befindet sich im Lapidarium des Volksmuseums, einige deren Bestandteile konnten vom Flussboden der Moldau zuletzt im Jahre 2004 abgefischt werden. Auch das Original der Heiligen Ludmilla wurde in den Gorlice Saal auf Wyschehrad verlagert, auf der Brücke ist die Kopie von J. Kačer und M. Kačerová aus dem Jahr 1999.
St. Franz Serafin – Autor Emanuel Max (1855); auch an dieser Stelle stand die ursprüngliche Barockstatue eines Heiligen von Franz Preiss, heute steht sie vor der St. Joseph Kapuzinerkirche am Republikplatz. Die heutige Statuengruppe ließ Graf Franz Karl Liebstein von Kolowrat zum Gedenken an die Rettung von Franz Joseph I. beim Attentat im Jahre 1853 fertigen. Der Heilige Franz gründete den Franziskaner Bettelorden und stand auch bei der Geburt der Tradition des Weihnachtskrippenbaus (zum ersten Mal präsentiert zu Weihnachten 1233). In der Statuengruppe ist er in der typischen Ordenbekleidung in der Mitte zwischen zwei Engeln abgebildet.
St. Vinzenz Ferrero und St. Prokop – Autor Ferdinand Maximilian Brokoff (1712); der aus der reichen in Valencia lebenden Familie Ferrero stammende Dominikaner Vinzenz bringt einen Toten im Sarg zum Bewusstsein und mit der gehobenen Hand vertreibt er den Teufel aus dem besessenen Menschen. Der böhmische und später auch tschechische Schirmherr, der Gründer und Abt des Sasau Klosters Prokop stoßt mit dem Stab den Satan weg. Auf dem Sockel gibt es drei Karyatiden – der Oberkörper eines Sarazenen und eines Juden, die vom Heiligen Vinzenz zum Christentum konvertiert wurden, und eines weinenden vom Heiligen Prokop gefesselten Dämons. Die Reliefe zeigen Letztes Gericht und Wie St. Prokop mit dem Teufel pflügt. Diese beiden Heiligen sollen 100 000 Sünder verbessert, für den katholischen Glauben tausende Sarazenen und Juden gewonnen, viele Tote wiederbelebt und unzählige Teufel gezähmt.
Brunswick – außerhalb einer Reihe von Statuen auf dem Sockel im Wasser, unter der Statuengruppe des Heiligen Vinzenz Ferrero und der Heiligen Prokop steht eine Ritterstatue mit einem gezückten Goldschwert in der rechten Hand, einem Wappen seitlich und einem Löwen am Bein. Sie wurde nach dem Fragment der Originalstatue des Ritters Roland aus dem 15. Jahrhundert in Kombination mit der eigenen Vorstellung des Bildhauers Ludvík Šimek (1884) ausgemeißelt. Die Statue, die Stadtkompetenzen symbolisierte, war am Ende des Dreißigjährigen Kriegs bei den kämpfen gegen Schweden auf der Karlsbrücke stark beschädigt. Ihr damaliger Torso und der überlieferte Originalsockel sind heutzutage im Lapidarium des Nationalmuseums im Messegelände untergebracht. Die altböhmische Brunswick-Legende erzählt, dass er sich in fremde Länder begab, sich das Recht auf einen aufgebesserten Wappen mit der Abbildung eines Löwen anstatt des bisherigen schwarzen Adlerweibchens. Einem Löwen ist er unterwegs wirklich begegnet und es gelang ihm, ihn vor einem neunköpfigen Drachen zu retten – seit damals hat er ihn treu begleitet. Brunswick war im Besitz eines Wunderschwerts, das der Sage nach auf seinen Wunsch die Köpfe der Feinde selbst abschlug. Nach seiner Rückkehr nach Hause hat er das Schwert auf der Karlsbrücke begraben – es soll es der Heilige Wenzel von der Stelle abholen, wo sein Pferd unterwegs zur Hilfeleistung dem böhmischen Lande mit seinem Huf den Boden auf der Brücke aufhackt. Das Schwert macht die Feinde kaputt und es wird in Böhmen für immer Ruhe herrschen. Bei der Reparatur der Karlsbrücke nach dem Hochwasser 1890 soll man im Brückenbalken tatsächlich ein großes korrodiertes Schwert entdeckt haben.
St. Nikolaus von Tolentino – Autor Hieronymus Kohl (einige Quellen erwähnen seinen Sohn Johann Friedrich) (1708); ein an der Wende vom 13. zum 14 Jahrhundert lebender Heiliger wurde durch seine Wunder und Heilung der Kranken berühmt. Mit 18 ist er dem Augustiner Orden beigetreten, war in der italienischen Stadt Tolentino tätig. Die Statue, die den Heiligen beim Brotüberreichen an Arme darstellt, entstand auf Bestellung der Augustiner von Heiligem Thomas. Auf der Brücke steht die Kopie vom Bildhauer Jan Jiřikovský aus dem Jahr 1969. Das Original ist im Gorlice Saal auf Wyschehrad untergebracht.
Heilige Luitgard von Tongeren bzw. St. Luitgards Traum – Autor Matthias Bernard Braun (1710); die erste bekannte Arbeit des Bildhauers und das künstlerisch hochwertigstes Werk der Karlsbrücke. Die Statuengruppe, deren Vorbild Berninis Sehen der Heiligen Theresia hätte sein können, finanzierte der Abt des Zisterzienserklosters in Plasy (Plaß) Eugen Tyttl. Das Original ist im Lapidarium des Nationalmuseums im Messegelände untergebracht. Die Kopie schufen J. Novák und B. Rak im Jahre 1995. Luitgard lebte an der Wende vom 12. zum 13. Jahrhundert auf dem Gebiet des heutigen Belgiens, sie war ein Mitglied des Zisterzienserordens; Nonne wurde sie aufgrund der Erscheinung Christi, der sie gerufen hat, um ihm zu folgen. Die letzten 12 Jahre ihres Lebens war sie blind und vor dem Tod ist ihr der gekreuzigte Jesus im Traum erschienen, hat sie umarmt und ihre Lippen zur Wunde an der Hüfte gedrückt. Dieses Ereignis stellt die Statuengruppe Brauns dar.
Heiliger Adalbert – Autor Johann Joseph Michael Brokoff – der ältere Brüder von Ferdinand Maximilian, der daran offenbar mitbeteiligt war (1709); die Statue im reichlich gefältelten Mantel steht auf einem Sockel mit Engeln und dem Wappen des Altstädter Schöffen – des Donators Marco Joanelli. Das Original ist im Gorlice Saal auf Wyschehrad untergebracht, auf der Brücke steht seit 1973 die Kopie der Bildhauer Vojtěch und Karel Hořínek. Der Slavnikide Adalbert war der zweite Prager Bischoff, er hat sich auch um die Gründung des Benediktinerklosters in Breunau (Břevnov) verdient gemacht. Die Abschlachtung seines Geschlechts durch Vrsovcen überlebte er nur deswegen, weil er sich zu diesem Zeitpunkt in Rom aufhielt. Nach der Rückkehr entschied er sich, als Missionär unter Ostseepreußen in Pommern tätig zu sein, wo er 997 den Märtyrertod starb. Er ist ein in ganz Mitteleuropa anerkannter Heiliger.
Hl. Johannes von Matha, Hl. Felix von Valois und Hl. Ivan – Autor Ferdinand Maximilian Brokoff (1714); die monumentale Statuengruppe bestellte Franz Joseph Thun im Namen des Trinitarier Ordens, der im 12. Jahrhundert von den Heiligen Johann und Felix gegründet wurde und dessen Mission darin bestand, Christen von der Heidengefangenschaft loszukaufen. Am Felsen steht Hl. Johann mit aufgebrochenen Fesseln, neben ihm Hl. Felix, etwas niedriger der Wanderer Ivan, als Vertreter der Landesschirmherren. Im unteren Felsenbereich ist eine vergitterte Höhle mit gefangenen Christen, die von einem Hund und einem Türken mit einer Geißel und einem Säbel bewacht werden. Hinter dem Türken steht ein Hirsch mit einem Kreuz inmitten des Gehörns, der an die Zeiten erinnert, als beide Ordengründer als Wanderer in Wäldern gelebt haben und beim Nachsinnen durch die Erscheinung eines Hirsches mit einem rotblauen Kreuz auf dem Kopf gestört wurden.
St. Wenzel – Autor Joseph Camillo Böhm (1859); die Statue wurde von Pavel Alois Klar, dem Sohn des Gründers des Klar Instituts für Blinde, zum 25. Jubiläum der Institutsgründung finanziert.
In Richtung vom Altstädter Brückenturm auf die Kleinseite RECHTS gibt es folgende Statuen:
Madonna und Heiliger Bernhard – Autor Matthias Wenzel Jäckel (1709); inmitten der Statuengruppe, die auf Bestellung des Abts des Zisterzienserklosters in Ossegg (Osek) Benedikt Littwerig entstanden ist, steht die Jungfrau Maria mit dem Christkind, zu ihr sieht der kniende Heilige Bernhard im Ordensgewand auf, der Engel vor ihm hält die Kopfbedeckung eines Abts. Im linken Teil sind außer den Engelchen Attribute des Leidens Christi – Kreuz, Nagel, Hammer und Zange, Hahnfigur und Vera Ikon – das Andenken an die Sage über Veronika, die dem gefolterten Christus ein Kopftuch zur Behandlung des Gesichts reicht, in dem sich wunderlicherweise sein Gesicht abdrückte. Das Original ist im Gorlice Saal auf Wyschehrad untergebracht. Auf der Brücke wurde 1978 – 9 eine Kopie aufgestellt, deren Autoren M. Vajchr, V. Hlavatý, J. und P. Vitvar, M. Tomšej, A. Viškovská-Altmanová und J. Wolf sind. Der Heilige Bernhard war ein religiöse Denker des 12. Jahrhunderts, ein bedeutender Repräsentant des Zisterzienserordens und dessen Reformator. Das ganze Leben lang war er ein großer Verehrer der Jungfrau Maria – er schrieb das Gedicht Salve Regina (Sei gegrüßt, o Königin), von der Dante sagte, dass es im Paradies die Engel singen.
Mann mit Kinnbart – er gehört zu unseren ältesten öffentlichen Plastiken. Ursprünglich war sie auf dem dritten Gewölbe der Judith-Brücke auf der Altstädterseite, beim Versenken des Arms wurde sie herausgenommen und in der Ufermauer zwischen der Karlsbrücke und dem Kloster der Kreuzherren in derselben Höhe vermauert. Die Plastik des Mannes mit Kinnbart war der erste altböhmische Wasserstandsanzeiger. Man wusste, bis wohin das Wasser in der Stadt reicht, wenn es bis zum Kinnbart, zur Nase oder zu den Ohren steigt.
Madonna, Hl. Dominikus und Hl. Thomas von Aquin – Autor Matthias Wenzel Jäckel (1708); beide Heiligen, Gründer des Dominikanerordens, nehmen von der Madonna einen Rosenkranz an. Unter der Madonna ist die Erdkugel in Wolken und ein symbolischer Hund mit einer Fackel in der Schnauze (Domini canes = Hunde des Herren). Die ursprüngliche von den Dominikanern von St. Gilles bezahlte Originalstatue ist im Lapidarium des Nationalmuseums im Messegelände untergebracht; auf der Brücke ist die Kopie von V. Bartůněk und S. Hanzl aus den Jahren 1958 – 61 aufgestellt. Hl. Thomas von Aquin gehörte zu den größten mittelalterlichen Denkern, er war der Scholastik-Gründer.
Kalvarienberg, Hl. Kreuz – das Kreuz als erste Dekoration der Brücke war hier bereits während der Regierung Karls IV. zu sehen, seit damals wurde es mehrere Male ausgewechselt. Die Sandsteinstatuen der Jungfrau Maria und des Hl. Johannes schuf im Jahre 1861 Emanuel Max; das jetzige vergoldete Kreuz aus Bronze wurde 1629 in Dresden durch H. Hillger abgegossen und 1657 unter Mithilfe von Karel Škréta nach Prag gekauft. Die stark vergoldete Aufschrift auf Hebräisch “Heilig, heilig, heilig ist der Herr der Prozessionen“ (Kadosch, Kadosch, Kadosch, Adoschem Cevaot) um das Kreuz herum wurde nach der Aufschrift auf dem Sockel und nach einer Sage vom königlichen Tribunal im Jahre 1696 von der Strafe eines Juden angeschafft, der das Kreuz belächelte. Die Sage stimmt aber nicht, der Verurteilte wurde zum Opfer einer leugnerischen Anzeige. Für jüdische Bürger und Stadtbesucher ist die Aufschrift nicht zu begreifen und sie beleidigt ihre religiöse Überzeugung, deshalb wurden hier 8.3.2000 drei Tafeln mit einer erklärenden Aufschrift angebracht, deren Autor der Bildhauer Vlastislav Housa ist.
Hl. Anna – Autor Matthias Wenzel Jäckel (1707); die Heilige ist hier in der zeitgenossisch beliebten Gestalt “Anna selbst zu Dritt“ abgebildet, das heißt in der Gesellschaft ihrer Tochter der Jungfrau Maria und ihres Enkelkindes Jesus, der die Erdkugel mit einem Kreuz umarmt und Anna hält ihn auf dem Arm. Mit der zweiten Hand umarmt er Jungfrau Maria, die zu ihr aufsieht und ihr einen Rosenstrauß reicht. Die Statue wurde vom Grafen Rudolf von Lissau, von Kammerherrn und Hauptmann der Altstadt; Das Original ist im Gorlice Saal auf Wyschehrad untergebracht, auf der Brücke ist seit 1999 eine Kopie aufgestellt, deren Autoren Vojtěch Adamec und Martin Pokorný sind.
Die Heiligen Kyrill und Methodius Sv. Cyril a Metoděj – Autor Prof. Karel Dvořák (1928 – 38); die Statuengruppe steht an der Stelle der Statuengruppe Brokoffs Ignaz von Loyola, die beim Hochwasser 1890 in die Moldau stürzte (heutzutage sind zusammengestellte Fragmente im Lapidarium im Messegelände ausgestellt); die Statuengruppe äußert die Missionstätigkeit der Apostel und den Gedanken der slawischen Einheit. Der Autor war sich der Tatsache bewusst, dass seine Statuengruppe mit Werken des entwickelten Barocks verglichen wird, deshalb nahm ihm ihre Schaffung ziemlich viel Zeit. Es gelang ihm aber ein modernes Werk zu schaffen, das die herumstehenden Plastiken zugleich respektiert. Die Statuengruppe wurde aus dem Anlass des Schulministeriums zum 10. Jubiläum der Republikentstehung bestellt, aufgestellt wurde sie im Jahre 1938.
Hl. Johannes der Täufer – Autor Josef Max (1855); die Statue wurde von J.N. Gemerich von Neuberg bestellt, um die Statuengruppe von Johann Brokoff “Taufe Christi“ aus dem Jahr 1706 zu ersetzen, die während der Wende 1848 beschädigt wurde (heutzutage ist sie im Lapidarium untergebracht). Johannes der Täufer, der Schirmherr der Johanniter – der maltesischen Ritter, hat an der linken Hüfte ein Kreuz und eine Muschel, die an die Taufe Christi erinnern. Die Statue unterscheidet sich durch ihre fast ganz plumpe Unbeweglichkeit von den dynamischen Barockstatuen. Diese romantische Richtung der 1. Hälfte des 19. Jahrhunderts (Nazarenismus) unterstrich die Sentimentalität und geglättete Linien, die die Wirksamkeit der religiösen Motive intensivieren sollten.
Hl. Norbert, Wenzel und Sigismund – Autor Joseph Max (1853); ursprünglich befand sich hier eine Statuengruppe Brokoffs mit Hl. Norbert (Gründer des Prämonstratenser-Ordens) aus dem Jahr 1708, nach der Beschädigung bei einer preußischen Schießerei wurde sie 1764 durch die Statuengruppe des Hl. Norbert mit Engeln von Ignaz Franz Platzer ersetzt. Diese beiden Werke verschwanden, ihre Gestalt ist nur aus zeitgenossischen Gravüren bekannt. Die jetzige Statuengruppe auf dem neugotischen Sockel wurde vom Abt des Strahov-Klosters Dr. J. Zeidler bestellt. Der Heilige Norbert gründete im 12. Jahrhundert den Prämonstratenser-Orden; dank des Strahov-Abts Kaspar Questenberg wurden seine sterblichen Überreste 1627 nach Prag überführt und in der Kirche Mariä–Himmelfahrt auf Strahov begraben.
Hl. Johann von Nepomuk – Autor Johann Brokoff (1683); die älteste Plastik auf der Brücke. Das Holzmodell (heute in der Kirche St. Johannes auf dem Felsen) schnitzte Johann Brokoff nach einer Lehmskizze des Wiener Bildhauers Matthias Rauchmüller; bei der Arbeit soll er vom Luthertum zur katholischen Konfession konvertiert haben. Den Entwurf nach dem Holzmodell erarbeitete der Architekt Jean Baptiste Mathey, Baron M. B. Wunschwitz ließ sie in Nürnberg vom Glöckner J.W. Heroldt aus Bronze gießen. Diese Johann von Nepomuk Statue wurde zum verbindlichen ikonographischen Muster, nach dem weitere Statuen des Heiligen herzulande sowie im Ausland entstanden und entstehen. Fünf Sterne um den Kopf des Heiligen, Rochette, Kreuz und Palme des Märtyrertums sind seine untrennbaren Attribute. Die Sterne sollen über dem Wasserspiegel erschienen haben, als Johann von Nepomuk ins Wasser gestürzt wurde. Sie sollen die 5 Buchstaben des lateinischen Worts “tacet“ symbolisieren, was auf Deutsch “er schweigt“ bedeutet. Auf dem linken Sockelrelief steht die Beichte der Königin Sophia, auf dem rechten ist Nepomuks Sturz in die Moldau abgebildet, in der Mitte stehen eine Aufschrift und das Bronzewappen eines Donators. Die Höhe der Statue beträgt 2,5 m, das Gewicht 20 q, der Preis 7000 Gulden. Die Statue wurde im Jahre 1683 zum dreihundertjährigen Todesjubiläum des Hl. Johann von Nepomuk, das der Schenker allerdings falsch errechnet hat, denn dieser wurde 1393 in die Moldau gestoßen, wo er ertrunken ist. Johann von Nepomuk war bei armen Menschen sehr populär, die Jesuiten verdrängten durch ihn das Andenken an Johannes Huss und Jan Žižka. Am Brückengeländer, woher der Heilige ins Wasser gestürzt wurde (zwischen der Statue Johannes des Täufers und der Statuengruppe der böhmischen bzw. tschechischen Schirmherren) wurde an einer Marmortafel ein kleines Erzbischofdoppelkreuz aus Messing befestigt, erneut mit fünf Sternen. Lagt man die Hand auf das Kreuz so, dass jeder Finger einen der Sterne berührt, soll ein Geheimwunsch in Erfüllung gehen. Die Johann von Nepomuck Statue ist auf einem dreiteiligen Sockel aufgestellt, in dem drei Gussplatten aus Bronze eingefasst wurden: die erste präsentiert die Beichte der Königin Sophia, die rechte Platte stellt den Sturz des Heiligen in die Moldau dar, an der mittleren Aufschriftplatte steht ein lateinischer Name des Donators der Statue. Auch das Relief auf der Statue des Heiligen Johann von Nepomuk berühren die Leute des Glückes wegen. Johann von Nepomuk war der Generalvikar des Prager Erzbischofs Johann von Jenstein. Auf Befehl des Königs Wenzel IV. wurde er 1393 zu Tode gefoltert, weil er ablehnte, das Geistesrecht dem Willen eines profanen Herrschers zu unterordnen und das Beichtgeheimnis der Königin Sophia zu verraten.
St. Antonius von Padua – Autor Johann Ulrich Mayer (1707); eine Sandsteinstatue des Predigers im Ordengewand der Franziskanermönche mit Christkind und Lilie; an den Beinen des Heiligen stand früher eine gehämmerte Zierlaterne. Die Statue wurde vom Rat des obersten Burggrafschaft der Prager Burg Christoph Moritz Witthauer dotiert. Der Heilige Antonius von Padua, das Mitglied des Franziskanerordens, stammte aus Portugal. Er hatte eine unheimliche Predigerbegabung und das Geschenk der Zungenfertigkeit. Den Großteil seines Lebens verbrachte er in Assisi, er starb 1231 in Padua, wo später über seinem Grab eine Kirche erbaut wurde.
St. Judas Thaddäus – Autor Johann Ulrich Mayer (1708); ein Heiliger – einer der Apostel Christi, er hält das Evangelium und die Keule, mit der er von den Heiden totgeschlagen wurde. Die Statue wurde von Franz Sezima Ritter von Mitrov bestellt.
St. Augustinus – Autor Hieronymus Kohl; manchmal wird als Autor sein Stiefsohn Johann Friedrich genannt (1708): der Heilige hält ein brennendes Herz und zertritt mit Füßen ketzerische Bücher. Auf dem Sockel steht das Wappen der Donatoren – Augustiner. Das Original der Statue ist heutzutage im Gorlice Saal auf Wyschehrad untergebracht, auf der Brücke wurde eine Kopie aus dem Jahr 1971 aufgestellt, deren Autoren J. Dušek, O. Velínský, A. Sopr und J. Hampl sind. St. Augustinus wurde 354 im heutigen Algerien geboren, von klein auf lernte er leicht, aber gern unterhielt sich er auch. Erst unter dem Einfluss des Bischofs Ambrosius und seiner feurigen Predigten trat er dem Christentum bei, 396 wurde er selbst zum Bischof erwählt. Er fasste Regeln des Klosterlebens ab, von denen später viele weitere kirchliche Orden ausgingen.
St. Kajetan – Autor Ferdinand Maximilian Brokoff (1709); der Heilige Kajetan mit typischen Barockverzierungen bestehend aus Engelchen und Kleinwolken, hinter der Statue ist ein hohes Dreikant, das den Heiligen Dreier symbolisiert. Die Statue hat der ehemalige Konvent der Kajetanen (Theatiner) in Prag angeschafft. Der Heilige Kajetan hat im 16. Jahrhundert diesen Orden gegründet, um Menschen bei Pestepidemien zu helfen.
St. Philip Benicius – Autor Michael Bernard Mandel (1714); die einzige Marmorstatue auf der Karlsbrücke wurde im Auftrag des Servitenordens in Salzburg geschaffen, zu den Mitgliedern dieses Ordens gehörte auch ihr Autor. Auf die Brücke wurde bereits das fertige Werk gesetzt. Heiliger Philip war ein so eifriger Prediger, dass er zum Generalvikar des Ordens bestellt wurde; er sollte auch Papst werden, aber diese Mission lehnte er ab (daran erinnert die päpstliche Tiara hinter seinem rechten Bein). In der linken Hand hält er ein Kreuz, einen Blumensprössling und ein Buch. Im Jahre 2000 wurde die Restaurierung der Statue zu Ende gebracht. Der Restaurator Jiří Diviš fertigte einen ganz neuen Sockel aus 4 Stück Barzdorfer Sandstein (Gewicht 3,5 t, Höhe 1,8 m). Die Restauratoren akademische Bildhauer Michal Tomše und Jiří Kaifosz haben die Statue restauriert, wobei das Ehepaar von Liechtenstein die Kosten übernahm.
St. Veit – Autor Ferdinand Maximilian Brokoff (1714); die Statue finanzierte der Wyschehrader Dekan Matthias Adalbert von Löwenmacht. St. Veit, bekleidet als römischer Legionär (er stammte aus Sizilien und lebte im 3. Jahrhundert), steht auf einem Felsen mit Löwen, zu denen er gestürzt wurde, damit sie ihn töten. Stattdessen legten sie sich allerdings harmlos zu seinen Füßen. Zuvor wurde er im Kessel mit Harz eingetaucht, kam aber ohne jegliche Verletzung davon. Schließlich wurde er im Gefängnis so lange gefoltert, bis er starb. St. Veit ist ein Schirmherr des böhmischen und später gesamttschechischen Landes, er ist ein Beschützer der Leute, die an Epilepsie leiden, der Tänzer, der Schauspieler und der Komiker; Fürst Wenzel gewann vom Keiser Heinrich das Schulterbein des Heiligen und weihte ihm eine Kirche ein, die er bauen ließ.
Hl. Kosmas und Damian mit Salvator – Autor Johann Ulrich Mayer (1709); die Statuengruppe entstand auf Bestellung der Medizinfakultät (die Heiligen Cosmas und Damien sind Schirmherren der Ärzte), beide Heiligen sind zeitgenossisch in Anzügen Prager Universitätsprofessoren angezogen, sie halten Behälter mit Medikamenten und Märtyrerpalmen. In der Mitte ist Christus – der Welterlöser. In der Aufschrift am Sockel vergleicht der Autor Kosmas zu Hippokrates und Damian zu Galenus.
In der Gegenwart verwaltet die Brücke der Bildnerverband der Karlsbrücke, die Plastiken verwatet die Galerie der Hauptstadt Prag. Die Karlsbrücke ist ein Volkskulturdenkmal.
Umbau
Die erste Umbauetappe wurde 20. 8. 2007 aufgenommen und im November 2010 abgeschlossen. Im Rahmen dieses Umbaus wurden folgende Arbeiten durchgeführt: · neue Hydroisolierung · das Geländer wurde neu gemauert · die Gasbeleuchtung der Brücke wurde installiert · eine mehr eindrucksvolle Beleuchtung der Statuen wurde installiert
Prager Orloj – Die astronomische Uhr in Prag
Der Prager oder auch der Altstadt Orloj
(auch die Altstädter Turmuhr) ist eine der bekanntesten und am häufigsten besuchten touristischen Attraktionen des historischen Zentrums von Prag. Es handelt sich um mittelalterliche astronomische Uhr an der Südwand des Altstadt Rathauses in Prag (GPS: 50 05 16.59 N, 14 25 14.489 E). Obwohl der Orloj in der Vergangenheit mehrmals erheblich beschädigt wurde, hatte man es stets mit dem Ziel repariert, seine technische, künstlerische und geistliche Integrität so weit wie möglich zu erhalten.
Zurzeit ist er wahrscheinlich der besterhaltene mittelalterliche Orloj überhaupt. Der ganze Orloj, seine Zeiger, sein Geläute, den Gang der Apostel und der Statuen werden meistens von dem ursprünglichen, geschmiedeten Werk angetrieben, dessen Großteil im Jahre 1410 vom Mikuláš z Kadaně gebaut wurde. Seit der großen Reparatur im Jahre 1866 ist er ebenfalls von dem mechanischen Chronometer des Romuald Božek 20. 4. 2016 Pražský orloj The Prague Astronomical Clock http://www.orloj.eu/de/home1.htm 2/3 gesteuert. Dem Orloj dominiert das astronomische Zifferblatt, das als Astrolab mit der Projektion vom Nordpol des Himmels konstruiert ist. Gerade dieses Zifferblatt wird als eins der Prager Symbole am häufigsten abgebildet. Es wird an vielen Orten bei uns und auf der ganzen Welt kopiert. Der mit dem goldenen Händchen endende Sonnenuhrzeiger zeigt auf dem astronomischen Zifferblatt drei verschieden Uhrzeiten: die übliche bürgerliche, die alttschechische und die babylonische. Die älteste, heutzutage nicht mehr gebrauchte, ist die Zeit der ungleichen Stunden, genannt babylonische Stunden (oder für ihre astrologische Bedeutung planetarische). Die babylonische Zeit wird ungefähr auf der Stelle abgelesen, wo sich die goldene Sonne befindet, genauer gesagt, auf dem Kreuzpunkt des Uhrzeigers und der Ekliptik auf den fächerartig abgewickelten Linien. Die Zeit ab dem Sonnenaufgang bis zum Sonnenuntergang wurde in 12 gleiche Teile aufgeteilt, deren Länge sich im Jahresverlauf verändert.
Die derzeitig übliche, bürgerliche Zeit teilt den Tag in 2×12 gleich lange Stunden auf, beginnend um Mitternacht und zu Mittag. Auf dem astronomischen Zifferblatt wird die Sommerzeit eingestellt. Sie wird an den römischen Ziffern des Zifferblatts abgelesen. Die Zeit der alttschechischen Uhr (italienischen) teilt den Tag auch in 24 gleich lange Stunden auf, gezählt ab dem Sonnenuntergang. Sie wird auf dem äußeren, sich drehenden Zifferblatt dem Vierundzwanziger abgelesen. Das mit dem Kreis der Ekliptik verbundene goldene Sternchen bestimmt die Sternzeit, gezählt ab dem Moment des Durchgangs des Frühlingspunktes auf dem Himmel durch den örtlichen Meridian. Die goldene Sonne bestimmt die momentane Position der Sonne auf dem Himmel und auch im Tierkreis, die Mondkugel zeigt dann außer der Position des Mondes auf dem Himmel und im Tierkreis auch seine Position zur Sonne und seine Phase, was die sichtbare, helle Hälfte der Kugel ist. Das Kalenderzifferblatt führt im Jahr eine Umdrehung durch. Es gehört zum Orloj seit dem Jahr 1490, seine derzeitige Gestalt stammt aus dem Jahr 1866. Auf dem Außenumfang des Zifferblatts findet man die Jahrestage, die Namen der Heiligen, den Sonntagsbuchstaben und die Silbe des Cisiojanus. Josef Mánes verzierte das Zifferblatt mit Szenen aus dem ländlichen Leben, durch die die einzelnen Monate symbolisiert werden. Er hat auch die Sonnenzeichen untraditionell aufgefasst. Es gab Befürchtung, dass das Werk von Mánes durch den Witterungseinfluss beschädigt wird, und so wurde es durch eine Kopie ersetzt. Die reichhaltige Bildhauerkunst des Orlojs ist nicht zu übersehen.
Die Leibung des Astrolabs ist wahrscheinlich ein Werk aus der Steinmetzhütte des Petr Parléř, andere Steinmetz und Bildhauerverzierungen stammen aus dem Ende des 15. Jahrhunderts und ist in dem Stil der VladislavGotik ausgeführt. Aus der Sicht eines Touristen betrachtet sind am interessantesten das Defilee der 12 Holzstatuen der Apostel in den oberen Orloj Fenstern und die Bewegungen einiger anderer Holzstatuen, mit denen der Orloj verziert ist, und die beispielsweise an die Vergänglichkeit des menschlichen Daseins (der Sensenmann) oder an verschiedene menschliche Eigenschaften (Eitelkeit und Habgier) erinnern. Die Antriebswerke von Orloj bringen die Aposteln jede volle Stunde in der Zeit von 9 21 Uhr MEZ in Gang. Diese Darstellung wird mit einem Hahnenschrei beendet.
In Prag ist Radfahren kein Vergnügen. Doch langsam verbessern sich die Bedingungen – vor allem dank der Radler selbst
Glitschiges Kopfsteinpflaster, parkende Autos auf Fahrradstreifen und Markierungen, die ins Nichts führen: Prager Radfahrern machen nicht nur die vielen Hügel in der Stadt zu schaffen. Verkehrspolitiker ignorierten die wenigen aktiven und die vielen potenziellen Radler lange. Erst jetzt beginnen Stadtplaner und Politiker, sie in ihre Überlegungen einzubeziehen.
Nur langsam und bisher wenig konsequent würden Zweiräder berücksichtigt, findet der Aktivist Jiří Motýl. „Wir werden sicher nie das Niveau von Kopenhagen oder Amsterdam erreichen. Das größte Problem aber ist das Desinteresse seitens der Politik.“ Motýl ist ehrenamtlicher Chefredakteur des Internetportals „Prahou na kole“ (Durch Prag auf dem Rad) und berichtet von einer langen Tradition der allein auf Autos ausgerichteten Verkehrspolitik. Das reiche bis in die siebziger Jahre zurück. Und auch nach 1989 wurde „die grundsätzliche Philosophie, dass Straßen nur für Autos da sind, nicht überdacht“, so Motýl.
Mit den Folgen hat jeder zu kämpfen, der in Prag auf ein Rad steigt: gefährliche Kreuzungen, fehlende Fahrradampeln, aggressive Autofahrer, die es nicht gewohnt sind, Rücksicht auf Zweiräder ohne Motor zu nehmen. Fahrradständer gibt es so übersichtlich wenige, dass sie einzeln im Online-Stadtplan von „Prahou na kole“ gekennzeichnet sind. Immerhin, neue Fahrbahnen werden mit roten Randstreifen versehen und im bestehenden Straßennetz nehmen Markierungen zu. Die meisten Einbahnstraßen sind für Radler in beide Richtungen freigegeben, sie dürfen Fußgängerzonen durchfahren und es gibt beliebte Ausflugstrassen entlang der Moldau.
„Hier fährt es sich ganz gut“, findet der Wahlprager Zdeněk Přidal. Aufgewachsen in Hradec Králové, wo es eine gute Infrastruktur für Radler gibt, fühlt sich der passionierte Radfahrer in der Hauptstadt in seiner Kreativität gefordert: „Man muss eben nutzen, was bereits vorhanden ist. Das funktioniert, wenn man bei der Streckenplanung aufhört, als Autofahrer zu denken.“ Auf die vorhandenen Fahrradwege allein kann er sich aber nicht beschränken: „Die ergeben eine völlig unlogische Streckenführung und werden von der Stadtautobahn unterbrochen.“ Diese schrecke viele potenzielle Radfahrer ab, meint Přidal. Er träumt davon, sie komplett an den Stadtrand zu verlegen und die Magistrale in eine große Fußgängerzone umzuwandeln.
Unwissende Polizisten
Auf manchen Abschnitten der Stadtautobahn seien sogar Fahrradfahrer erlaubt, sagt dagegen Petr Novotný. Nur fehlten oft Hinweisschilder, wo diese Abschnitte beginnen und enden. Seit 16 Jahren arbeitet Novotný als Fahrradkurier. Er weiß genau, wo er fahren darf. Und das besser als so mancher Polizist: „In einer Einbahnstraße wollten sie mir schon eine Strafe aufbrummen, weil ich in die entgegengesetzte Richtung fuhr. Sie haben manchmal selbst keine Ahnung, was für Radfahrer gilt.“ Zudem erlebt Novotný nicht selten, dass Autos – auch die der Gesetzeshüter – an Ampeln die Radwege blockieren.
Damit so etwas in Zukunft nicht mehr passiert, hat die Stadtregierung sich zum Ziel gesetzt, mehr Bewusstsein und Rücksicht für Radfahrer zu schaffen. Im Januar beschloss sie unter anderem, die Infrastruktur weiterzuentwickeln. Außerdem erkannte sie an, dass „das Potenzial des Fahrradverkehrs auf dem Prager Stadtgebiet bisher nicht ausreichend genutzt wird“. Deswegen sollen Wege besser gekennzeichnet und neue, verbindende Fahrradtrassen angelegt werden. Der Anteil der Radfahrer im Prager Straßenverkehr soll von heute etwa zwei Prozent auf fünf bis sieben Prozent im Sommer 2020 steigen.
Stanislav Kozubek hat es sich zur Aufgabe gemacht, diese Vorhaben umzusetzen. Der ehemalige Radrennfahrer ist seit Januar vergangenen Jahres Vorsitzender der sogenannten Fahrradkommission beim Magistrat und weiß, dass ohne politischen Willen nichts vorangeht: „Es hängt immer davon ab, wer der zuständige Stadtrat ist. Wenn er Radfahrer nicht unterstützt, geht das einfach unter.“
Gemeinsam mit dem Dezernenten für Verkehrspolitik Petr Dolínek (ČSSD) sieht sich Kozubek auf einem guten Weg, die etwa 45 Millionen Kronen (1,7 Millionen Euro), die der Haushalt für die Fahrradinfrastruktur vorsieht, sinnvoll einzusetzen – auch wenn er verkrustete Systeme aufbrechen muss: „Wir stoßen auf viele Hürden bei städtischen Einrichtungen und Ämtern.“
Bei der Straßenverwaltung (Technická správa komunikací) sei die Priorität des Autoverkehrs noch fest verinnerlicht, so Kozubek. „Aber langsam beginnt man auch dort zu verstehen, dass der Radverkehr in Prag immer mehr politischen Rückhalt bekommt und dass wir wirklich etwas bewegen wollen.“ Die Fahrradkommission hat zumindest schon durchgesetzt, dass bei der Straßenverwaltung eine Abteilung für Radverkehr eingerichtet wurde.
Die größten Fortschritte in der Verkehrsplanung seien aber vor allem den Radfahrern selbst zu verdanken, meint der Aktivist Motýl. „Die Fahrradabschnitte, die es heute gibt, entstanden auf Druck von unten, von den Bürgern.“ Er selbst hat sein Rad jahrelang nicht genutzt und auf bessere Bedingungen gewartet. Bis er den damaligen Oberbürgermeister Bohuslav Svoboda (ODS) sagen hörte, dass die Stadt viel für Radfahrer unternehme, es aber so wenig Radler gebe, dass man keine weiteren Investitionen plane. „Das hat mich wahnsinnig aufgeregt. Seitdem fahre ich auch bei schlechten Bedingungen täglich Rad – einfach nur, um mich sichtbar zu machen.“
Schön wäre es, seufzt Motýl, „wenn Radfahren in Prag einfach eine ganz normale Sache wäre, wenn ich als Radler nicht auch immer gleich zum Aktivisten werden müsste“. Das wird wohl erst möglich, wenn sein Beispiel Schule macht und alle, die gern radeln würden, sich auf die Straßen wagen, um die Stadt auf zwei Rädern zu erobern.
Text: Daniela Honigmann, Fotos: Charlotte Tai/CC BY-NC-ND 2.0/Prahou na kole
Stadtrundfahrt mit dem Fahrrad in Prag
Stadtrundfahrt mit dem Fahrrad
Einfache Möglichkeit, wie man bequem und effektiv Freizeit ausnützen kann in der wunderschönen Stadt Prag. Unternehmen Bikerent bietet Dienstleistungen an in Verleih und Fahrten mit Führung. Sie können sich einfach regelmäßige Gruppen Ausfahrten bestellen, die jeden Tag um 10, 13, 16 oder 19 Uhr anfangen, oder privat Ausfahrten mit Führer zu jeder Zeit. Wenn Sie unseren Führer nicht brauchen, leihen sie ein Fahrrad ohne ihn. Wir freuen uns auf ein Treffen!
Adresse: Hotel Intercontinental Str. Pařížská 30 /das Büro befindet sich rechts beim Blick zur Rezeption, genau bei Hotel Aufzüge/
Dauer der Ausfahrten: 180 Minuten
Verleih der Räder:
Betriebsstunden: jeden Tag 8.00 – 18.00
Preis der Ausfahrt enthält:
– professionelle Führung
– komfortable Räder Marke KTM
auf dem Fahrrad durch Prag mit Reiseleiter David
– Helme, Regenmantel, Handschuhe oder Jacken – 0,5 l Flasche Wasser
Prag, die Stadt der hundert Türme, UNESCO-Denkmal und eine der schönsten Städte der Welt. Lernen Sie Prag mit eigenen Augen kennen!
Das Altstädter Rathaus mit der berühmten Prager astronomischen Uhr. Krumme Gassen des jüdischen Viertels, die Sie aus den Büchern von Franz Kafka kennen, durchdrungen von der uralten Legende vom Golem. Cafés, die zum Beisammensein einladen, Boutiquen,Schifffahrten auf der Moldau. Die gotische Karlsbrücke und die St.-Nikolaus-Kirche auf der Kleinseite, die schönste Barockkirche Prags.Palastgärten – weit entfernt vom Stadtgetümmel, der Hügel Petřín mit dem Aussichtsturm, der an den Eiffelturm erinnert, und die Prager Burg… Jedes der Prager Stadtviertel hat seine einzigartige Atmosphäre und seinen individuellen Zauber. Prag stellt sich Ihnen als bunte Stadt vor, die gern ihren Stil wechselt: Prag ist romantisch und geschäftig, altertümlich und modern, aber vor allem ist es durchaus eine Weltstadt, die gewohnt ist Ausländer zu empfangen. Es ist an der Zeit sich kennen zu lernen. Buchen Sie hier einen Qualifizierte Fremdenführer
Prag, der Blick auf Karls brücke vom Park Letna
Prag
Prag,
die Stadt der hundert Türme, UNESCO-Denkmal und eine der schönsten Städte der Welt.
Lernen Sie Prag mit eigenen Augen kennen!
Prager Burg vom Park Petrin.
Das Altstädter Rathaus mit der berühmten Prager astronomischen Uhr. Krumme Gassen des jüdischen Viertels, die Sie aus den Büchern von Franz Kafka kennen, durchdrungen von der uralten Legende vom Golem. Cafés, die zum Beisammensein einladen, Boutiquen,Schifffahrten auf der Moldau. Die gotische Karlsbrücke und die St.-Nikolaus-Kirche auf der Kleinseite, die schönste Barockkirche Prags. Palastgärten – weit entfernt vom Stadtgetümmel, der Hügel Petřín mit dem Aussichtsturm, der an den Eiffelturm erinnert, und die Prager Burg… Jedes der Prager Stadtviertel hat seine einzigartige Atmosphäre und seinen individuellen Zauber. Prag stellt sich Ihnen als bunte Stadt vor, die gern ihren Stil wechselt: Prag ist romantisch und geschäftig, altertümlich und modern, aber vor allem ist es durchaus eine Weltstadt, die gewohnt ist Ausländer zu empfangen. Es ist an der Zeit sich kennen zu lernen.
Prag Stadtführung auf Deutsch günstige private und individuelle Führungen,Touren, Stadtrundfahrten in Prag, Besichtigung der Prager Sehenswürdigkeiten mit zertifiziertem Stadtführer und hoch Qualifizierte Fremdenführer.
Víno jako dárek
Vína vinařství Chateau Lednice jako dárek
Potěšte své přátelé, zaměstnance či obchodní partnery vybranými viny Lednicko-valtického areálu s dotiskem Vašeho přání či loga.
Jednoduše si vyberte víno a oslovte nás minimální odběr vína s dotiskem vašich firemních etiket je 48 ks.
+420 603 807 746 Ing. Jiří Chlebníček
obchodní zástupce vinařství Chateau Lednice, odborné poradenství, VIP klientela
Oktoberfest je největší festival piva na světě. Každý rok přijíždí za pivem do Mnichova více jak šest milionů návštěvníků. Oktoberfest se koná na Tereziánské louce, německy Theresienwiese nebo-li Wiesn´. Návštěvníků z Bavorska je více než 2/3, další lidé přijíždějí z Evropy, jsou mezi nimi v hojném počtu zejména Italové, kteří na Oktoberfestu mají také svůj pivní den, ale Oktobefest láká tisíce lidí z celé Evropy a v posledních letech také ze zámoří. Návštěvníci na Wiesn´se oblékají do tradičních krojů tzv. dirndlů-ženy a muži nosí tradiční bavorské klobouky s chomáčkem kozí srsti a tradiční bavorský kroj-kožené kalhoty-Lederhose.
Roku 1810 se konala svatba korunního prince Ludvíka Bavorského s Terezou Sasko-Hildeburgskou. Princ Ludvík a celý dvůr pozvali celé město na oslavu, která se konala 12. až 17. října a byla zakončena koňským dostihem. V dalších letech se slavnosti opakovaly. Oslavy byly postupně prodlouženy a posunuty na září. Přesunutí termínu pivních slavností-Octoberfestu na září, bylo provedeno zejména kvůli příznivějšímu počasí. Historicky je však dáno, že Oktoberfest končí o prvním říjnovém víkendu.
Oktoberfest trvá již od roku 1872. Začíná vždy v sobotu v září a trvá většinou 16 dní. Končí vždy první říjnovou neděli. Pokud je ovšem tato neděle 1. nebo 2. října, tak festival pokračuje až do dne německé státnosti (3. října).
Oktoberfest probíhá v následujících datech:
Rok
Datum
Zvláštnost
2000
16. září – 3. října
18 dní
2001
22. září – 7. října
2002
21. září – 6. října
2003
20. září – 5 října
2004
18. září – 3. října
2005
17. září – 3. října
17 dní
2006
16. září – 3. října
18 dní
2007
22. září – 7. října
Rok
Datum
Zvláštnost
2008
20. září – 5. října
2009
19. září – 4. října
2010
18. září – 3. října
200 let festivalu
2011
17. září – 3. října
17 dní
2012
22. září – 7. října
2013
21. září – 6. října
180. Oktoberfest
2014
20. září – 5. října
2015
19. září – 4. října
Čísla Oktoberfestu
30 % roční produkce bavorských pivovarů je spotřebováno během dvou týdnů festivalu.
12 000 lidí je zaměstnáno na festivalu, z nich 1600 jako číšníci.
Na festivalu je 100 000 míst na sezení.
Pečených volů: 880
Párků: 219 443
Pečených kuřat: 459 279
zdroj: Wikipedie
Vína na Rhôně
Rhona
Údolí Rhóny se thane po obou březích řeky, začíná na jihu od Lyonu a končí po 200 kilometrech jižně od Avignonu. Tato oblast je známá velkými kvalitativními i chuťovými rozdíly mezi víny.
Severní část je typická využitím menšího počtu odrůd ve víně, také se můžeme setkat s víny odrůdovými. Naopak jižní část vyniká využitím až dvanácti odrůd v jednom víně.
V červených a růžových vínech se používají z maximálně 30% odrůdy Syrah, Cinsault, Mourvedre a Carignan Red, maximalně z 20% pak ostatní odrůdy. Červená vína jsou charakteristická svou vůní černého rybízu.
Bílá vína vznikají z odrůd Clairette, Bourboulenc, Grenache Blanc a Roussane (maximální podíl těchto odrůd je 30%).
Primeur víno vinaři prodávají jako červené, bile i růžové. Minimální obsah alkoholu je stanovený na 11%.
Apelace
Cote Rotie AOC
Condrieu AOC
Chateau Grillet AOC
Hermitage AOC
Crozes Hermitage AOC
Cornas AOC
Saint-Joseph AOC
Saint-Péray AOC
Gigondas AOC
Châteauneuf du Pape AOC
Cotes du Ventoux AOC
Côteaux du Tricastin AOC
Côtes du Vivarais AOC
Lirac AOC
Tavel AOC
Vacqueyras AOC
Cotes du Rhone AOC
Côtes du Rhône-Villages
Označení Côtes du Rhône-Villages AOC můžou používat vinaři z 95 vesnic v departementech Ardeche, Drôme, Gard a Vaucluse. Apelace zahrnuje celkem 3000 hektarů vinic s průměrným výnosem 38 hektolitrů z hektaru.
Z více než 50% bývá ve víně obsažena odrůda Grenache, 20% patří Syrahu nebo Mourvedru.
Côtes du Rhône Villages
Toto označení používají vinaři z vesnic Cairanne, Chusclan, Laudun, Massif d’Uchaux, Plan de Dieu, Puyméras, Roaix, Rochegude, Rousset-les-Vignes, Sablet, Saint Gervais, Saint Maurice, Saint-Pantaléon-les-Vignes, Séguret, Signargues, Valréas, Visan.
6500 hektarů dává průměrný výnos z hektaru okolo 37 hektolitrů.
Crus
V oblasti je povolno 15 cru, které můžou být označeny pouze jménem vesnice bez nutnosti zmiňovat apelaci Côtes du Rhône na etiketě.
Loire Valley-Loira
Údolí řeky Loiry, neboli-Val de Loire, je překrásné území ve střední Francii.
Jiří Chlebníček vystudoval Mendelovu univerzitu v Brně, potravinářskou fakultu a již od raného mladí se věnuje také vínu, cestuje za vínem do různých vinařských oblastí Evropy…
Jeho specialitou a velkou zálibou jsou také vína, která jsou pěstována ekologicky šetrným způsobem…
Oktoberfest v Mnichově
Oktoberfest v Mnichově 2014
Oktoberfest v Mnichově je jednou z nejslavnějších událostí roku. Oktoberfest 2014 není výjimkou. Očekává se návštěvnost 6-7 milionů lidí a to v období 20. září až 5. října, kdy festival končí. Oktoberfest je Disneylandem pro dospělé a nedílná součást bavorské kultury. Buďte součástí největšího pivního festivalu na světě.Tradičních 16 dnů slavností se odehraje na 64 akrovém areálu na Tereziánské louce. Asi 60% návštěvníků je z Bavorska, pro které je Oktoberfest nedílnou součástí kultury. Zbytek návštěvníků jsou zejména turisté z ostatních Evropských zemí. Domácí návštěvníci nosí tradiční kostýmy, které sestávají bavorských krojů a klobouků s chomáčkem kozí srsti. Pivo se čepuje do tradičních litrových tupláků a servírky tu nepotkáte jinak než v bavorských krojích.
Pár zajímavostí
30% roční produkce bavorských pivovarů se spotřebuje během 16 dní Oktoberfestu
Na festivalu pracuje více jak 12 000 lidí
K diposzici je 100 000 míst k sezení, přesto je většina míst plně obsazena s možností rezervace stolů
Sní se téměř 220 000 bavorských klobás, téměř 460 000 kuřat a 800 volů
V pravé poledne v sobotu 20. září, odstartoval 181. ročník největších a nejstarších pivních slavností na světě, mnichovský Oktoberfest. Do 5. října se na něm očekává přes šest miliónů návštěvníků, jejichž hrdly proteče nejméně sedm miliónů litrů piva. Obligátní předehru lidovému veselí obstaral dopoledne v zaplněných ulicích bavorské metropole průvod sládků a hostinských na Tereziánskou louku, kde se Oktoberfest od roku 1810 pořádá. Přesně ve dvanáct hodin tak primátor města Mnichov, dvěma přesně mířenými ranami dřevěnou palicí do pípy narazil první festivalový sud a první načepované pivo dal podle zvyku ochutnat bavorskému premiérovi.
Po splnění těchto formalit se roztočí pípy ve 14 velkokapacitních a 21 menších pivních stanech a dají se do pohybu ruská kola, horské dráhy, centrifugy a další desítky pouťových atrakcí v šestadvacetihektarovém zábavním parku poblíž centra Mnichova. Do něj budou už od rána proudit tisíce lidí; velká část z nich bude oblečená do tradičních bavorských krojů. Zájemci zaplatí za máz piva letos více než loni- cca 10,10 Euro.
Dirndly u dam a kožené kalhoty u pánů se už dávno staly téměř povinnou výbavou návštěvníků Oktoberfestu a s oblibou si je navlékají i cizinci, kterých každý rok na bavorský pivní svátek přijíždějí statisíce i letos se očekává, že většina návštěvníků přijde v bavorských krojích…
Pravidelně jsou mezi nimi i čeští vyznavači “tekutého chleba”. Za něj na Oktoberfestu opět zaplatí o něco víc než při předchozím ročníku. Letos prvně jeden litrový tuplák v pivním stanu nepořídí pod devět eur; nejlevnější vyjde na 10,10 eura (281 Kč) a nejdražší ještě o 40 centů dráž, v přepočtu tedy asi za 291 korun. Pořadatelé navíc nově z bezpečnostních důvodů zakázali přinášet si do areálu skleněné lahve s vlastním pitím, kterým si mnozí dříve snižovali výdaje za občerstvení. Vstup na festival je volný.
Historie Oktoberfestu
Historie Oktoberfestu se datuje již k roku 1810. Dne 18. října se v Mnichově konala královská svatba, korunní princ Ludvig ( král Ludwig I.) se oženil s Terezou Sasko-Hildburghausenskou. Obyvatelé Mnichova byli pozváni na oslavu královské svatby, která byla na prostranství mnichovského lesíka a a louce. Na počest královny Terezy byla později pojmenována Theresienwiese (Terezina louka).
Svatební veselí bylo zakončeno koňskými dostihy za účasti královské rodiny a od té doby se každoročně konají dostihy a slavnosti. Postupně se přidávaly další prvky, z nichž některé vytrvaly do dnešních let a vznikla z nich dlouhá tradice. Například v roce 1850 se poprvé uskutečnil slavnostní pochod, jenž se koná dodnes a účastní se ho tisíce lidí v tradičních bavorských krojích.
Původně tak slavnosti tak úzce jako dnes s pivem spojeny nebyly, jakkoli se tento nápoj na slavnostech pil od samého počátku. Úloha tohoto pěnivého nápoje se začala prosazovat až na konci 19. století. V roce 1887 poprvé došlo k organizované účasti mnichovských pivovarů, včetně jejich slavnostního příjezdu na louku, z čehož se stala další zajímavá tradice slavností.
Slavnosti se konaly v počátcích v říjnu, ale postupem času byly hlavně kvůli počasí přesunuty o několik týdnů na září. Oktoberfest se neodehrával každý rok, nebyl ve válečných rocích a v době, kdy město sužovaly epidemie cholery.
Smutný rok byl na Oktoberfestu 1980, kdy zde došlo k teroristickému útoku a vybuchla nastražená bomba, zahynulo 12 lidí a dalších několik desítek lidí bylo zraněných.
Cena piva na Oktoberfestu
Výlet na Oktoberfest rozhodně není levnou záležitostí. Odmyslíme-li relativně dostupnou dopravu do Mnichova, pak do závratných výšek vyhnané ceny ubytování v Mnichově a širokém okolí budou jistě činit značnou část rozpočtu. Podobně dá rozpočtu zabrat i počet vypitých piv, protože ta na Oktoberfestu rozhodně nejsou pro našince levná.
Pivo se (až na výjimky) prodává na Oktoberfestu v tuplácích (tzv. Maß). Do jednoho tupláku se vejde jeden litr piva, který je v roce 2014 k mání za cenu okolo 10 EUR, konkrétně mezi 9,70 a 10,10.
Již v ročníku 2013 začaly velké stany atakovat psychologickou hranici 10 EUR, ale žádný se ji neodvážil překročit. V roce 2014 se však již téměř polovina velkých stanů rozhodla účtovat cenu převyšující 10 EUR. To zřejmě vedle návštěvníků nepotěší ani číšnice, kterým přibude práce s vracením drobných…
Provozovatelé stanů přikročují ke zvýšení ceny každoročně a téměř vždy se jedná o zvýšení vyšší, než je aktuální míra inflace. V roce 2014 tak došlo ke zvýšení průměrné ceny o 2,58%.
V případě, že budete chtít mezi tupláky čas od času vložit nějaký nealkoholický nápoj (což není vzhledem k 6% objemu alkoholu v pivu vůbec špatný nápad…), vaší peněžence se příliš neuleví. Jeden litr vody či jiného nealkoholického nápoje pořídíte od 6 do 9 EUR…
Na Oktoberfestu a vůbec v celém Mnichově tak během konání slavností platí, že cash is king…
Prag Stadtführung auf Deutsch günstige private und individuelle Führungen,Touren, Stadtrundfahrten in Prag, Besichtigung der Prager Sehenswürdigkeiten mit zertifiziertem Stadtführer und hoch Qualifizierte Fremdenführer.
Segway Tours in Prag-günstige und professionelle Segway Führungen durch Prag
Bike Tours in Prag, Radtouren durch Prag – günstige und professionelle bike/e-bike Führungen durch Prag
Beer tour
Prag ist einer Bierhauptstadt. In der Tschechischen Republik gibt es mehr als 100 große Brauereien ( für 10,5 Mio. Einwohner ganz ordentlich ). Darüber hinaus gibt es in Tschechien aber noch mehrere Dutzend Mini- und Mikrobrauereien. Wir von PragueBeerTours haben es uns zur Aufgabe gemacht, Ihnen nicht nur die weltbekannten tschechischen Biere näherzubringen. Mit uns haben Sie die Gelegenheit die wahren Spezialitäten unseres Landes kennenzulernen. Wir bringen Sie auch an Orte, die garantiert in keinem Reiseführer beschrieben sind. Wir kennen uns aus mit Bier und wir werden Sie mit allerlei interessantem und spannendem Hintergrundwissen versorgen. Alles was Sie auf unseren Touren brauchen, ist gute Laune. Den Rest erledigen wir für Sie. Egal, ob alleine oder mit Freunden, mit PragueBeerTours werden Sie unvergessliche Stunden verbringen, die Ihnen noch lange in Erinnerung bleiben werden.
Ein Prosit aufs Bier!
Hallo und herzlich willkommen in Prag
Planen Sie eine Reise nach Prag?
Wollen Sie eine Prag Stadtführung unternehmen und mit privater Stadtführerin Prager Sehenswürdigkeiten kennenlernen?
Seit 2009 arbeite ich als selbständiger Stadtführer in Prag, Tschechien und Europaweit. Es macht mir große Freude und auch Spaß den Gästen aus dem Ausland der Architektur, Schönheiten und Sehenswürdigkeiten Prags zu zeigen.
Ich wohne in Prag seit 20 Jahren. Möchte Ihnen während der Prag Stadtführung die besondere Atmosphäre des historischen Prags näher bringen. Während der Prag Stadtführung zeige ich Ihnen die bekanntesten Prager Sehenswürdigkeiten – Prager Burg, Karlsbrücke,Altstadt mit dem Rathaus, Wenzelsplatz, John Lennon Mauer und viele andere…
Das historische Stadtzentrum Prags, 866 Hektar groß, wurde 1992 auf die Liste der Denkmäler des UNESCO-Verzeichnisses des Weltkulturerbes eingetragen.
Wussten Sie:
– dass es in Prag auch Venedig, Florenc und Troja gibt?
– dass die Prager Burg die größte Burg der Welt ist?
– dass die älteste Prager Bierbrauerei schon 1499 gegründet wurde?
– dass es in Prag in einer Kirche die mumifizierte Hand eines Diebes gibt?
Lago di Garda, neboli jezero také nazývané Lago di Benaco, se rozkládá mezi Alpami a pádskou nížinou v provinciích Alto Adige, Lombardií a Venetem na rozloze 365 km čt. Vodní plocha je utvořena z Etschekého ledovce po poslední době ledové. Lago di Garda je největší italské jezero. Délka jezera činí 51,8 km a šířka 17,4 km, průměrná hloubka jezera se udává 136 m a místy dosahuje až 360 m. Délka gardských břehů je více jak 157 km. Gardské jezero leží v nadmořské výšce pouhých 65 metrů.
Kouzlo jezera objevili již staří Římané, kteří ho nazvali Benaco. Města kolem jezera se ve středověku stala sídly veronských, milánských a benátských šlechticů. V 19. století se začíná turismus rozvíjet,zéjména v důsledku budování silnic okolo jezera. Dnes je oblíbeným místem turistů, cykloturistů, windsurfařů a v neposlední řadě také horolezců , protože je zde řada nádherných ferrat-zajištěných cest. Lago di garda láká svou polohou a rozmanitostí k návštěvě a je zde mnoho levného ubytování v hotelích, penzionech či apartmánech.
Již dob římanů se v okolí pěstuje vinná réva, především okolo jižníh břehů. Také olivy a citrusy, hlavně na západní straně. Na březích jezera leží mnoho historických měst, mezi něž patří například Sirmione, Desenzano, Salò, Gargnano, Riva, Malcesine, Torri del Benaco, Garda, Bardolina a Peschiera.
Zajímavosti Gardského jezera
Dochází k jevu, že při náhlém poklesu tlaku vzduchu se na krátkou dobu zvýší hladina jezera průměrně o 30 cm.
Na jezeře bývají viditelné proudy vody, jako řeky. Dochází k tomu v důsledku nerovnováhy teplot vody.
Lago di Garda má 25 přítoků, hlavním z nich je řeka Sarca. Výtok je pouze jeden a to řeka Mincio (Někdy se bere Sarca a Mincio jako jedna řeka).
V jezeře je pět malých ostrovů.
Zajištěné cesty neboli via ferrata na Lago di Garda jsou trochu jiného charakteru něž, na jaký jsou ferratisté zvyklí třeba z Dolomit nebo Julských Alp. Je to způsobeno zejména zcela odlišnými klimatickými podmínkami. V těchto oblastech se setkáme se zajištěnými cestami táhnoucími se po holých skalách bez kousku trávy a či stromů. V okolí Gardy jsouferraty které na první pohled připomínají spíše pochod lesní krajinou s jištěním na lanech. Typické jsou pak přechody mezi jednotlivými zajištěnými úseky, po stezkách. Ferrata tak není zcela plynulá. Nic to však neubírá na jejich impozantnosti nebo náročnosti. Co se náročnosti týče můžete vyzkoušet krátké nenáročné ferraty, které zvládnou i děti nebo naopak vysoce fyzicky i horolezecký náročné cesty. Ve vybavení každého ferratisty nesmí chybět sedací úvazek, ferratový set, odsedka s karabinou, pevná obuv, helma, případně rukavice, čelovka, kratší lano a slaňovací osma. Některé cesty vedou starými vojenskými oběkty, kavernami a tunely, čelovka se tedy někdy stává nezbytností, běžné jsou i křižovatky v tunelech. Detailní popisy jednotlivých zajištěných cest připravuji, vřele však doporučujeme zakoupit průvodce ferratami Klettersteigführer od nakladatelství Alpinverlag.
Via Ferraty Lago di Garda
Název
Obtížnost (A-E)
Čas (hod)
Via ferrata Rino Pisseta
E
5
Via ferrata Ernesto Che Guevara
C
7,5
Via ferrata Giulio Segata
D/E
4,5
Via Ferrata Rio Salagoni
C
2
Sentiero attrezzati Colodri
B/C
3
Sentiero Scaloni
A
3,5
Via dell´ Amicizia
B/C
6
Via ferrata Susati
B
5,5
Via ferrata Foletti
B
6
Sent. dei Camminamenti
A/B
5,5
Sent. delle Laste
A/B
5
Via attrezzata Monte Albano
D+
3,5
Via ferrata Gerardo Sega
B/C
6
Ferrata della Spigolo Bandiera
C/D
4
Ferrata E. Franco
D
4
Chorvatsko
stránky připravujeme
Chorvatsko,
Máme pro Vás báječné typy na ubytování v Chorvatsku, apartmány u moře.
Ubytování v apartmánech, hotelích a pensionech na málo známých a malých Chorvatských ostrovech nebo majácích, kde najdete klid a pohodu bez velkých davů turistů na ´´soukromé´´ pláži, krásnou přírodu a čisté moře.
Navíc zde na Vás čeká chutná gastronomie, dobré víno a milí lidé.
Shrnout v pár řádcích podstatu Toskánska je úkol skutečně nesnadný. Díky výjimečné rozmanitosti toskánské krajiny jsou možnosti pro turisty opravdu neomezené. Pláže Maremmy se po pár kilometrech proměňují na vrcholky Apuánských Alp, přeplněné historické centrum Florencie na klid okolní krajiny, divoké lesy, olivové háje a vlnící se vinice Chianti na něžné pahorkatiny Crete Senesi.
Toskánsko a umění tvoří nerozlučnou symbiózu. Vlast četných géniů, jako Leonarda a Michelangela, jejíž velkolepost je oslavována na celém světě; Toskánsko bylo v průběhu staletí zvěčněno umělci, opěvováno básníky a prozaiky, milováno turisty pro svou nespornou krásu a velké množství svých klenotů.
Dovolená v Toskánsku
Věnovat se turistice v Toskánsku znamená obdivovat nepopíratelné krásy umění, účastnit se místních slavností, ochutnávat typické produkty a degustovat vína, která učinila tento kraj mezinárodně uznávaným. Toskánsko disponuje výjimečným gastronomickým bohatstvím pro svou kvalitu i kvantitu a je vyhledávané náročnými klienty a labužníky italské kuchyně.
Toskánsko je po staletí považováno za kolébku turistiky a je to region, který nabízí různé formy dovolené: klasické pobyty u moře – více než 300 kilometrů pobřeží, termální turistika – cíl pro toho, kdo hledá ozdravení organismu, ale zároveň zábavu a přímý kontakt s přírodou, výlety do měst s bohatou historií a uměleckými památkami, dovolenou se sportovním vyžitím.
Agroturistika v Toskánsku
Nejpříznačnější formou dovolené v Toskánsku je bezesporu agroturistika – pobyt v komfortních venkovských usedlostech, které jsou v souladu s přírodou a zároveň na dosah od významných kulturních měst se svou jedinečnou středověkou a renesanční architekturou. Staré usedlosti obklopené vinicemi, kamenné domy usazené v krajině – to jsou pojmy, které Toskánsko učinily slavné na celém světě. Výsledkem je, že staré a moderní, tradice a inovace, relax a sportovní aktivita se mísí v dokonalou harmonii a dávají život nové dimenzi dovolené, tak žádané v posledních letech.
Tak tedy… tisíce důvodů pro návštěvu Toskánska… objev s agenturou Itálie-cestování ubytování svých snů… a prožij dovolenou v Toskánsku
Návštěva vinných sklepů spojených s degustací -Valtické podzemí
Milovník vín
Skupina 8-250 osob cena á 730,- Kč
(ochutnávka vín a raut, sklepiér v ceně návětěvy)
Ubytování se snídaní – pension u Kostihů, Valtice á 610,- Kč
Kontakt:
Váš odborný průvodce nejen Valtickým podzemím, ale také odborník na víno a vinařské oblasti – ČR a Svět:
Ing. Jiří Chlebníček
Email: jirichlebnicek@davidklaus.cz Tel.: +420 274 770 543
(příprava programů-zájezdy za vínem a gastronomií v ČR a do celého Světa, cyklo zájezdy za vínem a gastro zájezdy)
PROGRAM
Milovník vín
Popis:
zážitkový večer Milovník vín je určený pro návštěvníky hledající zábavu i poučení ve večerním zážitkovém programu, stráveném v moravském sklepě, spojeném s lahůdkami k vínu.
Délka programu:
obvyklá délka je cca 6 hod
Počet osob:
8 – 250 osob
Program obsahuje:
– welcome drink
– službu Sklepiéra®
– procházku VP se skleničkou v ruce a zasvěceným výkladem Sklepiéra® o historii VP a Vinařství
– degustační skleničku 0,35l s logem VP v ceně programu.
– řízená ochutnávka 8 – 10 vzorků lahvových vín
– konzumace lahví dle počtu osob ve skupině (0,75 l láhev na osobu)
– „neomezená“ konzumace sudového vína *
– vodu ve džbánech
Raut:
Studený – celková gramáž na osobu je 500 gr (nenahrazuje plnohodnotnou večeři)
Standardní součástí studeného rautu jsou speciální paštiky, sýry, šunky, vepřové škvarky, nářezy z uzených mas, speciální salámy, zelenina, aj., v úpravě obvyklé pro Valtické Podzemí. Jako příloha je chléb. Skladba rautu je ovlivněna sezónní dostupností základních surovin na jižní Moravě.
Večer začíná prohlídkou Podzemí se Sklepiérem® a skleničkou vína v ruce v délce cca 30 – 45 min. Následuje řízená ochutnávka lahvových vín vedená Sklepiérem® v délce do 2 hod, dle zájmu ochutnávajících. Během ochutnávky návštěvníci konzumují ze studeného rautu a individuálně hledají vhodné kombinace vína a pokrmů.
Návštěvníci ochutnají tolik vzorků vín ze sortimentu Valtického Podzemí (od suchých vín po sladké speciály), kolik je ve skupině osob. V případě větších skupin se ochutnává 8 – 10 vín. Ochutnávka se skládá z lahvových značkových, většinou přívlastkových vín Lednicko-valtického areálu (s výjimkou vín ledových a slámových).
Množství konzumovaného vína je limitované počtem osob ve skupině – kolik osob, tolik lahví vína o objemu 0,75 Litru!
Vína, která nejsou zkonzumována během večera, je možno odnést s sebou!
Doba večera stráveného v programu Milovník vína je obvyklá mezi 18,00 a 24,00 hod.
Po této době je skupině návštěvníků účtovaný příplatek za každou započatou hodinu strávenou ve sklepě ve výši 500,- Kč.
* Neomezená konzumace sudového vína je platná po dobu trvání programu.
Po tomto čase je možno zakoupit vína dle aktuálního ceníku a obch. podmínek.
č. 1. Sklepiérská paštika dortového typu /objednat lze pouze tel. nebo mailem/ Speciální paštika vyráběná pouze pro Valtické Podzemí se podává na dřeveném kulatém podnosu, Cena 250,- Kč nebo 50 Tolarů, váha cca 1,2 kg, vhodné jako malé pohoštění pro skupinu 6 – 10 osob.
č. 2. Sklepiérský podnos 1 patrový /objednat lze pouze tel. nebo mailem/ Skládá se z nářezů z: uzených mas, pršutu, šunky, klobásků, špeku, sýru. Cena 800,- Kč nebo 160 Tolarů, vhodné pohoštění pro 5 – 8 osob.
č. 3. Sklepiérský podnos 2 patrový /objednat lze pouze tel. nebo mailem/ Skládá se z : ovarového kolena, tlačenky, uzených mas, klobás, jitrnic, špeku. Cena 1100,- Kč nebo 220 Tolarů, vhodné pro 8 – 12 osob.
č. 4. Sklepiérský podnos 3 patrový /objednat lze pouze tel. nebo mailem/ Skládá se z: varianta A) ovarového kolena, tlačenky, uzených mas, klobás, jitrnic, špeku, varianta B) uzených mas, pršutu, šunky, klobásků, špeku, sýru. Cena 600,- Kč nebo 120 Tolarů, vhodné pro 3 – 6 osob.
Rauty na zakázku (viz ilustrační foto níže) lze objednat u cateringové skupiny Valtického Podzemí dle dohody: – všechny druhy rautů, gramáží a vizáží na zakázku lze objednat ve VP po osobním jednání na místě a odsouhlasení rozpočtu, – podobnou službu po dohodě může cateringová skupina VP zajistit i mimo Valtice.
Holandsko na kole a lodí, sýrové trhy
Holandsko na kole a lodí, sýrové trhy
Holandskem na kole za doprovodu třicetimístné lodě s ubytováním i stravováním na lodi (tradiční nizozemská kuchyně-lodní kuchař), s českým průvodcem. Společně s dvoučlennou posádkou loď pluje po kanálech nejhezčími holandskými městy, vesničkami i úchvatnou krajinou plnou větrných mlýnů. Dřevěné domky holandského venkova s větrnými mlýny, s výrobnou tradičních sýrů a oblíbených dřeváků. Je na vás, zda program absolvujete na lodi nebo na kole.
Kotvit budeme v malebných přístavech v centrech měst, kam večer můžeme vyrazit za zábavou. Vydáme se trajektem na ostrov Texel s možností výletu rybářskou lodí za tuleni. Kdo má rád pohodovou dovolenou, určitě nebude litovat. Cykloturistika spojená s pobytem na lodi je zde na takové úrovni, že je cestování na kole a lodi po této zemi nezapomenutelným zážitkem. Zájezdy do Nizozemí on-line
Cena: od 11.990,- Kč /plná penze/7 nocí na lodi/doprava vlastní. Svoz kol do Amsterdamu zajištěn za příplatek 770,- Kč/kolo
Termín dohodou. Nabídka je určena pro firemní zákazníky, skupiny.
Oktoberfest v Mnichově
Oktoberfest v Mnichově 2013
Tradiční zvolání “O’zapft is!”, tedy “Je naraženo!”, v pravé poledne odstartoval 180. ročník největších a nejstarších pivních slavností na světě, mnichovský Oktoberfest. Do 5. října se na něm bylo přes šest miliónů návštěvníků, jejichž hrdly proteče nejméně sedm miliónů litrů piva. Obligátní předehru lidovému veselí obstaral dopoledne v zaplněných ulicích bavorské metropole průvod sládků a hostinských na Tereziánskou louku, kde se Oktoberfest od roku 1810 pořádá. Přesně ve dvanáct hodin tak primátor města Christian Ude dvěma přesně mířenými ranami dřevěnou palicí do pípy narazil první festivalový sud a první načepované pivo dal podle zvyku ochutnat bavorskému premiérovi Horstu Seehoferovi.
Po splnění těchto formalit se už mohly roztočit pípy ve 14 velkokapacitních a 21 menších pivních stanech a dát do pohybu ruská kola, horské dráhy, centrifugy a další desítky pouťových atrakcí v šestadvacetihektarovém zábavním parku poblíž centra Mnichova. Do něj už od rána navzdory deštivému počasí proudily tisíce lidí; velká část z nich oblečená do tradičních bavorských krojů. Zájemci zaplatí více než vloni Dirndly u dam a kožené kalhoty u pánů se už dávno staly téměř povinnou výbavou návštěvníků Oktoberfestu a s oblibou si je navlékají i cizinci, kterých každý rok na bavorský pivní svátek přijíždějí statisíce.
Pravidelně jsou mezi nimi i čeští vyznavači “tekutého chleba”. Za něj na Oktoberfestu opět zaplatí o něco víc než při předchozím ročníku. Letos prvně jeden litrový tuplák v pivním stanu nepořídí pod devět eur; nejlevnější vyjde na 10,10 eura (281 Kč) a nejdražší ještě o 40 centů dráž, v přepočtu tedy asi za 291 korun. Pořadatelé navíc nově z bezpečnostních důvodů zakázali přinášet si do areálu skleněné lahve s vlastním pitím, kterým si mnozí dříve snižovali výdaje za občerstvení. Vstup na festival je volný.
Historie Oktoberfestu
Historie Oktoberfestu se datuje již k roku 1810. Dne 18. října se v Mnichově konala královská svatba, korunní princ Ludvig ( král Ludwig I.) se oženil s Terezou Sasko-Hildburghausenskou. Obyvatelé Mnichova byli pozváni na oslavu královské svatby, která byla na prostranství mnichovského lesíka a a louce. Na počest královny Terezy byla později pojmenována Theresienwiese (Terezina louka).
Svatební veselí bylo zakončeno koňskými dostihy za účasti královské rodiny a od té doby se každoročně konají dostihy a slavnosti. Postupně se přidávaly další prvky, z nichž některé vytrvaly do dnešních let a vznikla z nich dlouhá tradice. Například v roce 1850 se poprvé uskutečnil slavnostní pochod, jenž se koná dodnes a účastní se ho tisíce lidí v tradičních bavorských krojích.
Původně tak slavnosti tak úzce jako dnes s pivem spojeny nebyly, jakkoli se tento nápoj na slavnostech pil od samého počátku. Úloha tohoto pěnivého nápoje se začala prosazovat až na konci 19. století. V roce 1887 poprvé došlo k organizované účasti mnichovských pivovarů, včetně jejich slavnostního příjezdu na louku, z čehož se stala další zajímavá tradice slavností.
Slavnosti se konaly v počátcích v říjnu, ale postupem času byly hlavně kvůli počasí přesunuty o několik týdnů na září. Oktoberfest se neodehrával každý rok, nebyl ve válečných rocích a v době, kdy město sužovaly epidemie cholery.
Smutný rok byl na Oktoberfestu 1980, kdy zde došlo k teroristickému útoku a vybuchla nastražená bomba, zahynulo 12 lidí a dalších několik desítek lidí bylo zraněných.
Cena piva na Oktoberfestu
Výlet na Oktoberfest rozhodně není levnou záležitostí. Odmyslíme-li relativně dostupnou dopravu do Mnichova, pak do závratných výšek vyhnané ceny ubytování v Mnichově a širokém okolí budou jistě činit značnou část rozpočtu. Podobně dá rozpočtu zabrat i počet vypitých piv, protože ta na Oktoberfestu rozhodně nejsou pro našince levná.
Pivo se (až na výjimky) prodává na Oktoberfestu v tuplácích (tzv. Maß). Do jednoho tupláku se vejde jeden litr piva, který je v roce 2014 k mání za cenu okolo 10 EUR, konkrétně mezi 9,70 a 10,10.
Již v ročníku 2013 začaly velké stany atakovat psychologickou hranici 10 EUR, ale žádný se ji neodvážil překročit. V roce 2014 se však již téměř polovina velkých stanů rozhodla účtovat cenu převyšující 10 EUR. To zřejmě vedle návštěvníků nepotěší ani číšnice, kterým přibude práce s vracením drobných…
Provozovatelé stanů přikročují ke zvýšení ceny každoročně a téměř vždy se jedná o zvýšení vyšší, než je aktuální míra inflace. V roce 2014 tak došlo ke zvýšení průměrné ceny o 2,58%.
V případě, že budete chtít mezi tupláky čas od času vložit nějaký nealkoholický nápoj (což není vzhledem k 6% objemu alkoholu v pivu vůbec špatný nápad…), vaší peněžence se příliš neuleví. Jeden litr vody či jiného nealkoholického nápoje pořídíte od 6 do 9 EUR…
Na Oktoberfestu a vůbec v celém Mnichově tak během konání slavností platí, že cash is king…
Al Fever, Arabba
Al Fever, Arabba
Apartmán Alfever v Arabbě, se nachází 1,1 km od lyžařského centra Arabba.
Apartmány pro 2-5 osob jsou ve druhém patře horské chaty s výhledem na jih, sever, východ. Májí plně vybavenou kuchyň, jídelnu se dvěma balkony, dvě ložnice (jedna s oddělenými lůžky a jedna s manželskou postelí + singl postel), koupelnu. TV , SAT. Kuchyň je vybavena lednicí a kuchyňským nádobím.
Apartmány pro 6-8 osob se nacházejí v přízemí a májí dvě ložnice (dvoulůžkový pokoj, pokoj se 3 samostatnými lůžky a pokoj s manželskou postelí a samostatným lůžkem) 2 koupelny. TV , SAT. Kuchyň je vybavena lednicí a nádobím.
Horská chalupa – Pfurtschell, leží na jednom z nejkrásnějších úbočích Stubaie.
Relaxace a pohodlí, sport, zábava a domácí atmosféra. Pro děti je tu krásné hřiště. Užijete si tu sněhové túry v okolí , lyžování, snowboarding na Stubaiském ledovci… V létě pěší turistiku, horolezectví, plavání, jízdu na kole …
K dispozici 4 apartmány pro 4 až 5 osob a 1 apartmán pro 2 osoby.
Salonek s krbem, lyžárna, parkování u domu. Stubaiský ledovec cca 22 km od domu. Cena: od 3.990,- Kč/noc/apartmán pro 4-5 osob Apartmán pro 2 osoby: Cena od 1.620,- Kč/noc
Alpensporthotel Mutterberg se nachází na úpatí ledovce Stubai, jen pár kroků od kabinkové lanovky na Stubai. Každou neděli se v hotelu podává slavnostní večeře a koktejly. Všechny pokoje jsou vybaveny satelitní TV, pohovkou, župany a fénem. Některé pokoje jsou s balkonem. Součástí lázeňského areálu je jacuzzi s výhledem na hory, krytý bazén, sauna a parní lázeň. Masáže jsou k dostupné na přání. Alpensporthotel nabízí bohatou snídani formou bufetu, odpolední svačinu a večeři o 4 chodech.
Hosté mají k dispozici též restauraci, kavárnu a bar s otevřeným krbem. Bavit se mohou také v hotelovém après ski baru, venkovním baru s diskotékou. Alpensporthotel Mutterberg nabízí hostům bezplatné parkování na soukromém parkovišti.
Hotel Waldcafe se nachází v blízkosti obce Neustift ve velmi klidné a krásné lokalitě Falbeson. 10 minut jízdy autem se nachází dolní stanice lanovky na ledovec “Stubaier Gletscherbahn” Běžecké lyžařské stopy se nacházejí přímo u hotelu. Zastávka skibusu u hotelu.
Cena: od 1250,- Kč/osoba/noc/dvoulůžkový pokoj se snídaní. Cena: od 4100,- Kč/osoba/noc/apartmán.
Alpský resort – hotel tyrolský Adler se nachází nedaleko lanovky Giggijochbahn, 100 m nad centrem města Sölden.
Nabízí pokoje a apartmány. Pokoje jsou vybaveny koupelnu, TV, fén, manželská postel, některé mají balkon.
Apartmány jsou vybaveny kuchyňkou s myčkou nádobí a mikrovlnnou troubou. Apartmány pro 2-6 osob. Balkóny mají výhled na sjezdovky.
Polopenze, snídaně formou bufetu. Rekreační centrum Freizeit Arena je vzdálena 1 km od hotelu. Wifi v celém hotelu (za poplatek), sauna, parkoviště, lyžárna.
Cena: od 1570,- Kč/osoba/noc/dvoulůžkový pokoj se snídaní. Cena: od 3.200,- Kč/osoba/noc/apartmán. Objednávky přijímáme zpravidla na 7 nocí. Příplatek polopenze 12,- EURO Zájezdy Sölden on-line
Oblast VALLE DI NON sousedí po celé své hranici s bývalým Jižním Tyrolskem. Jde o poměrně nízce položenou oblast a široké údolí, které nemá
žádné významnější centrum. Je však velmi úrodné a jeho plochy pokrývají rozsáhlé sady. Této oblasti se také říká Jablková zahrada.
HORSKÉ SKUPINY: Přestože je údolí velmi ploché, na jeho jihozápadním boku začíná oblast Brenty. Některé návštěvníky může potěšit i
nenápadná východní skupina Altopiano della Predaia začínající u sedla Mendel. Někdy se nazývá Nonsberg.
STŘEDISKA: Cavareno, Cles, Coredo, Fondo, Rumo, Sanzeno, Tuenbo
CO NAVŠTÍVIT: Bezesporu hory Brenty. Nástupů je několik, ale ten nejlepší je u městečka Tueno, odkud vede horská silnice až k jezeru Tóvel ve
výšce 1178 metrů. Zajímavá je i jezerní oblast kolem Lago di S. Giustina.
Trentino- je kraj, jehož panenská příroda nabízí bohaté sportovní vyžití. Ráz zdejších údolí určují jezera, řeky a potůčky, ale také lesy, vinice a alpské pastviny s květinami a poletujícími ptáky a motýly. Zájezdy Jižní Tyrolsko on-line
Zatímco na jihovýchod odtud se vypínají typické vápencové vrcholky Dolomit, směrem na sever je krajina čím dál víc hornatější a nakonec ji uzavírají majestátní Alpy.
Oblast Trentino-Alto Adige se skládá ze dvou historicky i etnicky nesourodých částí. Trentino na jihu bylo pojmenováno podle hlavního města oblasti Trenta a je jednoznačně italské. Oblast Alto Adige s převážně německy mluvícím obyvatelstvem byla postoupena Itálii od bývalé Rakousko-uherské říše po 1. světové válce. Němčina zůstává hlavním jazykem a vše je zde germánské, od jídla až po architekturu. Region Alto-Adige (Jižní Tyrolsko) nejsou Dolomity a Dolomity nejsou jenom region Alto-Adige. Na druhé straně nejpodstatnější část Dolomitských Alp se rozkládá na území tohoto jména.
Na poměrně malém území nabízí Trentino rozmanitou škálu podnebí a typů krajin: od Alp po palmy na pobřeží Gardy, od štiplavě studeného vzduchu hor po příjemné jezerní klima. Od Dolomit po Gardské jezero. Tak se představuje Trentino – strmé hory, alpinismus, hustá síť horských stezek, chození a zas chození, poklidná modrá hladina jezera, plachetnice a surfové prkno, zpěněné proudy horských potoků, rafting a canyoning. Ale také zeleň lesů, odpočinek, posezení pod jasnou oblohou, kdy budete mlčky obdivovat rozeklané siluety skalních věží a vížek, které jeden zvědavý francouzský přírodovědec shledal odlišnými od normálních skal, a jež nazval svým jménem: Domieu – Dolomiti.
Jezera jsou drobnými klenoty a charakteristickým doplňkem krajiny Trentina. Tři sta trentinských jezer dává horské přírodě opravdu jedinečný ráz, počínaje Dolomity a konče obrovským Gardským jezerem, největším na celém území. Jezera a jezírka se vzájemně liší velikostí, hloubkou, nadmořskou výškou, faunou a florou, podnebím. To, co mají všechna společné, je průzračně čistá, klidná voda. Už jezero samo o sobě navozuje vyrovnanost a klid. U jezera dostává i čas odlišný rytmus, tak nějak přirozenější. Jezero poskytuje i příležitost pro změření vlastních sil a pro aktivní odpočinek: při plavání, veslování, plachtění, surfingu.
Příroda stvořila v Trentinu opravdu mistrovské dílo. A člověk je doplnil hrady, paláci, náměstími, uměleckými díly, přehradami, sportovními a kulturními událostmi. Od vykopávek antického města Tridentu, přístupných veřejnosti v podzemí Trenta, po moderní architektonické linie Roveretského muzea Mart, nabízí Trentino svým návštěvníkům obrovské umělecké a kulturní bohatství. V malých a velkých muzeích si můžete prohlédnout mistrovská díla velkých umělců i anonymní starobylé řemeslné výrobky.
Stezky, po nichž kdysi kráčel neolitický člověk, se za Římanů, kdy bylo založeno také mnoho tamějších měst, staly hlavními silničními tahy. Ve středověku, za vlády tyrolských hrabat, jejichž pozemky se rozprostíraly po obou stranách dnešní italsko-rakouské hranice, si již Alto Adige vytvořilo nezaměnitelnou kulturu. Na ochranu cestovatelů před lupiči zde tyrolská šlechta budovala hrady, které dodnes uvidíte v údolích a horských průsmycích.
Dalším dědictvím po předcích je pohostinnost, kterou vás zde zahrnou v bezpočtu penzionů v údolích. V zimě útulné chaty a penziony s plápolajícím ohněm v krbu, teplým jídlem a strhujícími výhledy představují ideální základnu pro pěší i lyžařské túry do okolí.
Stella Alpina
Stella Alpina
Příjemný 2-hvězdičkový pension Stella Alpina se nachází v klidné krajině, nedaleko pohoří Brenta, na rozhraní údolí Vall di Non a a jezera Kaltersee (Caldaro) v jižním Tyrolsku, kam se
dá dojet přes nádherné passo Mendola prudkými alpskými serpentinami. Ideální místo pro ty, kdo si chtějí užít italského venkova a aktivně využít nádherné cyklotrasy, stezky, horské silnice, které se mnohdy vinou mezi jablečnými a vinařskými sady s výhledy na majestátné pohoří Brenty…
Na kole dojedete k jezeru Lago di Tóvel, Lago di Giustina či do nedalekých vinařských rájů jako jsou Tramín (Termeno), Kurtatsch, Eppan, Auer… a ochutnáte v místních vinotékách lahodné víno z místních vinic nebo ovoce ze zdejších sadů… Užijte si vinařské cesty – strada del vino v Alto Adige… Navštívíte známý hradThun …
Na samotné vinařské stezce je velmi malá doprava a díky třem trasám můžete zkombinovat cyklistiku, požitek z vína a jídla a návštěvu středověkých hradů. Vinařství nabízí k ochutnávce vína z místních hroznů (Lagrein, Vernatsch a Gewürztraminer), ale i vína jako jsou Pinot Blanc, Sauvignon Blanc, Merlot a Cabernet.
Cena: od 990,- Kč/osoba/noc/polopenze, množstevní slevy, dětské slevy až 50% Itálie zájezdy on-line
Senzační černé sjezdovky okolo hory Greitspitz – razantní sjezdy se 70ti procentním sklonem a vždy v perfektním udržovaném stavu.
Rozlohou největší souvislá lyžařská oblast východních Alp je Silvretta Nova. Její údolní část leží ve výšce 1 800 m.n.m. což zaručuje prakticky jistou sněhovou pokrývku. Ze Samnaun se do Silvretta Arena Samnaun/Ischgl jezdí dvoupatrová kabinková lanovka – první tohoto druhu na světě, přepraví každých 10 minut až 270 lidí! Snowpark – jeden z největšíc h v Evropě. Najdete tu 1100 metrů sjezdovek s 35 překážkami (Obstacles). Pro rodiny s dětmi jsou vhodné široké sjezdovky okolo Alp Bella, kde se v místní restauraci pečou ta nejlepší kuřata! Zájezdy Samnaun-Ischgl on-line
Konec zimní sezóny se slaví uprostřed arény Silvretta Arena Samnaun/Ischgl, jako mezinárodní jarní oslava s koncertem Top oft the Mountain Concert, za účasti mnoha světových hvězd.
Samnaun-plán sjezdovek Interaktivní
Davos – Klosters
Lyžařská oblast Davos Klosters
Lyžařská střediska Davos Klosters poskytují nejrozmanitější program a v ceně lyžařského pasu a v takzvané kartě hosta „Gästekarte“ je dokonce zahrnuto i jízdné všech veřejných dopravních prostředků. 320 kilometrů sjezdovek s jistou sněhovou pokrývkou je rozděleno na šest lyžařských středisek. Jakobshorn zde si přijdou na své milovníci stylu Freestyle.
Parsenn poskytuje zase legendární klasický 12ti kilometrový sjezd z Weissfluhgipfel do Küblis. Absolutní oázou je pak Schatzalp/Strela – první alpská oblast, kde jsou nostalgické extra široké a pohodlné sjezdovky pro „pohodový sjezd“.
Nejkrásnější tůry najdeme v nádherném alpském světě oblasti Davos Klosters. Jedinečným učiní váš pobyt noční sjezd na sáňkařské dráze hory Rinerhorn.
Engadin – St. Moritz
Lyžařská oblast Engadin St. Moritz
Rozmanité zimní sportovní středisko v Alpách. Užijete si slunce a nekonečné možnosti sjezdovek. Nechte se inspirovat krajinou a výhledy.
Engadin Sv. Mořic je domovem zimních sportů. Čtyři velká a sedm malých lyžařských středisek činí z Engadinu Sv. Mořice mnohotvárnou zimní pohádkovou zemi – jednu z nejrozlehlejších ve Švýcarsku. A jednu z nejkrásnějších. Po gastronomické stránce vás v lyžařských střediscích hýčká 34 horských restaurací, od gurmánských svatyní po horské chaty. Celý den slunce na tváři a pod lyžemi prašan: To umožňuje 350 kilometrů sjezdovek. A nejen ty, nýbrž také počasí: Horní Engadin je doslova rozmazlovaný sluncem. Když teploty klesnou, odkryje zima své karty: Jakmile je dostatečně chladno, začne se vzduch v Engadinu třpytit, jako by se skládal z milionů jemných sněhových hvězdiček. Zájezdy Engadin-St. Moritz on-line
Díky nadmořské výšce od 1 800 do 3 303 metrů je jistota sněhu zaručena. Nejnovější dopravní zařízení se starají o minimální čekací dobu a maximální efektivitu v oblasti, která už se pro svoji pestrost stala legendou – koneckonců právě zde byl před téměř 150 lety založen zimní turismus. Ráje pro carvery, freeridové svahy, čtyři snowparky a sedm dětských světů v lyžařských školách Schweizerische Schneesportschule, široké sjezdovky pro začátečníky a sjezd ledovce lákají do všech světových stran.
Engadin Sv. Mořic: To znamená také 100 procent způsobilosti pro sníh. Mimochodem: Kdo jednou získá ocenění ADAC, patří k vítězům navždy. Engadin Sv. Mořic byl opakovaně oceněn jako „nejrozmanitější zimní středisko Alp“. Zájezdy do Švýcarska
V lyžařském středisku Motta Naluns je skoro stále jistý sníh a sluníčko.
Zde můžete provozovat zimní sporty a zároveň mít nádherný výhled na unterengadinské Dolomity. Oblast Motta Naluns leží 1250 -2785 m.n.m a je dosažitelná ze Scuol a z Ftan. Nahoře je k dispozici 11 nejrůznějších vleků a lanovek a 80 kilometrů sjezdovek. Mimo jiné i 10 kilometrů dlouhý sjezd do vesničky Sent. Zájezdy Engadin Scuol on-line
Pro děti a začátečníky nabízí středisko Motta přímo u konečného výstupu kabinové lanovky Scuol Motta Naluns tkzv. „Dětský svět“ s nejrůznějšími atrakcemi (jezdící pásy, tunely a různé zábavné sjezdovky). Zde je i dětská družina Nalunsin, kde pohlídáme vaše děti i bez předchozího přihlášení. Zájezdy do Švýcarska
Motta Naluns poskytuje velmi dobré možnosti lyžování i pro styl Freeride a rovněž i pro Snowpark. Mezi vesničkami Prui a Ftan je 3,3 kilometry dlouhá uměle zasněžená sáňkařská dráha a sjezdovka pro airboard. Kdo hledá spíše klid, najde jej na panoramatické běžecké dráze nad konečnou stanicí lanovky a nebo na turistických zimních udržovaných stezkách.
Nejkrásnější lyžařské tůry jsou v Unterengadinu. Jednou z nich je například tůra na horu Piz Zuort.
Minschuns hraničí ze švýcarským národním parkem a leží v nedotčené panenské krajině s bohatou flórou a faunou. Přímo ze sjezdovky lze dokonce někdy pozorovat kozorohy a kamzíky. Z Minschuns se lze dostat nahoru až na 2 700 m.n.m.. K dispozici jsou tři vleky pro lyžaře i pro snowboard. Sjezd do Tschierv a nebo sjezd přes Alp Champatsch do Lü a dál do Tschierv je velmi pozoruhodný.
Pro rodiny s dětmi je Minschuns obzvlášť zajímavý. Pod terasou restaurace je totiž dostatek místa, kde se mohou vaše děti nerušeně pohybovat a i sjezdovky jsou zde velmi přehledné. Švýcarská lyžařská škola tu nabízí pravidelná vyučování jízdy na lyžích i na snowboardu pro všechny věkové kategorie a disciplíny.
Na jihu Švýcarska u Sione se rozkládá jedna z nejrozsáhlejších lyžařských oblastí – 4 Vallées -Wallis (4 Údolí). Zdejší čistý alpský vzduch, skvělá sněhová pokrývka a množství slunečných dní jsou ideální předpoklady pro strávení aktivní zimní dovolené. Celé oblasti dominuje masív Mont Fort dosahující výšky 3330 metrů nad mořem, z jehož vrcholu je překrásný výhled na okolní horské velikány, jako je například Matterhorn, Monte Rosa, Mont Blanc nebo Jungfrau. Verbier tak dnes patří k nejlepším alpským regionům. Hlavními centry jsou dvě horské vesničky – Veysonnaz a Verbier. Zájezdy do Wallisu on-line
Celá lyžařská oblast nabízí lyžování na 331 upravovaných a 79 neupravovaných sjezdových tratích, které mají převážně východní či západní orientaci. Lyžařům je zde k dispozici 62 modrých, 89 červených a 16 černých sjezdovek, z nichž téměř polovina je uměle zasněžována technickým sněhem. Přeprava lyžařů je zajištěna 50 vleky, 35 sedačkovými a 18 kabinkovými lanovkami s přepravní kapacitou 80 tisíc osob za hodinu. Lyžařská oblast 4 Údolí zahrnuje několik lyžařských areálů, které jsou dohromady propojeny vleky a lanovkami, ale dostat se z jednoho konce údolí na druhý je poněkud zdlouhavé. Nejnáročnější a nejdelší tratě vedou z Mont Fort přes Col des Gentianes ve výšce 2950 metrů do Verbier nebo až do Le Chable, Můžete si tak užít sjezd na 15 km dlouhé trati. Do Tortin ve výšce 2050 metrů, nebo až do Siviez, vede nejtěžší místní černá sjezdovka.
V okolí Verbier se nachází asi 30 okruhů pro vyznavače běžeckého lyžování. Také snowboardisté si v této oblasti jistě přijdou na své. Nad Verbier byl v okolí stanice La Chaux vybudován “1936 Neipark” s množstvím skoků, překážek a railů. Milovníci boardercrossu musí zavítat pod Savoleyres. Snowpark Pro a Snowpark Novice jsou situovány nad Veysonnaz. Další dva parky Snowpark Tracouet a Funpark Jean-Pierre najdeme ještě nad Nendaz. Každoročně se zde navíc koná snowboardový závod v rámci Red Bull Xtreme. K těmto závodům je určena severní stěna hory Bec des Rosses, která je vysoká 3222 metrů nad mořem. Trasa se strmým sklonem až 55 stupňů a vede volným terénem s mnoha převisy a žleby. Ve střediscích jsou samozřejmostí i lyžařské a snowboardingové školy určené dospělým i dětem. V oblasti je možno využít celé řady aprés-ski aktivit, například navštivte bazén, fitness, solárium, saunu nebo si zahrajte golf, squash či tenis. K dispozici je sáňkařská dráha, zimní chodníky pro pěší a možnost výletů na sněžnicích. Místní restaurace a bary pro vás připraví ty nejlepší speciality a nasytí vaše hladové žaludky. Zájezdy do Švýcarska
(1050 – 3100 m. n. m.) Nad údolím řeky Rhony se nedaleko městečka Brig nachází lyžařská oblast Aletsch. Lokalita je situovaná v kantonu Wallis v jižním Švýcarsku. Největší zajímavostí a hlavním lákadlem je největší a nejdelší alpský ledovec Aletschgletscher, díky kterému byla celá oblast zapsána na Seznamu světového přírodního dědictví UNESCO. Ledovec není během letní sezóny lyžařům přístupný. Do oblasti Aletsch spadá několik lyžařských areálu, které celkově poskytují lyžování na 244 km sjezdových tratí. Jednotlivá městečka v oblasti jsou zároveň držiteli certifikátu Family Welcome, který je nejlepším předpokladem pro dobrou rodinnou dovolenou. Díky vysoké nadmořské výšce jsou zde ideální sněhové podmínky po celou sezónu. Z místních svahů je krásný výhled na protější stranu údolí Rhony s vrcholky švýcarských Alp Mischabel, Matterhorn a Weisshorn.
Lyžuje se na obou svazích řeky Rhony a k dispozici vám je 76 modrých, 115 červených a 53 černých sjezdovek. Přeprava lyžařů je zajištěna 38 vleky, 7 sedačkovými a 12 kabinkovými lanovkami s celkovou přepravní kapacitou 40 tisíc osob za hodinu. Hlavním centrem a největší střediskem oblasti je Riederalp/Bettmeralp/Fiescheralp nabízející sjezdovky s jižní orientací, ve výšce mezi 1050 – 2869 metry nad mořem. Areál je vhodný spíše pro rodiny s dětmi a pro začínající lyžaře. Dostanete se do něj kabinovou lanovkou přímo z údolí Rhony.
Pro sportovní lyžaře je určen areál Belapl/Blatten, kteří si užijí jízdu v okolí třítisícového Hohstocku. Menším areálem je Rosswald s převážně červenými a černými tratěmi a také Bellwald s 30 kilometry na jih situovaných sjezdovek. Pro vyznavače běžeckého lyžování je zde připraveno 23 km značených a upravovaných tratí. Ve všech střediscích najdete zázemí pro snowboardisty, k dispozici je jim U-rampa, skoky a raily. Samozřejmostí jsou také freeridové sjezdy v prašanu s krásným výhledem na ledovec. Zájezdy do Švýcarska
Ve střediscích je připravena také široká nabídka aprés-ski aktivit a největším centrem zábavy je městečko Brig. Najdete zde kluziště, bazén nebo můžete navštívit zoologickou zahradu ve Fiesch. V městečcích Riederalp, Bettmeralp a Fiescheralp platí úplný zákaz automobilové dopravy.
Anzére
Lyžařské středisko Anzére
(1500 – 2420 m. n. m.)
Menší lyžařské středisko Anzére se nachází ve Walliských Alpách v jižním Švýcarsku, asi 5 km od velkého a světoznámého střediska Crans-Montana. Anzére je ideálním místem pro strávení pohodové zimní dovolené, a to nejen díky velice příznivým cenám, ale také díky lyžařským podmínkám. K dispozici jsou zde sjezdovky všech obtížností a také dostatečný počet sedačkových lanovek. Prosluněné svahy Anzére se rozkládají vysoko nad údolím Rhony. Pro středisko jsou typické budovy postavené v alpském stylu se šikmými krovy a stěnami obloženými dřevem.
Celá oblast má své specifické mikroklima, což jí zaručuje kvalitní sněhové podmínky od prosince až do dubna. Díky své jedinečné poloze nabízí středisko překrásné výhledy do údolí Rhony a na protější hřeben Walliských Alp s panoramatem více než 12 čtyřtisícovek včetně Matterhornu a Mont Blancu. Velmi příjemný je také fakt, že je celá centrální část střediska, nazývaná Anzére-Village, bez autoprovozu. Zájezdy Wallis on-line
Lyžařské tratě rozkládající se pod masivem Wildhornu s výškou 3248 metrů nad mořem mají převážně jižní orientaci. Lyžuje se na 40 km sjezdových tratí, z nichž 3 jsou modré, 32 červených a 5 náročných černých. Přeprava lyžařů na svazích je zajištěna 8 vleky, 4 sedačkovými a jednou kabinkovou lanovkou s celkovou přepravní kapacitou 11 tisíc osob za hodinu. Nejdelší černá sjezdovka Les Masques vede z vrcholu Pas de Maimbre v nadmořské výšce 2362 metrů, je dlouhá 3,5 km, uměle zasněžovaná a její převýšení dosahuje 860 metrů. Lyžaři zde mají možnost využít nabídky jednoho dne lyžování zdarma v sousední Crans-Montaně nebo jiném blízkém středisku. Další lahůdkou je sjezd z vrcholu Le Bate měřícího 2420 metrů do Les Rousses v nadmořské výšce 1770 metrů. V budoucnu je plánováno propojení Les Rousses s nedalekou Crans-Montanou. Na masivu Wildhornu jsou ideální podmínky pro heliskiing a freeridové lyžování.
Ani zde si běžkaři příliš neužijí, u Anzére-Village je pouze 5 km dlouhý okruh “Le Go”. Ve střední části areálu nazvané Tsalan je snowpark s boardercrossem. Pokud už budete mít lyžování dostatek, můžete vyzkoušet sáňkařskou dráhu nebo si odpočinout v místním bazénu. V okolí střediska jsou k dispozici i upravované zimní chodníky v délce 35 km, které jistě potěší milovníky pěší turistiky a chůze na sněžnicích. Ve městě se na pěší zóně se koná celá řada zajímavých akcí pro děti i pro dospělé, například welcome drink, bruslení, curling, koncerty a mnoho dalších.
(1500 – 3000 m. n. m.) Světoznámé alpské středisko Crans – Montana nacházející se ve Walliských Alpách má více než stoletou historii a bylo kolébkou zimních sportů v této oblasti. Středisko je situováno asi 30 km od Sionu nad jižní stranou údolí řeky Rhony. Pravidelně se zde konají závody světového poháru ve sjezdovém lyžování a Crans – Montana byla dokonce vážným kandidátem na pořádání ZOH v roce 2006. Oblast Crans – Montana se pyšní údajně nejčistším vzduchem v celém Švýcarsku a během lyžování se můžete kochat nezapomenutelným výhledem na protější hřeben Walliských a Francouzských Alp. Před vámi se rozprostře panorama s více než 12 čtyřtisícovkami včetně Matterhornu a Mont Blancu.
Středisko má navíc vhodné podmínky pro strávení příjemné rodinné dovolené, jelikož je držitelem certifikátu „Family Welcome“. Zájezdy Wallis on-line
Lyžařské středisko se skládá ze tří navzájem propojených areálů: Crans, Montana a Animona, která se někdy uvádí i v názvu střediska. Všechny nabízí vynikající terény pro lyžování, carving i snowboarding. Celkem se lyžuje na 160 km sjezdových tratí, z nichž 20 je modrých, 28 červených a 2 černé. O přepravu lyžařů na svazích se starají 2 vleky, 5 sedačkových a 2 kabinkové lanovky a také jedna gondola. Jejich celková přepravní kapacita činí 39 tisíc osob za hodinu. Všechny sjezdovky jsou pravidelně upravovány a asi 20 % z nich je také uměle dosněmováno technickým sněhem. Většina sjezdovek se rozkládá pod masivem Wildstrubelu měřícím 3243 metrů nad mořem. Vyhledávaný je především 12kilometrový sjezd z ledovce Plaine Morte, kam se do výšky 3000 metrů můžete nechat vyvézt nejmodernější kabinovou lanovkou Funitel. Na ledovci je celoročně udržovaný areál pro nordické lyžování s 12 km dlouhou stopou, na kterém trénují týmy z celého světa. Nad částí Aminona naleznete rozsáhlý snowpark s U-rampou, boardercrossem a různými skoky. Rodiny s dětmi mohou využít služeb Funparku Bibi, kde vám pohlídají ratolesti a naučí je základům lyžování.
Po lyžování můžete vyzkoušet šestikilometrovou sáňkařskou dráhu, zimní chodníky, velký počet bazénů, vyzkoušet let v horkovzdušném balónu nebo navštívit nedaleký Leukerbadu s vyhlášenými venkovními i vnitřními termálními lázněmi. Dále je zde také kasino, letní golfové hřiště, kino, kryté tenisové kurty a spousta restaurací s výbornou místní kuchyní.
(1411 – 2700 m. n. m.) Lyžařské středisko Leukerbad ležící ve Walliských Alpách na jihu Švýcarska. Kromě skvělých a kvalitníchsjezdovek se proslavilo hlavně svými termálnímilázněmi, které patří mezi jedny z největších v Alpách. Mezi mohutnými horskými masívy se tak můžete ve 22 halách a v otevřených koupalištích s termální vodou, která má teplotu až 51°C. Leukerbad se rozkládá nad údolím řeky Rhony nedaleko městečka Sierre a nabízí řadu kvalitního ubytování. Kvalitní sněhová pokrývka je zde zaručena po celou zimní sezónu až do pozdního jara. Zájezdy Wallis on-line
Na západním svahu hory Torrent, která měří 2700 metrů nad mořem, se nachází sjezdovky převážně střední obtížnosti. Na své si zde přijdou i zkušení lyžaři, před několika lety se zde totiž konal Světový pohár ve sjezdovém lyžování. Celkově je zde lyžařům k dispozici 50 km sjezdových tratí, z nichž 1 je modrá, 11 červených a 4 černé. Přeprava lyžařů je zajištěna 6 vleky, 2 sedačkovými a 5 kabinkovými lanovkami s přepravní kapacitou 12 tisíc osob za hodinu.
Horní část sjezdovek se rozkládá nad hranicí lesa, dolní patro pak vede částečně lesem. Nejdelší sjezdovka má 10 km a převýšení dosahuje 1300 metrů. Ostatní svahy jsou pak většinou široké carvingové a poskytují jedinečný výhled na čtyřtisícové Walliské Alpy. To je také jedním z důvodů, proč je toto středisko vyhledáváno zejména pro pobyt rodin s dětmi.
Pro vyznavače běžeckého lyžování je v okolí Leukerbadu připraven 5 km okruh, nebo se mohou nechat lanovkou vyvézt do průsmyku Gemmipass ve výšce 2300 metrů, kde najdou ještě další tratě o délce 8-10 km. Snowboardisté jistě ocení halfpipe, kterou najdou u mezistanice Rinderhutte. Po lyžování jsou největším lákadlem samozřejmě termální lázně, jejichž prameny jsou zde známy již od římského období. Lázně produkují každý den přes 3 milióny litrů léčivé vody. Burgerbad je největším místním termálním aqvaparkem a poskytuje kompletní wellness programy. Vyzkoušet zde můžete termální bazény s tobogány, masáže, vířivky a mnoho dalších služeb. Stejné služby nabízí také hotelové lázně Lindner Alpentherme. Zde můžete relaxovat v termálních bazénech, 25 metrů dlouhém plaveckém bazénu a také vyzkoušet netradiční formy relaxace včetně Thallasso koupelí. Leukerbad poskytuje také 40 km zimních chodníků pro milovníky pěší turistiky a chůze na sněžnicích.
Portes du Soleil
Lyžařská oblast Portes du Soleil
(950 – 2277 m. n. m.) Největší lyžařská oblast na světě Portes du Soleil se rozkládá v nedaleko Ženevského jezera na hranicích mezi Švýcarskem a Francií. Název Portes du Soleil by se dal do češtiny přeložit jako Sluneční brána. Celý obrovský areál vznikl propojením 14 středisek a poskytuje překrásný výhled na Ženevské jezero a okolní krajinu v čele s Mont Blancem. Návštěvníkům tak nabízí lyžování na neuvěřitelných 650 km sjezdových tratí všech druhů obtížností a délek, takže si tady na své přijde opravdu každý.
Můžete se volně pohybovat mezi francouzskou a švýcarskou stranou a žádnou ze sjezdovek nemusíte sjíždět dvakrát. Lyžařům je k dispozici 41 zelených, 110 modrých, 109 červených a 28 černých sjezdovek. Tratě jsou orientovány na všechny světové strany a najdeme zde i volné pláně s hlubokým sněhem pro možnosti freeridového lyžování. Přeprava lyžařů je v oblasti zajištěna pomocí 114 vleků, 78 sedačkových a 14 kabinkových lanovek s celkovou přepravní kapacitou úctyhodných 240 tisíc osob za hodinu.
Nástupními místy do lyžařských areálu ve Francii jsou městečka Abondance, Avoriaz, Châtel, La Chapelle d’Abondance, Les Gets, Montriond, Morzine a Saint Jean d’Aulps a ve Švýcarsku Champéry, Les Crosets, Champoussin, Morgins, Torgon a Val d´Illiez, které leží nad údolím řeky Rhony. Většina areálů je propojena vleky a lanovkami, pouze okrajové oblasti spojují pravidelně jezdící skibusy. Sjezdovky nacházející se na švýcarské straně jsou obecně považovány za méně náročné, pouze areál Les Crossets pod Pointe de Mossette nabízí těžké sjezdovky, na které by se měli odvažovat jen skutečně zkušení lyžaři. Francouzský Avoriaz pak nabízí náročnější tratě, vyhledávaná je například 4 km dlouhá černá neupravovaná trať Crozats a další 3 černé, např. “Coupe du Monde”. Nabídka sjezdovek v ostatních střediscích je díky mírným svahům vhodná pro rodiny s dětmi a začátečníky.
Celá rozsáhlá oblast Portes du Soleil je doslova rájem pro vyznavače běžeckého lyžování, čeká zde na ně 245 km upravovaných a značených běžeckých tras, z nichž většinu najdeme na francouzské straně. Několik atraktivních stop s náročnými úseky se nachází v okolí Morzine a Champéry a kolem Lac de Morzine s panoramatickým výhledem na okolní Alpy. Také milovníci snowboardingu si v Portes du Soleil přijdou na své. Je zde široká nabídka snowboardingových areálů s U-rampami, skoky, raily a mnoha dalšími překážkami. Na švýcarské straně je Superpark nad Les Crozets, menší fun park leží také nad Champoussin. Na francouzské straně je snowpark v Chatelu a v areálu Torgon je boardercross. Nejširší nabídka pro snowboarding je v Avoriaz – snowpark Arare a snowpark Chapelle. Menší funpark byl vybudován i v areálu Les Gets. Pro zkušené skialpinisty s dobrou technikou a fyzickou kondicí je připraveno unikátní Ski Safari, které protíná celé středisko. Zájezdy do Švýcarska
Portes du Soleil nabízí množství dalších aktivit, jako jsou pěší výlety na sněžnicích, jízda na sněžném skútru, na saních se psím spřežením, létání na motorovém rogalu, paragliding, vyhlídkové lety helikoptérou k masivu Mont Blanc či heliskiing ve Švýcarsku.
Saas-Fee
Lyžařské středisko Saas-Fee
(1800 – 3600 m. n. m.)
Lyžařské středisko Saas-Fee tvoří společně se sousedním střediskem Saas-Grund rozsáhlou oblast Saastal, která je legendou mezi švýcarskými lyžařskými středisky. Rozkládá se ve Walliských Alpách a je obklopena nejvyššími vrcholky švýcarských Alp. Jen asi 20 km odtud se tyčí mohutný masív Matterhornu vysoký 4478 metrů nad mořem. Dominantní jsou také čtyřtisícovky Dom vysoký 4545 metrů a Weismiess s výškou 4023 metrů nad mořem.
Lyžařská oblast Saastal je tvořena třemi navzájem propojenými lyžařskými areály Saas-Fee 1800/Allalin, Saas-Almagell a Saas-Grund. Celkově je zde lyžařům k dispozici 140 km sjezdových tratí, z nichž 15 je modrých, 31 červených a 6 náročných černých. Přeprava lyžařů na svazích je zajištěna 22 vleky, 6 sedačkovými a 11 kabinkovými lanovkami s přepravní kapacitou 33 tisíc osob za hodinu. Všechny sjezdovky jsou pravidelně upravovány a asi 20 % z nich je také uměle zasněžováno technickým sněhem. Ledovcový areál Saas-Fee 1800/Allalin ležící pod Allalinhornem je největší v celé oblasti. Přístup do areálu je z vesničky Saas Fee, kam ještě do roku 1951 nevedla silnice.
Dnes ji sice s okolním světem spojuje betonová silnice, ale díky projektu GAST zůstává obec ukrytá v Alpách stále klidným a tichým místem. Sjezdovky jsou orientovány převážně na severovýchod a většina má středně těžký charakter. Na ledovci je možnost celoročního lyžování. Na samotný vrchol ve výšce 3500 metrů se dostanete metrem, které je ukryté v ledovci a je nejvyšší na světě. Na jeho horní stanici byla vystavěna otáčivá panoramatická restaurace. Kromě restaurace stojí za návštěvu také jeskyně vyhloubená v ledovci. Dolů můžete sjet po 9 km dlouhé červené trati s převýšením 1800 metrů. V sousedství areálu Saas-Fee se nachází ještě další menší rodinný areál Saas Almagell. Areály spolu bohužel nejsou propojeny vleky, přepravu tak zajišťuje pravidelně jezdící skibus.
Pro běžkaře je v údolí mezi Saas-Grund a Saas Almagell připravena běžecká stopa v celkové délce cca 25 km. Vyzkoušejte také sáňkařskou dráhu vedoucí z vrcholu Hannig. Saas-Fee je rovněž rájem pro snowboarding. Byl zde totiž vystavěn jedinečný snowpark s dvousetmetrovou superpipe, quaterpipe, překážkami, raily a skoky. Připravena je zde rovněž snowboardcrossová trať světových parametrů. Pravidelně se zde pořádají letní kempy a Saas-Fee se tak stalo jedničkou na freestylové scéně. K zábavě a relaxaci po lyžování slouží především Freizeitizentrum Bielen, kde najdete 25 metrů dlouhý bazén, saunu, vířivku, kurty na tenis a badminton. V okolí střediska můžete vyzkoušet jízdu se psím spřežením, na saních tažených koňmi, výlet na sněžnicích nebo pěší turistiku na upravovaných zimních chodnících.
Saas-Grund
Lyžařské středisko Saas-Grund
(1550 – 3500 m. n. m.) Lyžařské středisko Saas-Grund tvoří společně se sousedním střediskem Saas-Fee rozsáhlou oblast Saastal, která je legendou mezi švýcarskými lyžařskými středisky. Rozkládá se ve Walliských Alpách a je obklopena nejvyššími vrcholky švýcarských Alp. Jen asi 20 km odtud se tyčí mohutný masív Matterhornu vysoký 4478 metrů nad mořem.
Dominantní jsou také čtyřtisícovky Dom vysoký 4545 metrů a Weismiess s výškou 4023 metrů nad mořem. Zájezdy Wallis on-line
Lyžařská oblast Saastal je tvořena třemi navzájem propojenými lyžařskými areály Saas-Fee 1800/Allalin, Saas-Almagell a Saas-Grund. Celkově je zde lyžařům k dispozici 140 km sjezdových tratí, z nichž 15 je modrých, 31 červených a 6 náročných černých. Přeprava lyžařů na svazích je zajištěna 22 vleky, 6 sedačkovými a 11 kabinkovými lanovkami s přepravní kapacitou 33 tisíc osob za hodinu. Všechny sjezdovky jsou pravidelně upravovány a asi 20 % z nich je také uměle zasněžováno technickým sněhem. V samotném Saas-Grundu můžete vyzkoušet 40 km náročnějších dlouhých svahů vedoucích pod masivem Weissmiesu ve výškách až 3200 m. Za zmínku určitě stojí hlavně tratě vedoucí z nejvyššího bodu Hohsaas do mezistanice Kreuzboden. Pro běžkaře je v údolí mezi Saas-Grund a Saas Almagell připravena běžecká stopa v celkové délce cca 25 km. Vyzkoušejte také 11 km dlouhou sáňkařskou dráhu. Středisko Saas-Grund je od Prahy vzdáleno 1035 km. Zájezdy do Švýcarska
Zinal a Grimentz
Lyžařské střediska Zinal a Grimentz
(1600 – 2920 m. n. m.) Na konci údolí Val d´Anniviers v jižním Švýcarsku se nachází dvě navzájem propojená střediska Zinal a Grimentz. Nad nimi se tyčí čtvrtá nejvyšší hora Evropy – Weisshorn vysoká 4505 metrů nad mořem. Díky vysoké nadmořské výšce je zde garantována kvalitní sněhová pokrývka až do pozdního jara.
Hotelová vesnička Zinal s lyžařským areálem je navíc celou dobu zastiňována okolními velikány, což znemožňuje tání sněhu. Obě vesničky jsou díky své jedinečné tradiční architektuře považovány za nejzachovalejší skanzen ve Švýcarsku. Zájezdy Wallis on-line
Lyžařské areály Zinal – Grimentz poskytují lyžování na 116 km sjezdových tratí, z nichž je 21 modrých, 54 červených a 25 černých. Přepravu lyžařů zajišťuje 13 vleků, 5 sedačkových a 2 kabinkové lanovky s celkovou přepravní kapacitou 16 270 osob za hodinu. Většinu sjezdovek najdeme v areálu Zinal na severovýchodních svazích masívu Corne de Sorebois měřícím 2 896 metrů nad mořem. Do centra areálu vás vyveze moderní kabinková nebo čtyřsedačková lanovka. Specialitou Zinalu je široká freeridová zóna ve výšce 2300 – 2800 metrů, která patří mezi největší ve Švýcarsku. Mnoho freeridových svahů je i za hranicemi střediska směrem ke Grimentzu a k přehradě Lac de Moiry. Ze Zinalu lze sice sjet na lyžích po černé sjezdovce do sousedního areálu Grimentz, návrat ale možný jen skibusem. Oproti Zinalu je Grimentz lidnatější a má rozsáhlejší a dosud původní zástavbu. Do lyžařského areálu se dostanete z vesnice kabinkovou lanovkou. Na své si zde přijdou jak lyžaři, tak i snowboardisté. Zdatní lyžaři vyhledávají zajímavé houpavé červené a černé tratě vedoucí zpod vrcholu Becs-de-Boson. Na protějším svahu Roc d´Orzival najdete další sjezdovky, které stojí za návštěvu i kvůli krásnému výhledu na okolní krajinu. Otevře se před vámi panorama od Matterhornu po Mont Blanc, včetně vrcholů Bietschhorn, Mönch či Jungfrau. Níže ve Val d´Anniviers jsou ještě dva další areály – St. Luc-Chandolin a Vercorin. V celé oblasti Val d´Anniviers je pro běžkaře připraveno 70 km upravovaných a značených tras. Snowboardisté si zde kromě jízdy na širokých freeridových terénech mohou zařídit ve snowparku v Grimentz. V obou areálech je k dispozici krytý bazén, fitness se saunou, kluziště nebo sáňkařská dráha. Střediska Zinal a Grimentz jsou od Prahy vzdáleny 1020 km. Zájezdy do Švýcarska
Zermatt
Zermatt
(1603 – 3899 m. n. m.) Švýcarská vesnička Zermatt se díky své jedinečné poloze a kvalitním sněhovým podmínkám stala známou po celém světě. Lyžařské středisko Zermatt se totiž rozkládá až na samém konci Mattertalu, pod nejslavnější a nejfotografovanější horou Švýcarska – pod Matterhornem, jež dosahuje výšky 4478 metrů nad mořem a ze všech stran je obklopeno dalšími 38 čtyřtisícovkami, včetně Monte Rosy. Středisko najdeme ve Walliských Alpách a společně s italskou Cervinií, středisky Valtournenche a Breuil tvoří rozsáhlý lyžařský areál Matterhorn Ski Paradise.
Tento areál patří mezi největší a nejvýše položené v Evropě a poskytuje lyžování na skoro 400 km sjezdových tratí. Díky vysoké nadmořské výšce je zde kvalitní sněhová pokrývka během celé sezóny, až do pozdního jara. Zermatt je také největším areálem s možností lyžování i během letních měsíců. Novinkou je navíc společný letní skipas se sousedním areálem Saas-Fee, což v létě umožňuje lyžování na 41 km sjezdovek. Jelikož Zermatt patří mezi velmi luxusní, vyhlášené a skvěle vybavené středisko, odvíjí se od toho také ceny za ubytování, stravování a také je zde nejdražší skipas v celých Alpách. Výjimečnost Zermattu potvrzuje i fakt, že je zcela uzavřeno pro automobilovou dopravu.
Lyžařům je zde k dispozici 33 modrých, 67 červených a 27 černých tratí. Přeprava lyžařů je zajištěna 31 vleky, 18 sedačkovými a 20 kabinkovými lanovkami a také 2 gondolami. Jejich celková přepravní kapacita je 78 tisíc osob za hodinu. Většina tratí se nachází ve výšce nad 2500 metrů, svahy jsou pravidelně upravovány a asi 15 % také uměle zasněžováno technickým sněhem. Je zde obrovský výběr sjezdovek všech obtížností a délek. Kvalitní sjezdovky jsou v Zermattu doplněny o spoustu možností pro freeride a je z nich nádherný výhled na okolní krajinu. Lyžařská oblast je rozdělena do 3 částí: Sunnegga/Rothorn, Gornegrat/Stockhorn a Matterhorn Glacier Paradise. Všechny tři areály jsou dostupné z různých míst v Zermattu. Spojení mezi jednotlivými areály zajišťují pravidelně jezdící skibusy. Z centra Zermattu se dostanete do prvního areálu Sunnegga/Rothorn, jehož prosluněné sjezdovky lákají především rodiny s dětmi. Z vrcholu se do mezistanice Blauherd dostanete po strmějších tratích, kde na vás čeká také jedinečný výhled na Matterhorn. Druhý areál Gornegrat/Stockhorn je s centrem Zermattu spojen zubačkou, která vás vyveze až na vrchol Gornergratu ve výšce 3089 metrů nad mořem. Odtud je možno se kabinkami dostat až na Stockhorn, kde si na své přijdou hlavně milovníci freeridového lyžování, ale i upravovaných tratí a heliskiingu. Dolů vede široká modrá sjezdovka. Největším areálem je Matterhorn Glacier Paradise, který se rozkládá na hranicích Itálie a Švýcarska. Nová osmikabinková lanovka Matterhorn-Express vás vyveze buď do mezistanice Furi, nebo dále na Schwarzsee nebo Trockener Steg. Z Trockener Steg se dostanete na tzv. Malý Matterhorn ve výšce 3883 metrů nad mořem. Zde najdete nejvýše položené vyhlídkové plošiny v Alpách. Zpátky do Zermattu vede 17 km dlouhá sjezdovka přes Plateau Rosa, která je ze začátku ostřejší ale postupně se mění na méně náročnou, dojezd z Furi už je úplně mírný. Z Furggsattelu si můžete vychutnat dvě krásné carvingové tratě. Zájezdy do Švýcarska
Běžkaři si v této oblasti příliš nezajezdí, je zde jen několik málo neupravovaných tras. Pro snowboardisty je pod Furgsattelem postaven Gravity park. V Zermattu je široká nabídka polyžarských aktivit, vyzkoušet můžete bazén, tenisovou halu, masáže, potápění pod zamrzlým jezerem, jízdu se psím spřežením, sáňkování, 45 km zimních chodníků pro milovníky pěší turistiky a chůze na sněžnicích. Narazíte zde také na několik místních klenotnictví. Zajímavé je také horolezecké muzeum, kde je k vidění výstroj prvních horolezců a horských vůdců. Navštívit můžete i nejvýše položenou ledovcovou jeskyni v Alpách. Středisko Zermatt je od hlavního města Prahy vzdáleno 1040 km.
Světlo a stín, hloubky a výšiny, klid a šum, pohyb a zastavení; ve Wallisu, zemi mezi severem a jihem, je sen o šťastné dovolené na dosah. Objevte bohatství jedné z přírodou vytvořených alpských krajin plné kontrastů, která vás více než kdekoliv jinde ve Švýcarsku hýčká hojným slunečním svitem a je příslibem ryzího požitku.
Švýcarsko a obzvlášť alpský kanton Wallis platí za vodní království Evropy, odkud teče spousta vody jak na sever, tak na jih. Však také na mnoha místech Wallisu hojně tryská z četných studených a teplých pramenů. Kdo se rád nechá strhnout kouzlem přírody, narazí na procházkách na klid zrcadlících se horských jezer a na velkolepost bouřících vodopádů. Staletí staré zavlažovací kanály suonen patří k nejpůsobivějším stavebním dílům v Alpách. Většina zimních středisek ve Wallisu leží ve výšce nad 1 500 m n. m. a 9 skiareálů se nachází ve výšce přes 3 000 m n. m. Některá dokonce disponují sjezdovkami na ledovci, které jsou v provozu i v létě a na podzim. Díky těmto jedinečným přírodním podmínkám garantuje zimní Wallis jistotu sněhu!
V této brožuře najdete výběr těch nejlepších středisek regionu a tipy na jejich výhodné zimní nabídky.
Rozmanité lyžování, od malých středisek až po supercentra, která nabízejí stovky kilometrů sjezdovek. Taková je Mekka evropského lyžování, švýcarský kanton Wallis. Letovisko Čtyři údolí se 400 kilometry tratí, Saas-Fee se 145 kilometry či Zermatt pyšnící se jednou z nejdelších sjezdovek v Alpách, 15kilometrovou tratí z Klein Matterhornu – to jsou ve světovém lyžování pojmy.
Pak tu jsou ještě malá střediska s několika desítkami kilometrů sjezdovek. Anzér či Leukerbad proslulý především termálními lázněmi.
Walliským bonusem je lyžování ve stínu Mont Blanku, nejvyšší hory Evropy, a Matterhornu, snad nejčastějifotografované hory světa.
Těch čtyřtisícovek je tady dohromady sedmačtyřicet a místní pyšně dodávají: stejně jako druhů vína, které zde pěstujeme.
Tento region patří k nejslunečnějším v Evropě, ročně zde mají až 300 slunečních dnů. Dobře tu daří i vínu díky středozemnímu klimatu chutná výtečně a není výjimkou, že zde naleznete vinice i v 900 metrech nad mořem. Wallis proslavila zejména vína Pinot noir, Dôle a Fendant.
Švýcarská specialita se nazývá raclette. Jde o porci vařených brambor s rozpuštěným sýrem raclette.
Lyžařské oblasti ve Wallisu
ZERMATT “Matka všeho lyžování”. Jezdí se ze 3800 a 3500 metrů až do 1600. Jedno z nej… sjezdování na světě. Skvělé volné terény. A ten Zermatt! Všechno je tady nejlepší, nejvyšší, nejdražší…
VAL D’ANNIVIERS
Do této oblasti patří střediska Grimentz, St.-Luc, Chandolin, Vercorin, Vissoil a Zinal. Všechna dohromady lyžařům nabízejí více než 200 km sjezdovek. Nevýhodou je, že střediska nejsou navzájem propojená, ale jde o jižně orientované svahy.
PORTES DU SOLEIL
Lyžování “jen” od 2500 do 1000 metrů nad mořem. Zato však 650 kilometrů tratí na hranicích s Francií – jedna z největších propojených oblastí světa. Od vysloveně horského hnízda Les Crosets přes tradiční krásnou švýcarskou vesnici Champéry až po futuristický Avoriaz a velmi sportovní Les Gets. Jezdíte a nesundáte lyže z nohou.
SAAS-FEE
Lyžování ze 3500 metrů, pod čtyřtisícovkou Allalin. Menší než Zermatt, ale velmi sportovní. Jedno z nejproslulejších zimních středisek celého Švýcarska.
ČTYŘI ÚDOLÍ Verbier – Mekka extrémního lyžování a snowboardingu, rodinné megastředisko Nendaz, sportovní Veysonnaz se závodní supersjezdovkou „Medvědí“. Také Thyon 2000, kde se vyjíždí na tratě z “paneláků”, ale hlavně nejvyšší bod Mt. Fort – 3328 metrů. V jeho okolí vedou ty nejdivočejší sjezdovky a tzv. ski tour, jaké si lze jen představit. Dohromady 400 kilometrů propojených tratí.
CRANS-MONTANA Tato lyžařská oblast se skládá ze čtyř středisek: Crans, Montany, Violettes a Aminonu. Dohromady jde o 160 kilometrů sjezdovek, které jsou přístupné díky 38 vlekům. Třešničkou na dortu je dvanáctikilometrová trať z nejvyššího bodu PlaineMort do Montany.
Cena: od 2090,- Kč se snídaní/osoba/noc dvoulůžkový pokoj
Cena: od 6.280,- Kč se snídaní/ 3-4 osoby/noc apartmán s ložnicí, obývacím pokoj a koutkem na vaření čaje.
Cena: od 8.600,- Kč se snídaní/5 osob/noc apartmán s ložnicí, třílůžkovým pokojem a obývacím pokojem s kuchyňským koutem.
Cena obsahuje: Wifi, parkoviště, venkovní vyhřívaný bazén, sauna, snídaně, zákaznická karta, místní poplatek a další servis. Ceny jsou za zimní sezónu, ceník léto na vyžádání. Dětské slevy až 50%.
Graubünden
Graubünden
1 000 vrcholů, 150 údolí a 615 jezer. Graubünden je místo, kde si každý může užít bezstarostnou dovolenou.Obyvatelé Graubündenu tento stav celkové blaženosti nazývají „patschifig“. Při procházkách vám výstup ulehčí bezplatné lanovky. Cyklisté upřednostňující dlouhé tratě těží z přepravy zavazadel a jazykoví znalci se těší z rétorománských hlášení ve vlacích Rhétské dráhy. Graubünden kromě toho plochou 7 106 kilometrů čtverečních představuje největší dětské hřiště na světě. Rezervaceubytování v Graubündenu a Švýcarsku on-line
Prázdninový region Graubünden je, co se týče vody, jedním z nejbohatších švýcarských kantonů. Z vody se zde ale zdaleka nevyrábí jen elektrická energie. Mezi Rýnem a Innem lze ve vodě také ledacos zažít – termální lázně jsou jak skvělým povzbuzujícím prostředkem, tak studnicí mládí pro tělo i ducha, jezera zvou ke koupání a jachtaření, soutěsky k dobrodružným pěším a horolezeckým výpravám, řeky vyzývají ke sportovním výkonům.
Jezera ke koupání
Graubünden čítá 615 jezer. Mnoho z nich je v létě tak teplých, že se v nich dá pohodlně koupat. Například Caumasee, které je napájeno teplou podzemní vodou. Leží v 997 m n. m. uprostřed koutu zvaného Flimser Wald. Svou tyrkysově zelenou, příjemně teplou vodou a malebnými zátočinami předčí Caumasee i některé středozemní pláže s ubytováním přímo u vody.
Vodní zábava
Jako vodní hrad Švýcarska je Graubünden předurčen pro aktivní dobrodružství v osvěžující vodě. Vodní sport na řece, jakou je Inn v Engadinu nebo Přední a Zadní Rýn, to je rafting, jízda na kanoi, canyoning, funjak nebo hydrospeed, ale také rybaření. Na jachtu, surfing a kitesurfing je zvláště vhodná jezerní krajina Horního Engadinu
Přes 40 lyžařských středisek, 2 200 top upravených kilometrů sjezdovek a pohádková kulisa hor: Vyznavačům lyžování a snowboardingu nabízí švýcarský prázdninový region č. 1 všechny tři prvky pro perfektní dovolenou: nesrovnatelné možnosti, dokonalý odpočinek a spoustu zábavy. Nabídka zahrnující nesčetně tratí všech stupňů obtížnosti je tak rozmanitá, že si vybere každý. A postaráme se také o vaši pohodu mimo sjezdovky a snowpark – na alpských chatách stejně jako v lázních a wellness oázách.
Co se týče sněhu, nikdo nás nepředčí: Nadprůměrná nadmořská výška graubündenských středisek a vesniček zaručuje zábavu na sněhu po celou zimní sezonu. Je libo příklady? Prázdninová klasika Arosa leží v 1 800 m n. m., v Laaxu leží tři čtvrtiny lyžařského areálu nad hranicí lesa a Davos je nejvýše položené zimní hlavní město v Evropě.
Top lyžařská střediska Graubündenu
Přes 150 kilometrů sjezdovek naleznete ve střediscích Engadin Sv. Mořic, Davos Klosters, Laax,Lenzerheide a Samnaun. K tomu perfektní podmínky pro carving, snowboarding nebo freestyle. Už se nemůžete dočkat, až si nazujete lyže? Pak vám doporučujeme Engadin. Tady začínají Bergbahnen Diavolezza / Engadin St. Moritz zimní sezonu 2011/2012 podle předpokladu 22. října 2011.
Velká lyžařská střediska Graubündenu
Arosa, Savognin, Scuol, Disentis Sedrun – to jsou příklady prominentních středisek s 50 až 150 km sjezdovek. Dobře upravené pro lyžařské nadšence všech kategorií, vč. značených freeridových pist a snowparků.
Malá, ale hezká lyžařská střediska
Přívětivost k rodinám je nejvyšší přikázání ve střediscích, které disponují méně než 50 kilometry sjezdovek. Zde se starají o to, aby se i ti nejmenší co nejdříve odvážili na lyže – a to s velkou porcí zábavy. Malá, ale hezká lyžařská střediska v Graubündenu Val Müstair
pro Čechy téměř neznámá oblast Švýcarska, kde se spojuje v tom nejpozitivnějším Itálie se Švýcarskem. Najdete tu středomořskou atmosféru na březích jezer s kaméliemi, palmami a jen několik hodin jízdy (cca 2 hod.) odtud hory s věčným sněhem.
Co byste tady měli navštívit:
Města: Locarno, Lugano, Ascona, Bellinzona
Botanickou zahradu na ostrovech Brissago na jezeře Lago Maggiore, botanickou zahradu nad Luganem, která je nejkrásnější v době, kdy tady kvetou rhododendrony, výstavu kamélií, která se každoročně koná v březnu v Locarnu a v té době tady již i kamélie kvetou
Tradiční jsou tady stavby z kamene, ze kterého jsou i střechy, zábradlí, lavice a stoly
na venkovních zahrádkách – najdete ve vesnicích v údolí Valle Maggia – stavby proslulého architekta Maria Botty, který odtud pochází: za všechny alespoň Kostel v Mognu v údolí Valle Maggia
– kostel na hoře Monte Tamaro nad Luganem
– stavbu nejdelšího budovaného tunelu světa pod Gotthardem, jehož celková délka po dokončení bude 57 km, informační centrum najdete ve Faido, odtud si lze objednat i prohlídku stavby, kdy vás přímo do tunelu zavezou.
– Bellinzonu, jejíž 3 hrady jsou na seznamu památek UNESCO, rekonstruovaný Castelgrande, kde se snoubí stará architektura s moderní
Celodenní výlet Monte Lema – Monte Tamaro
Výlety lodí po jezerech:
– Lago Lugano – Lugano-Paradiso
– Lago Maggiore
Švýcarsko v malém, s typickými stavbami, vláčky i přírodními krásami:
– Swiss Miniature v Melide nedaleko Lugana
– Muzeum čokolády – Chocolat Alprose – Caslano
Pro milovníky vláčků: výlet do údolí Centovalli stejnojmennou železnicí
Výlety: Bosco Gurin – rázovitá vesnice v údolí Val di Campo vycházejícím z Valle Maggia, jedno z ticinských lyžařských středisek
Locarno – Madonna del Sasso – poutní kostel, odkud je i překrásný výhled na město a jezero, dojedte sem zubačkou z centra města nebo dojdete po svých
Robiei ve výšce 2.000 m – sem vás zaveze lanovka z vesnice San Carlo, odtud můžete dojít až k úpatí ledovce Basodino u hory Cristallina (2912m) nebo až k jezeru Lago del Naret
Vesnici Fusio na konci údolí Valle Lavizzara, které vychází z Valle Magia – autem lze odtud dojet až k Lago del Naret, což je nejen pro řidiče nezapomenutelný zážitek
Monte Tamaro – hora nedaleko Lugano, kde je proslulá stavba Maria Botty a jedinečný výhled na město, pro děti i dospělé lačné adrenalinových zážitků také bobová dráha a lanový park
Cesta po stopách spisovatele Hermanna Hesse
Vesnice s neopakovatelnou atmosférou – Gandria, Morcote, Carona
Celé údolí Valle Maggia a údolí do něj ústící Val Bavona, Val Lavizzara, Val di Campo s místy Maggia, Mogno, Bignasco, Cevio, Fussio, Foroglio, San Carlo, Bosco Gurin, Cimalmotto, San Prato
Údolí Valle Verzasca – most v Lavertezzo, Sonogno
Co byste měli ochutnat: Místní kuchyně je ovlivněná zejména kuchyní italskou. Nezbytné je navštívit některou z místních tradičních restaurací, které se tady jmenují grotto a kde můžete ochutnat typické pokrmy v příjemné rodinné atmosféře. Místní předzahrádky jsou většinou vybudované z kamene a kamenné jsou i stoly a lavice. Nad zahrádkou je pak nezbytná pergola s vínem. Doporučit mohu např. Grotto pergola v Giornicu – na trase mezi Bellinzonou a Faido. Ticinské menu můžete začít polévkou minestrone nebo některou z typických uzenin – mortadella, pokračovat polentou (kukuřičná kaše) která se podává se sýrem gorgonzolou nebo masem či zeleninou. K Ticinu patří i rizoto, řidší než na jaké jsme zvyklí u nás, s bílým vínem a pravými hřiby. K jídlu ochutnejte některé z místních vín, nejtypičtější je tady merlot, specialitou je pak bílý merlot. Víno se pije z malých keranických džbánečků, které se jmenují boccalino. Místní nealkoholický nápoj se jmenuje Gazzosa a je to druh limonády s různými příchutěmi.
Tradičním dezertem je chlebový dort – torta di pane. (Chléb se máčí v mléce a pak upravuje s rozinkami, čokoládou a piniovými oříšky.) nebo zabaglione. Jako dezert můžete ale vyzkoušet i místní sýry a na závěr grappu – pálenku z hroznů.
K typickým místním potravinářským produktům patří jedlé kaštany, ketré tady patřily k základním potravinám. Dnes se přidávají ke zvěřině a vyrábí se z nich různé dezerty. Kukuřičná mouka různé hrubosti na polentu, med a uzeniny. Místní produkty se dobře hodí i jako vítaný dárek z cest.
Jednotlivá údolí a další místa: Valle Maggia, Valle Verzasca
Četné vodopády: největší ve vesnici Foroglio v údolí Val Bavona, další pak přímo v městečku Maggia a nedalekém Aurigenu
Casablanca
Casablanca
Orbit
Orbit
Via delle Bocchette
Via delle Bocchette
Sedélka, štrbiny, rozsedliny – to je překlad italského názvu nejslavnější feráty světa. Trasa zajištěná ocelovými lany, kovovými žebříky a kramlemi zatlučenými do skal, nás protahuje nejdivočejšími scenériemi Dolomit v masívu zvaném Brenta.
Horský hřeben Dolomiti di Brenta se táhne v severní Itálii mezi městem Trento a lyžařským střediskem Madonna di Campiglio. Jede se sem přes Mnichov nebo Salzburg, Brenner a Bolzano.
Dálnice v Rakousku jsou placené dálniční známkou, v Německu se neplatí nic, Brennerský průsmyk je zpoplatněný mýtem a italská dálnice se platí na výjezdu podle ujetých kilometrů. V Madonně jsou všechny parkoviště placená. Největší je přímo pod lanovkou na Grosté. Levnější je vícedenní parkovné, než součet jednodenních stvrzenek. Ferratové zájezdy on-line Trasa
Celý přechod Brenty po ferátách ze sedla Grosté, kam jezdí z Madonny di Campiglio lanovka, k chatě Dvanácti apoštolů a dolů do městečka Pinzolo trvá obvykle tři dny. Noci lze strávit na chatách slavných horolezeckých jmen Tuckett, Alimonta, nebo Pedrotti.
Ubytování stojí mezi dvaceti a třiceti eury za noc, děti platí polovinu. Průkaz Alpenvereinu zlevní ubytování o polovinu. O prázdninových víkendech zde bývý plno, a tak je potřeba si zamluvit ubytování předem. Ve všední dny to není nezbytné. Návrat do Madonny je možný místním autobusem.
Doporučené vybavení
S sebou musíme nést pouze oblečení, přilbu, jídlo a pití na celý den a ferátový set. Vhodné je doplnit to turistickým cepínem na případná zaledněná místa a krátké ledovce. Vhodné jsou pevné pohorky. Na chatách se hodí vložka do spacáku nebo lehoučký spací pytel pod erární deky. V létě je důležitý krém na opalování a tmavé brýle.
Úžasné srázy pod nohama střídají úzké poličky v kolmých stěnách a ostré skalní hřebeny.
Místy si připadáme jako mouchy nalepené na zdi. Držíme se jenom kusu železa připevněného do žlutavého dolomitu. Pro jistotu jsme se připnuli k ocelovému lanu pomocí karabin a horolezeckého úvazku.
Před námi defilují štíhlé i rozložité skalní věže, malé ledovce a hluboká sedla. Mezi tím kličkujeme, kudy nás vedou lana.
Via delle Bocchette vede podél centrální části hlavního hřebene Brenty. Na ni navazují další kratší, ale stejně závratné feráty. Umožňují detailně prozkoumat celé pohoří, nebo trasy různě kombinovat. Díky nim můžeme sejít z hřebene, přespat na některé horské chatě a zase se na hřeben pohodlně vrátit.
V noci přijíždíme do světoznámého italského střediska Madonna di Campiglio. Dospíme na parkovišti a hned ráno se necháme vyvézt kabinovou lanovkou na široké sedlo Grosté (2446 m n.m.). Tady se v zimě lyžuje na širokých a dlouhých sjezdových tratích.
Alfredo Benini
Jdeme po plochých škrapových polích pod Cima Grosté. Obcházíme ji zleva po stoupajících lávkách a dále do Kamzičí štrbiny. Až sem byla chůze lehká a zajištěné úseky krátké.
Tady je poslední místo k navléknutí ferátového setu. Suťovou stezkou zleva obcházíme Cima Falkner (nejvyšší místo 2950 m n.m.). Sestup absolvujeme po prudkých lanech cikcak soustavou krátkých komínů a hřbítků.
Další skalní stupně nás dovedou nad obrovské údolí, kterému vévodí štíhlá věž Campanile di Vallesinella. Nedávno odtud ustoupil ledovec, a tak se můžeme dát bez obav doprava dolů po hustých značkách. Kde se údolí prudce sklání, tam je pár ocelových lan.
Ondru bolí hlava z výšky, opouštíme tedy hlavní hřeben a sestupujeme ke dvěma malým chatám Tuckett a Sella. V jedné večeříme a do druhé, vzdálené padesát metrů, jdeme spát. Bolení hlavy zaháníme pitím a acylpirinem.
SOSAT
Druhý den vyrážíme za úsvitu. V jedenáct hodin dopoledne se totiž Brenta obvykle zahalí do mlhy. Chceme být v tu dobu už na lanech.
Stezka SOSAT je středně těžká a dobře zajištěná. Vede v pravém úbočí Cima Brenta. Úžasnou ji činí několik kolmých žebříků, které nám umožňují překonat hluboké strže.
Mlha opravdu přišla, pohledy do skalních srázů jsou o to působivější. Ve výšce míjíme chatu Dei Brentei a u chaty Alimonta se napojujeme na hřebenovou túru. Po malém ledovci zasypaném kamením vystoupáme na sedélko Degli Armi (2749).
Bocchette Centrali
Úzkým hřebínkem rychle stoupáme pomocí žebříků a kramlí. Za čtvrt hodiny stojíme zadýchaní na začátku lávky Figari. Není těžká. Je úžasná!
Kolmou stěnu narušuje jen vodorovná lávka široká několik desítek centimetrů. Jištění je nataženým ocelovým lanem. Pokračujeme přes Sfulmini a Campanili Alto.
Kličkujeme štrbinami, hřebínky, komíny a stěnkami. Lano vede chvílemi po vlhké a studené severní straně, chvílemi po horkém jihu. Grandiózní závěr feráty obstarají lávky vysoko ve stěnách nad údolím Brenta Alta. Dovádějí nás na sedlo Di Brenta (2552).
Sestup je ubíjející. Klesáme bezútěšným ledovcovým údolím, pod sutí tušíme led, ale vodu k pití nenacházíme. Ta je až v chatě Dei Brentei (2182). Déšť nás žene rychle dolů.
Když vcházíme do lesa, čeká nás bohužel ještě dlouhé stoupání přes boční skalnatý hřeben do údolí Vallesinella a ke stejnojmenné chatě. Závidíme automobilistům, kteří tady parkují. My musíme dorazit po silničce do Madonny.
Matějovi vypovídají ve městě nohy. Rozbrečí se vyčerpáním. Nedivíme se mu. Byl to dlouhý a náročný den. Pro auto na horním konci města je to ještě tři kilometry, dojdeme pro něj s Ondrou. Mámu necháme s Matějem odpočívat v průchodu, kam neprší.
(italsky Dolomiti di Brenta) je vápencové pohoří ležící v Itálii v provincii Trentino. Horopisně se masiv Brenta neřadí k Dolomitům, i když svou skalnatou hradbou a strmými štíty Dolomity připomíná. Délka masivu je kolem 40 km a šířka dosahuje průměrně 12 km. Krajina pohoří Brenta v sobě skrývá jak nepřístupné skalní stěny, vodopády, horské louky i jezera, tak ledovce. Téměř celý hlavní hřeben je propojenzajištěnou cestou zvanou Via Bocchette.
Pohoří Brenta je na východě vymezeno tokem řeky Adige, kde na jihovýchodě leží významné město Trento. Od pohoří Gardských hor odděluje Brentu řeka Sarca a na západě od mnohem vyšší skupiny Adamello-Presanella. Dolina říčky Noce tvoří hranici masivu na severu. Pohoří zaujímá plochu 700 km².
Pohoří se dělí na tři pomyslné skupiny. Hlavní hřeben je dlouhý 25 km a táhne se ve směru sever – jih. Skládá se z několika menších podcelků, které prezentují vždy samostatné vrcholy, ale obecně ho lze rozdělit na severní, centrální a jižní. Zde, takřka uprostřed hřebene, také leží nejvyšší vrchol pohoří – Cima Tosa (3 173 m). Dalším významným celkem, který již nemá tak výrazný charakter, je travnatá oblast hor na jihovýchodě – Paganella se stejnojmenným nejvyšším vrcholem (2 125 m). Monte Gazza je poslední skupinou patřící do pohoří Brenta. Leží na jihu a výška masivu dosahuje 1 774 m.
Vrcholy
Cima Tosa (3 173 m)
Cima Brenta (3 150 m)
Crozzon di Brenta (3 118 m)
Cima Ambiez (3 102 m)
Cima Mandron (3 033 m)
Torre di Brenta (3 008 m)
Cima Brenta Alta (2 960 m)
Pietra Grande (2 937 m)
Cima Sella (2 917 m)
Cima del Falkner (2 914 m)
Cima del Groste (2 901 m)
Campanile Basso (2 883 m)
Turistickým centrem je město Madonna di Campiglio na západě pohoří. Ve východní části je to samotné Trentoa uvnitř hor nalezneme turistický magnet oblasti, jezero Molveno s městečkem Molveno na svém břehu. Na severu je to zase červeně zbarvené jezero Tovelsee (1 175 m) ležící na konci doliny Toveltal, kterou se táhneasfaltová silnice z obce Tuenno. Celé pohoří je doslova protkáno hustou sítí značených cest. Některé z nich jsou zajištěné. Nejznámější ferratou Brenty je slavná dálková cesta Sentiero delle Bocchette (Via Bocchette) vedoucí napříč celým pohořím. Jeho překonání je mezi příznivci zajištěných cest vyhlášené.
Chaty
Rifugio Alimonti (2 600 m)
Rifugio Pedrotti (2 496 m)
Rifugio XII Apostoli (2 489 m)
Rifugio Agostini (2 410 m)
Rifugio Tuckett (2 268 m)
Rifugio Graffer (2 261 m)
Rifugio Brentei (2 120 m)
Rifugio Peller (2 022 m)
Rifugio Grosté
Rifugio Tosa
Pohoří Brenta je součástí rozsáhlého přírodního parku Adamello-Brenta
Hotel-Pension Austriana, Berlín
Hotel – Pension Austriana
Tento hotel se nachází v berlínské čtvrti Wilmersdorf, 5 minut chůze od nákupní ulice Kurfürstendamm. Hotel Austriana nabízí dobré dopravní spojení a bezplatné Wi-Fi.
Hotel Pension Austriana, který stojí v tiché boční ulici, nabízí útulné, individuálně zařízené pokoje s kabelovou TV, trezorem a soukromou nebo společnou koupelnou.
Z nedaleké zastávky Kurfürstendamm/Bleibtreustraße je přímé připojení na vlakové nádraží Zoologischer Garten, ke kostelu Gedächtniskirche a na letiště Tegel. Na stanici metra Adenauerplatz dojdete pěšky za 3 minuty.
Hotel Pension Austriana nabízí každé ráno bohatou snídani formou bufetu. V oblasti kolem Kurfürstendamm najdete mnoho kaváren, barů a restaurací.
Jednolůžkový pokoj typu Economy se společnou koupelnou
Dvoulůžkový pokoj typu Economy s manželskou postelí a společnou koupelnou
Dvoulůžkový pokoj typu Comfort s manželskou postelí
Třílůžkový pokoj typu Economy se společnou koupelnou
Třílůžkový pokoj typu Comfort
Cena od 1200,- Kč/noc se snídaní, sezónní slevy
Pension Insel Rügen, Berlín
Pension Insel Rügen
Nachází v berlínské čtvrti Wilmersdorf, jen 300 metrů od nákupní ulice Kurfürstendamm. Hotel Pension Insel Rügen nabízí komfortní pokoje s bezplatným Wi-Fi.
Hotel Pension Insel Rügen je krásný obytný dům v Berlíně postavení kolem roku 1900. Světlé pokoje jsou jednoduše zařízené, některé mají vlastní koupelnu.
Hotel Insel Rügen podává každé ráno bohatou snídani formou bufetu.
Hotel Rügen nabízí přímé autobusové spojení na nádraží Zoologischer Garten, výstaviště ICC a letiště Tegel.
Cena od 850,- Kč/noc se snídaní, skupinové slevy, vhodné pro školní a turistické kolektivy.
dvou a více lůžkové pokoje, některé pokoje mají sociální zařízení společné.
Drážďany
Drážďany
(německy Dresden [dresdn], lužickosrbsky Drježdźany) jsou zemské hlavní město a současně druhé největší město v Sasku s postavením městského okresu (Kreisfreie Stadt). V blízkosti Drážďan se nacházejí některá další významná města, například Chemnitz (80 km západně), Lipsko (100 km severozápadně) a Berlín (170 km severně). 150 km jižně se pak rozkládá Praha, 230 km východně se nalézá Vratislav (Wrocław). Drážďany leží na řece Labe (něm. Elbe) mezi východními výběžky Krušných hor (něm. Erzgebirge), strništi Lužických hor a Labskými pískovci. Díky své přírodní poloze a svému baroknímu a mediteránnímu architektonickému půvabu je město nazýváno Polabskou Florencií. Nejvyšším vrcholem Drážďan je Triebenberg.
Původ názvu města Drážďany (německy Dresden) bylo odvozeno ze starosrbského označení Drežďany pro lidi původem z oblastí bažin a lužních lesů.
Z původně rybářské vesnice, sídla kupců a markraběcího sídla se Drážďany vyvinuly do lázeňské a královské rezidence a staly se později zemským hlavním městem Saska.
Nyní tak jsou politickýmcentrem spolkového státu se sídlem zemské vlády, sněmu, jakož i dalších zemských úřadů. Město má postavení městského okresu (Kreisfreie Stadt) a je sídlem vládního obvodu Drážďany, technické univerzity, a též i dalších mnoha vyšších odborných i jiných škol.
Drážďany sloužily většinu svojí historie jako sídlo saských vévodů, kteří zároveň od 13. století drželi titul světských kurfiřtů (konkrétně titul nejvyššího maršálka), tedy volitelů krále Svaté říše římské. Titul kurfiřtů si vévodové saští panovníci udrželi až do zániku Svaté říše římské v roce 1806, kdy bylo zároveň Saské vévodstvípřeměno na Saské království v rámci procesu vstupu saského státu do Napoleonova Rýnského spolku. Drážďany od roku 1806 do roku 1918, kdy byla monarchie nahrazena republikovým zřízením, fungovaly jako hlavní město Saského království.
Za druhé světové války bylo město od 13. do 15. února 1945 v důsledku masivních leteckých náletů RAF a USAAF téměř kompletně zničeno. Zhruba 45 % všech leteckých bomb svržených na město byly zápalné bomby, jež způsobily velký požár celého centra města (tzv. požární bouře). Přesný počet všech obětí je dodnes neznámý, neboť se zde nacházelo mnoho utečenců z blížící se východní fronty a město bylo tehdy zcela přeplněno. Podle závěrečné policejní zprávy z března 1945 byly nalezeny ostatky 18 375 mrtvých, přičemž celkový počet obětí odhadoval drážďanský policejní ředitel na 25 tisíc lidí. Kvůli obraně proti vypuknutíepidemie musely být tisíce neidentifikovaných těl obětí spáleny. Nechtěným důsledkem leteckého bombardování Drážďan byl i omyl, kdy byla namísto Drážďan dne 14. února 1945 bombardována také Praha.
V roce 2002 byly Drážďany vzhledem ke své poloze na řece Labi postiženy tisíciletou povodní, velká voda sem přitekla z Čech.
Ve městě vznikla řada barokních budov, které svým rozsahem a významem přesahovaly význam Drážďan jakometropole Saska. Mezi nejvýznamnějšími například Zwinger (barokní přestavení opevnění kurfiřtského paláce),Taschenbergpalais, římskokatolická katedrála Nejsvětější Trojice známá jako Hofkirche, Saská státní operaSemperoper, ojedinělý protestantský kostel Frauenkirche (čtvercového půdorysu).
Světoznámá muzea Drážďan se nacházejí v areálu královského paláce (Residenzschloss), který hostí sbírky saských kurfiřtů a králů Grünes Gewölbe, Türkische Kammer, Matematicko-fyzikální salon, Kupferstichkabinett čiMünzkabinett. V Albertinu se nachází obrazárna Galerie Neue Meister (Noví mistři) a v novorenesanční části Zwingeru Gemäldegalerie Alte Meister (staří mistři) nebo sbírka porcelánu. Jiná muzea jsou například v Johanneum (muzeum dopravy), v Japonském paláci (muzeum prehistorie a etnologie) – významné a jedinečné jeHygienemuseum, které má přenášet znalosti zdraví, lidské biologie a medicíny do povědomí širší veřejnosti. Nejslavnější exponát je transparentní žena.
tento 3 hvězdičkový hotel v Berlíně najdete jen 50 metrů od nákupní ulice Kurfürstendamm. Provozuje tradiční restauraci s terasou, bezplatné Wi-Fi a soukromé parkoviště. Stanice metra Uhlandstraße je odtud 500 metrů.
Berlin Plaza Hotel am Kurfürstendamm má moderní pokoje vybavené minibarem, satelitní TV a antialergickými matracemi. Všechny jsou navíc přístupné výtahem.
V klasické hotelové restauraci Knese se podávají oblíbení berlínské speciality. Každý den můžete začít bohatou snídaní formou bufetu.
Berlin Plaza provozuje nepřetržitě otevřenou recepci. Její personál zajistí pronájem aut a hlídání dětí.
Plaza Hotel leží 10 minut pěšky od historického kostela Gedächtniskirche. K obchodnímu domu KaDeWe dojdete za 20 minut.
Dvoulůžkový pokoj pokoj typu Comfort s manželskou postelí
Jednolůžkový pokoj typu Standart s manželskou postelí
Dvoulůžkový pokoj pokoj typu Standart s manželskou postelí
Restaurace, Bar, Recepce 24 hodin denně, Denní tisk, Terasa, Nekuřácké pokoje, Výtah, Trezor, Úschova zavazadel, Prostor pro kuřáky, Restaurace (à la carte), Sluneční terasa
Cena: jednolůžkový pokoj od 1.500,- Kč/noc se snídaní. Dvoulůžkový pokoj 1.750,- Kč
Služby: společenské prostory, Business centrum, Hlídání dětí/Služby pro děti, Služba praní, Směnárna, Čištění bot, Pronájem aut, Fax/Kopírka
Internet: zdarma! Bezdrátové internetové připojení je dostupné v celém hotelu.
Parkování: soukromé parkování je možné za 12 EUR na den v areálu hotelu.
Berlín
Berlín
Berlín leží na severovýchodě Německa, zhruba 70 km západně od hranic s Polskem, je obklopen spolkovou zemí Braniborsko (Brandenburg). Městem protéká řeka Spréva (Spree), vodní plochy (především jezera) tvoří 6,6 % celkové rozlohy. Je zde mnoho parků a zelených ploch a lesů.
Průměrná výška nad mořem: 34 m n. m. Nejvyšší bod: Teufelsberg, 115 m n. m. (jedná se o umělý násyp, vzniklý ze zbytků stavebního materiálu vybombardovaných domů).
Vzdálenost Berlín–Praha činí kolem 350 km. Cesta vlakem trvá necelých pět hodin…
Berlín (německy Berlin) je hlavní město a zároveň i spolková země Spolkové republiky Německo. Hlavním městem Německa se stal roku 1991 a od sjednocení Německa (a tím i obou částí města) patří Berlín k největším městům v Evropě a je druhým největším městem Evropské unie.
znak
vlajka
nadmořská výška:
34–115 m n. m.
stát:
Německo
spolková země:
Berlín
rozloha:
891,82 km²
počet obyvatel:
3 396 990 (2005)
etnické složení:
Němci, Turci, Srbové, Arabové, Poláci
Braniborská brána
První historicky doložené zmínění Berlína pochází z roku 1244. Roku 1451 se Berlín stává vládním městem braniborských markrabích a kurfiřtů, 1701 pak hlavním městem Pruského království, 1871hlavním městem nově založené Německé říše.
Berlín byl v minulosti tolerantním městem, kde nalezlo útočiště mnoho pronásledovaných uprchlíků, mimo jiné hugenoti z Francie (po r. 1685) a protestanti zČech (po r. 1730), jejichž někteří potomci, žijící v tzv. České vesnici (Böhmisches Dorf), až do druhé poloviny 20. století ještě hovořili česky. Ve dvacátých letech 20. století se z Berlína stává evropská metropole s bohatým politickým, vědeckým a hlavně kulturním životem. Tolerance končí roku 1933 příchodem Hitlera k moci.
Po druhé světové válce, kdy město bylo z velké části zničeno (např. 40 procent obytné plochy), byl Berlín rozdělen do čtyř okupačních sektorů. Počátkem studené války se Berlín dostal do středu konfliktů mezi vítěznými mocnostmi. Již roku 1948 dochází k Berlínské blokádě (kdy veškeré zásobování města se koná výlučně leteckým spojením) a posléze k politickému rozdělení města. K faktickému rozdělení dochází stavbou Berlínské zdi 13. srpna 1961.
Po pádu Berlínské zdi roku 1989 začíná nová kapitola města. Berlín se stává hlavním městem SRN.
V důsledku koncentrace obyvatel jiných národností do jistých obvodů nebo jejich částí má tento stav mimo kulturní pestrosti i negativní stránky – základní školy, kde podíl cizinců činí i přes 90 procent žáků, nejsou v některých čtvrtích Berlína výjimkou. Integrační modely sedmdesátých a osmdesátých let, zpočátku nadějné, ztroskotaly, částečně se dá hovořit o uzavřených ghettech různých menšin cizinců. Jedná se zejména o arabské resp. palestinské přistěhovalce či nositele asylu, ale též i o jistou část tureckého obyvatelstva, které v Berlíně žije mnohdy již ve třetí generaci (která je pak integrována méně než ona druhá).
V Berlíně existuje i velká židovská obec, se svými 11 000 členy (podle jiných údajů pak 13 000) největší židovská obec v Německu. V tom je obsaženo ovšem přibližně 8000 vystěhovalců z bývalého SSSR počátkem devadesátých let. To znamená, že méně než jedna třetina obce pochází ještě z doby dřívějšího Západního Berlína. Před holocaustem v Berlíně žilo asi 170 000 Židů, z nichž asi 90 000 emigrovalo. Ze zbylých jich jen asi 800 přežilo holocaust.
Rudá radnice
Berlínská televizní věž
Berlín se vyznačuje velkým počtem kulturních a vědeckých zařízení, z nichž některé dosáhly velké známosti a popularity i v zahraničí. Kulturní pestrost a tolerance se přitom traduje hlavně z doby Západního Berlína, který se stal v tomto smyslu „svobodným“ městem podle hesla „pro každého něco“. Současná situace a výhledy do budoucnosti jsou však silně ovlivněny finanční krizí města (diskuse o zavření nebo sloučení oper, o subvencích pro kulturní a vědecká zařízení atd.).
Z dalších pozoruhodností a památek je možno jmenovat Říšský sněm (Reichstag), Braniborskou bránu, světoznámou třídu Unter den Linden stejně tak jakoKarl-Marx-Allee, zámek Schloss Charlottenburg, bývalý přechod Checkpoint Charlie, East Side Gallery (zbytek Berlínské zdi), televizní věž Fernsehturm, chrám Berliner Dom a zříceninu kostela Kaiser-Wilhelm-Gedächtniskirche, Kurfürstendamm a Alexanderplatz (bývalé „západní“ a „východní“ centrum města), celý nový komplex na Postupimském náměstí (Potsdamer Platz) a v nejbližším okolí (kde v devadesátých letech minulého století vznikla více méně celá nová čtvrt‘), v neposlední řadě pak i památky v blízké Postupimi.
Berlín má i mnoho památek, souvisejících s berlínskou židovskou obcí. K těm nejznámějším patří: Nová synagoga, Židovské muzeum, Židovský památník
Osvětim (polsky Oświęcim, německy Auschwitz, slovensky Osvienčim, romsky Aušvica nebo Osvěnčim)
je polské čtyřicetitisícové okresní město v Malopolském vojvodství ležící při ústí řeky Soly do Visly.
První písemné zmínky pocházejí z roku 1179. Město je dnes významným turistickým cílem,
což se odráží na jeho průmyslu, který se zaměřuje převážně na poskytování ubytovacích a pohostinských kapacit. Ve městě se nachází železnice a v okolí několik výrobních závodů, které zde zbyly jako smutný pozůstatek po II. světové válce. Zájezdy Polsko on-line
Pohled, který viděli miliony lidí … Osvětim
Koncentrační tábor Auschwitz-Birkenau
Za druhé světové války bylo město přičleněno k Německé říši a byl zde postaven nejprve koncentrační tábor Auschwitz I v areálu bývalých kasáren. Později, roku 1942, byl na druhé straně města vybudován rozsáhlý vyhlazovací tábor Auschwitz II – Birkenau (Březinka) a menší táborAuschwitz III – Monowitz u blízké vesnice Monowice.
Stručná historie tábora a jeho poboček
Původní koncentrační tábor Osvětim (Osvětim I.) byl založen roku 1940 v nehostinném bažinatém místě nedaleko historického města Osvětim. Základem se pro něj stala polská jezdecká kasárna. Hlavním důvodem vzniku ještě nebylo masové vyhlazování, ale potřeba uvěznění velkého počtu Poláků. Kapacita tohoto tábora byla asi 15-20 tisíc vězňů.
Roku 1941 začal být realizován plán tzv. “konečného řešení židovské otázky”, tedy plán vyvraždění židovské rasy jako takové. Za tímto účelem byl u 3 km vzdálené vsi Březinka vybudován tábor Osvětim II. (Březinka=Birkenau). Jeho kapacita v roce 1944 dosáhla 90 tisíc vězňů. Stavět jej byli nuceni pomáhat sovětští váleční zajatci.
Roku 1942 bylo zahájeno masové vyvražďování, běžící denně po tisících obětí. V táboře se nacházely 4 plynové komory s krematorii. Denně bylo možné zavraždit a spálit až 10 000 lidí. V táboře byli vražděni nejen Židé, ale prakticky všechny národnosti okupované Evropy. Tábor se stal místem působení neblaze proslulých lékařů SS, zejména Josefa Mengeleho. Tito lékaři prováděli pokusy na lidech a nově příchozí na rampě tábora rozdělovali na ty, kteří jsou určeni k okamžitému zabití, na ty, kteří jsou určeni k utýrání otrockou prací a zabití později a nakonec na ty (zejména děti), kteří se hodí na nelidské pokusy.
V letech 1942-1944 bylo vybudováno dalších 40 podtáborů osvětimského komplexu. Nejvýznamnějším z nich byl tábor Osvětim III. – Buna, který byl zřízen ve spolupráci s podnikem IG Farbenindustrie AG. Tato firma vyráběla granulovaný plyn Cyklon B určený k použití v osvětimských plynových komorách.
Když se blížila Rudá armáda, odvezli nacisté většinu přeživších vězňů do jiných KT, plynové komory a krematoria vyhodili do vzduchu a snažili se zničit i písemné důkazy jejich vraždění. I tak ale zůstalo dost nezvratných důkazů o těchto zločinech proti lidskosti. KT Osvětim byl osvobozen Rudou armádou dne 27. ledna 1945, jež tímto zároveň dala svobodu 7 tisícům vězňů, kteří v táboře zůstali i po evakuaci jednotkami SS.
PROVÁDÍM
Služby místního průvodce KT Osvětim v ČJ, nutno objednat min. 1 týden dopředu. Prohlídka s místním průvodcem trvá cca 4-5 hodin (pro skupiny max 25 osob. Je povinnost vzít si pro skupinu na prohlídku KT místního průvodce!!!). Není-li k dispozici místní průvodce v ČJ lze tlumočit z NJ/ČJ či AJ/ČJ
(počeštěně Vělička) je město v jižním Polsku v blízkém okolí Krakova. Od roku 1999 patří do Malopolského vojvodství. Městská práva udělil osadě roku 1290 král Přemysl II. V roce 2008 mělo 19 300 obyvatel.
Polsko
Vojvodství:
Malopolské
Pod městem se nachází Solný důl Wieliczka – jeden ze světově nejstarších solných dolů (nejstarší je v městě Bochnia, 20 km od Wieliczky), který je používán od prehistorických dob.
Latinský výraz “Magnum Sal” (Velká sůl, pol. Wielka Sól), z něhož je odvozen současný název města, pochází z listu papežského legáta Jiljí z let 1123-1125. Během následujících staletí se název měnil až do dnešní podoby – Wieliczka.
Zájezdy Polsko on-line Solný důl Wieliczka (polsky Kopalnia soli Wieliczka) se nachází pod městem Wieliczka v blízkém okolí Krakova. Byl v provozu nepřetržitě od 13. století až do prvního desetiletí 21. století, kdy byla z důvodu vysokých nákladů těžba soli ukončena.
Důl je 327 m hluboký. Celková délka chodeb dosahuje 300 km, přičemž veřejnosti je zpřístupněno přibližně 2 % z celkové délky chodeb. Všechny chodby se rozprostírají celkem na devíti úrovních, které jsou propojeny buď velkými komorami, speciálními tunely, či šachtami a výtahy.
Turisté si zde mohou prohlédnout 3,5 km dlouhou trasu, která zahrnuje prohlídku soch historických i mýtických postav, vytvořených z kamenné soli. Kromě skutečného a vědeckého vysvětlení vzniku rozsáhlých solných ložisek je také návštěvníkům přiblížena i pověst o vzniku dolu, spojená se středověkými panovníky polskými a uherskými.
Za pozornost stojí také klenuté síně, kaple, podzemní jezero a výstava, přibližující historii těžby soli. Důl tak bývá nazýván také „polskou solnou katedrálou“.
Během uplynulých staletí důl navštívila řada slavných osobností, mezi něž se řadí např. Mikuláš Koperník, Johann Wolfgang von Goethe, Alexander von Humboldt, Dmitrij Ivanovič Mendělejev, Bolesław Prus, Ignacy Jan Paderewski, Robert Baden-Powell, Jacob Bronowski (který natočil části filmu Vzestup člověka), Karol Wojtyła (pozdější papež Jan Pavel II.), bývalý prezident USA Bill Clinton, významní panovníci a mnozí další.
Během druhé světové války byl důl využíván německými okupanty pro válečnou výrobu.
Solný důl se stal Bolesławu Prusovi inspirací k Labyrintovým scénám jeho románu Faraón.
V roce 1978 byl solný důl Wieliczka zařazen na seznam světového kulturního dědictví UNESCO jako jedna z vůbec prvních památek v zemi. Dnes je významnou turistickou atrakcí; navštěvují jej výpravy z mnoha zemí (v současné době si důl prohlédne více než milion návštěvníků ročně ). Prohlídky se konají v mnohých jazycích, český jazyk je nutno objednat 1 měsíc dopředu. Kromě známé turistické trasy, která se nachází 64 – 135 m pod povrchem se konají také výpravy geologické pro odborníky z oblasti mineralogie a těžby. V několika solných sálech v podzemí dolu, se konají firemní večírky, charitativní akce, odborné semináře…
PROVÁDÍM V TÉTO LOKALITĚ POPTÁVKA SLUŽEB PRŮVODCE, POPTÁVKA FIREMNÍHO VEČÍRKU-EVENTU, SEMINÁŘE V SOLNÉM DOLU, PRO SPOLEČNOSTI ZE VŠECH OBORŮ.
Prázdninový ostrov v horách nemá jen nádherné panorama, ale vyznačuje se i širokou nabídkou pro celé rodiny, pro začátečníky, věčné začátečníky i pokročilé. Pomocí nejmodernějších vleků se v nejkratší možné době dostanete do horského světa a budete vytáčet své obloučky po skvěle upraveném sněhu.
Pro rodiny s dětmi se stal Dachstein West již dávno nejlepším místem v Alpách. Protože zde nenarazíte pouze na nejlepší poměr služeb a cen, ale najdete zde také nabídku, která je šitá na míru celé rodině. Krátké trasy, přehledné lyžařské oblasti a mnoho zábavných dětských lyžařských kempů a „vrabčích hnízd“ se postará o rodinnou zábavu beze stresu. Kouzelný koberec „Zauberteppich“, země „Brumsiland“, medvědí kemp „Bärencamp“ a první obloučky se postarají o šťastné obličeje dětí, zatímco rodiče si vychutnávají uvolněné hodiny při carvingu nebo kolem sjezdovek. Tip: Zeptejte se na zvláště výhodné nabídky pro rodiny!
Významné lyžařské středisko v Rakouských Alpách. Jedná o středisko s celoročním lyžováním na ledovci.
Z podhorské Aplské obce se nejprve vyvezeme pozemní lanovkou ve speciálně upraveném tunelu ve skále a dále pokračujeme kabinkovou lanovkou k ledovci. Na ledovci pak dopravu lyžařů zajišťují dvou až osmisedačkové lanovky. Perfektně upravované sjezdovky na ledovci Mölltal nikdy nejsou přeplněny lyžaři.
Pro potřeby olympijského medailisty Stefana Eberhartera je Mölltal rakouským ledovcem č.1. Sjezdovky jsou dostatečně široké pro carving i pro snowboarding. Snowboardisté ve středisku Mölltal najdou funpark s 80 m dlouhou U-rampou a několik překážek. Díky stálým sněhovým podmínkám je ledovec Mölltal vyhledáván hlavně pro jarní lyžování, kdy jsou svahy zalité sluncem a přesto velmi kvalitní pro pohodlné lyžování. Díky nadmořské výšce a všem klimatickým podmínkám, zde garantujeme stoprocentní jistotu sněhu od října do Velikonoc.
Ve výšce 2800 metrů je velká restaurace Panorama se sluneční terasou a lehátky, servis a sportovní obchod. V celém areálu jsou vám k dispozici šestisedačková lanovka, která vás vyveze Vás do výšky 3122 metrů. Dále jsou k dispozici jedna čtyřsedačková lanovka, dvě dvojsedačky, jedna Poma a jedna dvojkotva.
Vzdálenost od nejvyššího místa ke stanici šestimístnémístné kabiny je 5 kilometrů a najdou si zde vyžití jak velmi dobří lyžaři, tak i začátečníci.
Sjezdovky umožňují volné lyžování i lyžování v hlubokém sněhu. Šířka horní sjezdovky je přibližně 500 metrů, průměrná výška sněhové pokrývky se pohybuje oklo tří metrů. Doba provozu: říjen až květen, nabízí se také letní lyžování od července do konce září, pochopitelně v závislosti na sněhových podmínkách.
(česky též Burgenlandsko či Hradsko, maďarsky Őrvidék, chorvatsky a hradsky Gradišće, zámuřsky Gradišče) je nejvýchodnější a třetí nejmenší rakouská spolková země, jejíž území bylo od středověku až do doby po 1. světové válce předmětem sporů mezi Rakouskem a Uherskem, respektive později Maďarskem. Součástí Rakouska se toto původně nejzápadnější maďarské území stalo až roku 1921. Německý název Burgenland (doslovně česky Hradsko nebo Země hradů) vznikl z důvodu existence mnoha hradů na území této spolkové země.
Burgenland má rozlohu 3966 km² a zhruba 278 000 obyvatel (nejméně ze všech spolkových zemí).
Hlavním městem je Eisenstadt. V Burgenlandu žijí především německy hovořící Rakušané, ale také výrazné menšiny Chorvatů (podle sčítání lidu z roku 1991 29 tisíc, podle vlastního odhadu menšinových organizací 45 tisíc), Maďarů (5, resp. 25 tisíc) a Romů (122 podle udané mateřské řeči, skutečný počet bude výrazně vyšší).
Zeměpisně se Burgenland dělí na dvě výrazně odlišná území. Severní rovinatá část je z velké části zaplněna Neziderským jezerem a je silně pod vlivem Maďarska. Druhou částí je hornatý střed a jih s mnoha hrady, zámky a kláštery, např. Bernstein, Forchtenstein či Schlaining. Prakticky celá spolková země je zaměřena na zemědělskou výrobu. Pěstuje se zde především pšenice, kukuřice a cukrovka. Jako jinde v Rakousku, i zde se nachází mnoho vinic a ovocných sadů.
Dolní Rakousy nebo i Dolní Rakousko (německy Niederösterreich) je spolková země na severovýchodě Rakouska, obklopující svým územím Vídeň, která byla do prosince 1921 její součástí. Do roku 1920 patřily k Dolním Rakousům také nynější česká území Západní Vitorazsko,Valticko a Dyjský trojúhelník (tzv. České Rakousy). Dolnorakouskou metropolí je od 10. července1986 Sankt Pölten (česky Svatý Hypolit). Předtím byla hlavním městem Vídeň. Od roku 1997zasedá v Sankt Pöltenu i dolnorakouský zemský sněm. Zájezdy Rakousko on-line
Na severozápadě a severu sousedí s Českou republikou (na severozápadě Čechami, na severu s Moravou), na severovýchodě na řece Moravě se Slovenskem. Dále v rámci Rakouska sousedí Dolní Rakousy s Vídní, na západě s Horními Rakousy, na jihu se Štýrskem, na jihovýchodě sBurgenlandem.Geografie
Celou zemí protéká od západu na východ evropský veletok Dunaj, v jehož okolí a též při řece Moravě zde převažují nížiny. Severovýchod Dolních Rakous tvoří převážně pahorkatiny a nížiny, zatímco na severozápadě převažují vrchoviny. Na jihu Dolních Rakous se zvedají Alpy, které na hranici se Štýrskem dosahují nadmořské výšky přes 2000 metrů. Nejvyšší horou dolnorakouských Alp je se svými 2 076 metry Schneeberg zvaná též Klosterwappen.
nebo i Horní Rakousy (německy Oberösterreich), je spolková země na severu Rakouska. Její metropolí je Linec (německy Linz), ležící na evropském veletoku Dunaji, který protéká severem Horního Rakouska od západu k východu. Do Dunaje se v bavorském Pasově vlévá řeka Inn, která tvoří velkou část hornorakousko-německé hranice. K dalším řekám patří Enže (Enns), tvořící část zemské hranice s Dolními Rakousy; dále pak Krems, Große Mühl, Kleine Mühl, Naarn, Steyr, Traun, Aist či Antiesen. Zájezdy Rakousko on-line
Jezera, na jihu spolkové země se v Solné komoře (Salzkammergut) nachází řada překrásných jezer, ke kterým patří Almsee, Attersee, Gosausee, Halštatské jezero, Irrsee, Langbathsee, Mondsee,Offensee, Traunsee a Wolfgangsee.
(německy Steiermark, slovinsky Štajerska) je spolková země na jihovýchodě Rakouska. Podle rozlohy je druhou největší rakouskou spolkovou zemí, její rozloha činí 16 388 km². Hraničí se Slovinskem a v rámci Rakouska sousedí se spolkovými zeměmi Horní Rakousko, Dolní Rakousko, Salcbursko, Burgenland a Korutany. Dnešní spolková země Štýrsko zahrnuje asi 2/3 rozlohy původního Štýrska, jehož součástí bylo i tzv.
Dolní Štýrsko, které náleželo od roku 1918 ke Království Srbů, Chorvatů a Slovinců (pozdější Jugoslávii), a dnes je součástí Slovinska. Rakouská spolková země Štýrsko je rovněž Slovinci nazývána „Horním Štýrskem“ (Obersteiermark). V Rakousku se pojem „Horní Štýrsko“ užívá pro území okolo města Bruck an der Mur na severu spolkové země. Štýrsko bylo poměrně krátkou dobu součástí svazku českých a alpských zemí pod vládou Přemysla Otakara II. – fakticky od roku 1261 do 1276. Hollywoodská hvězda a bývalý guvernér Kalifornie Arnold Schwarzeneggerse narodil a vyrůstal ve Štýrsku, stejně jako laureátka Nobelovy ceny za literaturu za rok 2004 Elfriede Jelinek. Štýrsko se člení na 16 okresů (Bezirke) a statutární město (Statutarstadt) Graz.
Steiermark / Štýrsko
Zemská vlajka
Zemská služební vlajka
Zemský znak
Historický zemský znak
Základní údaje
status:
spolková země Rakouska
zemské hlavní město:
Štýrský Hradec
největší město:
Štýrský Hradec
Štýrsko na mapě Rakouska
Alpenverein
Österreichischer Alpenverein (ÖEAV) – Rakouský alpský svaz
(OeAV) založený v roce 1862 je dnes se svými 400000 členy největším horolezeckým sdružením Rakouska. OeAV je veřejně prospěšné nestranické sdružení orientované na turistiku, horolezectví, horské výstupy, cestování, lyžování, skialpinismus, běh na lyžích, ochranu přírody a prostředí, práci s mládeží, péči o seniory, vydávání publikací, vědeckou činnost a mnohé další.
50% slevu za přenocování na horských chatách v Rakousku a zahraničí
Stejná užívací práva mají na chatách Německého alpského svazu (DAV), Švýcarského alpského klubu (SAC), Lichtenštejnského alpského svazu (LAV), Italského alpského klubu (CAI), Francouzského alpského klubu (CAF), Alpského svazu Jižních Tyrol (AVS), Španělského horolezeckého svazu (FEM), Slovinského horolezeckého sdružení (PZS) a Řeckého alpského klubu (CAH).
Rakouská Huettenmarke garantuje plné užívací právo a odpovídající slevy na chatách Turistického spolku přátel přírody (TVN), Rakouského turistického klubu (OeTK), Rakouského alpského klubu (OeAK) a některých místních horolezeckých sdružení.
Snížené ceny ve více než 90 údolních ubytovnách a smluvních domech Alpského svazu (soukromé hostince nacházející se v údolích).
Slevy na určitých lanovkách a vlecích a linkách spolkové autobusové dopravy
Výhody na chatách Alpského svazu:
Přednostní přijetí (přidělení míst na spaní před nečleny).
Exklusivní možnost objednání míst na spaní předem.
Exklusivní nárok na zlevněné jídlo a pití pro horolezce a vodu na přípravu čaje.
Možnost použití samoobslužných prostor, tzv. Winterraumů.
Horolezecké zákonné pojištění odpovědnosti (paušálně až 3 miliony EUR pro každou poškozenou osobu), pojištění zavazadel na chatách a transportních lanových drahách
Evropské pojištění právní ochrany až 32703,- EUR. Více viz. všeobecné podmínky.
Alpenverein Weltweit Service: náklady na záchranu: do 25000 EUR, transport a repatriace: neomezeně, pobyt ve stacionární nemocnici: do 10000 EUR. Více viz. všeobecné podmínky.
Cena členství Alpeneverein členské příspěvky na rok 2014:
skupina A: 1550,- Kč
dospělý člověk ve věkové skupině 26-60 let (roč.1951-1985)
skupina B: 1265,- Kč – zvýhodněné členství pro:
partnery členů stejné sekce ze skupiny A (partneři musí mít stejné místo trvalého pobytu)
seniory od 61 let (do roč. 1950)
juniory od 19-25 let (roč. 1986-1992)
studenty do 27 let (Nutno doložit dokladem!)
vdovy po členovi OEAV ze stejné sekce
tělesně postižené, min.70%
skupina C: 725,- Kč
děti/mládež do 18 let (od roč. 1993)
Horská chata se nachází v sedle Ennseck v nadmořské výšce 1 699 m v centru Ennstalských Alp. Hesshütte je druhou nejstarší turistickou chatou v oblasti Gesäuse. První útočiště tady bylo otevřeno již v roce 1893. V letech 1900 – 1910 bylo původní skromné stavení dále rozšiřováno, tak jak se zvyšoval počet návštěvníků. Dnešní podobu získala Hesshütte až během přestavby v roce 1978 -2006 a kapacita chaty stoupla na 115 lůžek. V roce 2004 přibyla čistička odpadních vod, provoz chaty je tak plně ekologický. Zájezdy Rakousko on-line
Mimo sezónu lze chaty využít k noclehu díky otevřenému zimnímu prostoru (10 lůžek). Winterraum tak přijde vhod během jarních, podzimních či zimních přechodů Ennstalských Alp. Chata je zásobována vrtulníky.
Chata je vhodná jak pro jednotlivce tak skupiny i rodiny s dětmi.
Výstup k chatě 5-6 hodin s plnou zátěží, (náročnost III) z Kummerbrücke, přes Wasserfallweg či přes lehčí a kratší cestou (II, III) Jonsbach cca 4 hodiny
Lze zde pořádat také firemní teambuilding.
Konferenční místnost
Lůžek 115
Restaurace
Otevřeno sezónně květen-říjen
Štýrsko, Admont, Hieflau, Jonsbach
Cena ubytování za noc
pokoj
vícelůžkové pokoje
nouzová lůžka
dospělý
junior 19-25
dítě 7-18l
dítě do 6l
Dospělý
junior 19-25
dítě 7-18l
dítě do 6l
dospělý
junior 19-25l
dítě 7-18l
dítě do 6 l
13,00
13,00
8,00
5,00
10,00
5,00
5,00
–
5,00
2,00
2,00
–
nečlenové Alpenvereinu platí:
pokoj
vícelůžkové pokoje
nouzová lůžka
dospělý
junior 19-25l
dítě 7-18l
dítě bis 6l
dospělý
junior 19-25l
dítě 7-18l
dítě bis 6l
dospělý
dítě 19-25l
dítě 7-18l
dítě bis 6l
27,00
27,00
16,00
16,00
22,00
13,00
13,00
–
11,00
5,50
5,50
–
Alpenverein-Österreichischer Alpenverein (OeAV) založený v roce 1862 je dnes se svými 400000 členy největším horolezeckým sdružením Rakouska. OeAV je veřejně prospěšné nestranické sdružení orientované na turistiku, horolezectví, horské výstupy, cestování, lyžování, skialpinismus, běh na lyžích, ochranu přírody a prostředí, práci s mládeží, péči o seniory, vydávání publikací, vědeckou činnost a mnohé další. Významnou oblast práce OeAV představuje udržování jeho více než 500 horských chat a péče o síť alpských stezek.
Lokalita: Štýrsko, Admont, Hieflau, Jonsbach, cca 370 km z Prahy
Gesäuse
Gesäuse
Uprostřed Evropy leží malá země zvaná Rakousko. Rakousko se pyšní šesti národními parky, jeden z nich je znám jako Gesäuse. Nechejte se unést přírodou a navštivte krásy Rakouska! Národní park Gesäuse je s jeho hornatou krajinou oblastí, jejíž krásy berou dech. Z rakouských národních parků je nejmladší a s plochou přes 11.000 hektarů třetí největší. Krajinu charakterizují skály, lesy a vodstvo. Na základě mnoha značných rozdílů
v nadmořské výšce nalezneme v Národním parku Gesäuse množství velmi rozmanitých lokalit a, následkem toho, mnoho živočišných a rostlinných druhů.
Nejvyšším bodem toho Národního parku je Hochtor. (2369 m.n.m).
Masiv Hochtoru je, stejně jako celé Ennstalské Alpy, budován z vápence. Současné ostře řezané rysy tohoto vrcholu byly zformovány ledovci, které se dříve nacházely na jeho svazích. Zůstaly po nich karyHaindlkar, Tellersack, Steinkar a Schneeloch. Pro Hochtor jsou rovněž charakteristické četné tvary vysokohorského krasu – především škrapy a jeskynní výklenky. Nejstrmější svahy Hochtoru jsou severovýchodní, které jsou tvořeny 900 m vysokou stěnou. Celkově se Hochtor zvedá nad údolím Ennstal o 1800 m
Z jihu z vesnice Johnsbach – po značených cestách č. 4 a 664 – přes louky Untere Koderalm, kotel Ronnerstein a Schneeloch (několik náročnějších úseků – UIAA II)
Z východu od Hesshütte přes Josefinensteig, závěrečných 200 výškových metrů je vedeno jako klettersteig přes skalní římsy hřebenu Gugelgrat (UIAA I+). K chatě Hesshütte (1699 m) lze dorazit ze všech čtyř světových stran (z jihu z Johnsbachu, z východu z Hartelsgraben, ze severu z Kummerbrücke a ze západu od Haindlkar Hütte). Nejatraktivnější je Wasserfallweg z Kummerbrücke (1 km dlouhý klettersteig, obtížnost A/B).
(německy Linz) je hlavní město rakouské spolkové země Horní Rakousy. S 189 500 obyvateli (údaj k 31. prosinci 2008) je i největším městem Horních Rakous a po Vídni a Štýrském Hradci třetím největším v celém Rakousku. Leží na Dunaji a rozkládá se na ploše 95,98 km².
Poutní kostel – bazilika Pöstlingberg: Symbol města, Poutní kostel na vrchu vysokém 537 m. n m., postaven v letech 1738 – 1774
Pöstlingbergbahn: adhezní dráha s největším sklonem na světě (sklon 10,5 %), vystavěna roku 1898. Konečná stanice ve věži opevnění města
Linzer Grottenbahn: na Pöstlingbergu, v bývalé pevnosti, otevřena 1906, okružní úzkorozchodná dráha
Mariä-Empfängnis-Dom: také zvaný Neuer Dom, vybudovaný v letech 1862 – 1924, novogotická, z pískovcového kamene, s nedokončenými detaily; největší kostel Rakouska, kapacita cca 20.000 osob, podómu sv. Štěpána ve Vídni, druhá nejvyšší kostelní věž (134,8 m)
Alter Dom: jezuitský kostel z roku 1669 s dvěma věžemi
Landhaus: ve stylu italské renesance, z roku 1564. Kašna z roku 1648.
Hauptplatz: největší náměstí na Dunaji, sloup Nejsvětější trojice z roku 1717 a radnicí Alten Rathaus
Landstraße: Landstraße (Zemská třída) je nejvýznamnější ulicí města. Nachází se na ní mnoho historických budov a pamětihodností, např. Ursulinenkirche a Karmeliterkirche). Je také významnou z hlediska obchodu, je třetí nejfrekventovanější (pěší) ulicí Rakouska
Stadtpfarrkirche: Městský farní kostel na pozdně románských základech, barokizován roku 1648. Je zde uloženo srdce a vnitřnosti císaře Friedricha III:
Linzer Schloss: Linecký zámek – první zmínky z roku 799. Sídlo císaře Friedricha III. Od roku 1966 je v zámku umístěno muzeum
Martinskirche: první zmínka z roku 799, původně považován za nejstarší kostel Rakouska, dle nejnovějších výzkumů pochází centrální stavba z 10. nebo 11. století [4]
Botanická zahrada: okolo 100.000 návštěvníku za rok, leží na vrchu Bauernberg, plocha 4,2 ha, 8.000 druhů rostlin
Hotel Zum Schwarzen Bären: Hotel u černého medvěda – rodný dům tenoristy Richarda Taubera
Zdroj: Wikipedie, David Klaus
Innsbruck
Innsbruck
(zastarale Inšpruk nebo Inomostí, latinsky Oenipontum) je hlavní město rakouské spolkové země Tyrolsko. Leží v údolí Innu, v bezprostředním podhůří Alp, asi 30 km severně odBrennerského průsmyku, nejschůdnější cesty do Itálie. V bezprostřední blízkosti města jsou vysoké hory, na severu Hafelekar (2334 m) a na jihu Serles (2718 m).
Jméno je složeno z německých názvů řeky Inn a most Brücke, znamená tedy most přes řeku Inn. Innsbruck je páté největší město Rakouska (s 118 000 obyvateli, po Vídni, Štýrském Hradci, Linci aSalzburgu). V městské aglomeraci Innsbrucku žije přibližně 165 000 obyvatel. Innsbruck má univerzitu a další vysoké školy, je sídlem biskupa a oblíbeným cílem turistů a lyžařů.
Innsbruck, dóm sv. Jakuba
Památky
Zlatá stříška (Goldenes Dachl), pozdně gotický arkýř císaře Maxmiliána I. z let 1497-1500
Barokní dóm svatého Jakuba z let 1717-1724 na místě staršího kostela ze 12. století
Císařský zámek (Hofburg) spojený s dvorním kostelem (Hofkirche) si založil císař Maxmilián I. Habsburský jako hlavní sídlo a rezidenci před rokem 1500, zámek s parkem byl rozšířen v pozdně barokním stylu kolem roku 1760.
Dvorní kostel (Hofkirche), renesanční síňové trojlodí dal založit při své rezidenci císař Maxmilián I., uvnitř je jeho mramorové mauzoleum s kovanou železnou mříží, obklopené bronzovými sochy stojících římských císařů počínaje Karlem Velikým, přes dobyvatele Svaté země až po habsburské panovníky a jejich manželky. Unikátní renesanční sochařská práce pochází z kovolitecké dílny sochaře Hanse Vischera mladšího v Norimberku.
Stará sněmovna, barokní budova z let 1725-1728
Kamenný morový sloup sv. Anny v barokním slohu modeloval C. Benedetti roku 1706
Premonstrátský klášter Wilten s barokním kostelem z let 1751-1756 byl postaven na místě raně křesťanského kostelíka z 5. století a románského kláštera ze 12. století
Renesanční zámek Ambras zbudoval arcivévoda Ferdinand Tyrolský na návrší JV od města, přensel do něj své umělecké sbírky z Křivoklátu, které v něm sídlí dodnes pod správou vídeňského Kunsthistorického muzea
Lanovka vede ze středu města na Hungerburg a je přes 1800 m dlouhá.
Skokanský můstek na Bergisel byl zbudován pro zimní olympijské hry roku 1964, kdy na něm skokan Dalibor Motejlek získal jedinou (bronzovou) medaili pro českou olympijskou výpravu; dodnes je můstek znám z každoročného Turné čtyř můstků.
Innsbruck
Panoramatický pohled na město z radniční věže
znak
nadmořská výška:
574 m n. m.
stát:
Rakousko
spolková země:
Tyrolsko
Tauplitz, Altaussee
Region Tauplitz, Altaussee
nacházející se ve výšce 850 – 2 000 m.n.m. nabízí jedinečné přírodní krásy, přátelskost poskytovatelů služeb a idylický život v malebných vesničkách.
Pro milovníky cykloturistiky je připravena řada tras od náročných výstupů až po lesní cesty a horské pastviny.
Mezi zajímavé cyklotrasy patří Salzkammergut Radweg dlouhá 47 km, která vede od zámku Trautenfels v Ennstal přes rašeliniště Laasen a národní chráněnou oblast Ödensee až k Blaa-Alm v Altausee.
Jiné cyklotrasy vedou okolo pěti jezer nebo v okruhu solné komory až k Hallstattskému jezeru.
Kromě výše zmíněných možností lze využít doprovodných spojovacích cest a naplánovat si vlastní cyklistický výlet.
Tauplitz, Altaussee najdete v nadmořské výšce 850 – 2 000 m n. m. Jde o jednu z nejstarších lyžařských oblastí Štýrska. Leží v oblasti Solné komory. Jsou tu velmi kvalitní sněhové podmínky.
Většinu zimní sezóny je zde kvalitní přírodní sníh. Při nepříznivém počasí se však nemusíte obávat, že si výborně nezalyžujete. Je tu nejmodernější zasněžovací technika.
Mnohé příležitosti tu jsou i pro běžkaře. Méně terénů zde však najdou snowboardisté a nejnáročnější lyžaři.
Ubytování Tauplitz, Altausse-připravujeme
Großglockner
Grossglockner (3798 m)
je nejvyšší hora Rakouska, která se nachází ve skupině Glockner patřící do Vysokých Taur a na hranicích spolkových zemí Korutany a Tyrolsko.
Štíhlá, ledovcovo-skalnatá pyramida v bočním výběžku hlavního alpského hřebene připomíná svým tvarem zvon – odtud název „Velký zvon“ (Großglockner).[editovat]Jméno hory
Jako první vystoupil na vrchol Großglockneru 28. července 1800 pětičlenný tým z početné expedice, která byla zorganizována na popud biskupa Franz-Xavera Salm-Reifferscheida z korutanské diecéze Gurk. Členy vrcholové skupiny byli bratři Martin a Sepp Klotzovi, farář Horasch a dva tesaři. Dnes vede na Großglockner řada horolezeckých výstupů. Kromě zpravidla přelidněné normální cesty jsou velmi populární horolezecké výstupy:
Pallaviciniho kuloár, klasická ledová túra, sklon cca 55° touto cestou byl sjet na také lyžích a Iva Filová jako první žena zdolala tento úsek na lyžích
Stüdlgrat, klasická skalní a kombinovaná túra, podle podmínek
Mayerlrampe
Skupina Glockner
Horská skupina Glockner (Glocknergruppe) je jednou ze sedmi částí, na něž se člení Vysoké Taury. Leží na území Korutan, Tyrolska a Salcburska. Na severu je ohraničena řekou Salzach. Na západě ji od skupiny Granatspitzen odděluje Stubachtal a od skupiny Venedigeru Tauerntal. Jižní hranicí tvoří Kalser Tal a Leitertal. Z východu ji uzavírá sedlo Hochtor, Seidlwinkl a Rauristal. K významným horám patří kromě Großglockneru také Großes Wiesbachhorn (3564 m), Johannisberg (3453 m), Hoher Riffl (3338 m), Fuscherkarkopf (3331 m), Kitzsteinhorn (3203 m). Skupina Glockner patří k nejvíce vyhledávaným oblastemrakouských Alp, nejznámějším střediskem je Kaprun. Velká část skupiny náleží do Národního parku Vysoké Taury (Nationalpark Hohen Tauern).
Jádro parku tvoří původní alpské oblasti. Mohutné a vysoké vrcholy, kterým vévodí Grossglockner [3798m] a Großvenediger [3674m], strmé skalní stěny, oblasti věčného ledu (celkem 169 ledovců) a ledovcové řeky a říčky určují charakter této krajiny. Rostlinná říše v tomto národním parku je nesmírně bohatá se širokým spektrem různých druhů a stejně jako veškerá zvířena je velice přísně chráněna. Jedním z divů této oblasti je pryskyřník ledovcový, který přežívá nejen na ledovcových morénách, ale je ho možné spatřit dokonce i na vrcholu Grossglockneru. Ze stromů dosahují borovice limba a modřín stáří až 1000 let. Žijí zdekamzíci, svišti, kozorožci i alpští mloci. Je zde možné spatřit i orlosupa bradatého a orla skalního.
Masiv Grossglockneru
Tento mohutný a rozsáhlý masiv, který je s vrcholem 3798 m vysokého Grossglockneru nejvyšší v celých Východních Alpách, je tvořen z mnoha druhů hornin. Masiv Grossglockneru je tvořen z ruly, na povrchu je však rula doprovázena místy i poměrně mocnými vrstvami břidlice. Velice rozšířený je výskyt kombinacevápenec s břidlicí a slída. Jádro masivu Grossglockneru je tvořeno ledovcem Pasterzenkees. Ledovec má plochu 19,5 km² a je co se týká velikosti povrchu největším ledovcem Východních Alp. Je to údolní ledovec dlouhý 9,5 km. Je napájen jinými ledovci, které stékají z okolí vrcholu Johannisberg a obou vrcholůBurgstall. Ledovec končí nad nádrží Margaritzen-Stausee, kde jsou zachycovány jeho vody. Ledovec Pasterzenkees je pod chatou Hofmannshütte široký 1,5 km a jeho mocnost zde dosahuje 250m. Rychlost pohybu ledovce je okolo 100m za rok. Dnes se odhaduje celkový objem hmoty ledovce na 2km³. V minulém století byla však tato hodnota minimálně o třetinu větší. Významný rakouský glaciolog Paschinger dokonce odhadl, že v roce 1856 byl ledovec dlouhý 11 km a jeho povrch byl 36 km². To znamená, že povrch ledovcových hmot dosahoval až téměř k dnešní vyhlídce Kaiser Franz Josefs Höhe.
Großglockner
Großglockner z jihu
Vrchol
3798 m n. m.
Pohoří
Vysoké Taury, Alpy
Světadíl
Evropa
Státy
Rakousko
Prvovýstup
28. července 1800
Hornina
zelená břidlice
Poznámka
nejvyšší hora Rakouska
Ankogel
Ankogel
je hora v pohoří Vysoké Taury v Rakousku. Leží na hranici spolkových zemí Salcbursko a Korutany. Hora není sice nejvyšším vrcholem skupiny Ankogelgruppe (Hochalmspitze – 3360 m), ale dala jí jméno. Z Mallnitz vede do výše 2630 m lanová dráha. Z vrcholu je obsáhlý výhled např. na Grossglockner,Ennstalské Alpy, Karavanky až po Dolomity.
Do roku 1932 byla hora o 16 metrů vyšší. Při mohutném skalním sesuvu se však celá vrcholová část zřítila. Přes svou zdánlivě těžkou dostupnost hovoří staré kroniky o prvním dobytí vrcholu již v r. 1762 jistým Patschgem. Předpokládá se, že byl Ankogel nejdříve vylezeným ledovcovým vrcholem v Alpách.
První turistický výstup se povedl Karlu Thurwieserovi spolu s lesníkem Riesem 17. října 1822. Druhý pokus uskutečnili 4. srpna 1826 arcivévoda Johann, baron Herbert a několik průvodců. V obou případech se jednalo o výstupy dnešními klasickými cestami.
Chaty
Osnabrücker Hütte (2 022 m)
Hannoverhaus (2 720 m)
Celler Hütte (2 240 m)
Ledovce
Svahy Ankogelu skýtají čtyři ledovce (největší Kleinlendkees, Radeckkees, Lassacher Kees a již zanikajícím Plessnitzkees).
Vrchol je obklopen čtyřmi údolími – Molltal na jihozápadě, Maltatal na jihovýchodě, Gasteinertal a Grossarltal na severu.
Významné okolní vrcholy jsou Hochalmspitze (3 360 m), Grosser Hafner (3 076 m), Reisseck (2 965 m),Schareck (3 123 m) a Hoher Sonnblick (3 106 m).
Maltatal – toto údolí je významným zdrojem energie pro tuto část Korutan. Řeka Malta (pramení ve skupině Ankogelgruppe) jím protékající má s průtokem 3,8 m³/s za úkol pohánět turbíny místních vodních elektráren. V údolí Maltatal se nachází velké množství vodopádů (Fallbach, Feistritz, Schleierfall, Melnik). Horní částí údolí prochází tzv. „hydrostezka“ – naučná stezka míjející většinu vodopádů a hluboce zaříznuté koryto řeky Malta.
Užijte si hory a pokochejte se přírodou:
Velké jeviště pro aktivní cyklisty a pěší turisty, kochající se milovníky přírody a rodiny – léto v Údolí her Saalbach Hinterglemm nabízí vhodnou nabídku pro každé přání na dovolené.
Horským světem údolí Glemmtal doprovází turisty na každém kroku nedostižné panorama od Vysokých Taurn až po masív Leoganger Steinberge. Tam, kde jsou v chladném ročním období doma fanoušci lyžování a snowboardingu, čeká v létě na milovníky procházek a na alpské horské nadšence 400 km značených turistických cest.
Hostel Centrum Krakow
Hostel Centrum Krakow
hostel v samém centru Krakowa nabízí ubytování zejména pro nenáročné návštěvníky královského města a studenty za příjemnou cenu.
nebo též Amsterodam je hlavní město Nizozemska od roku 1808. Nesídlí v něm však parlament, vláda ani královská rodina, tyto instituce mají své sídlo v Den Haag. V současnosti je největším nizozemským městem, jeho finančním a kulturním centrem. Ve městě žije 761 395 obyvatel (sčítání lidu z 31. května 2009), kteří se hlásí ke 177 různým národnostem (duben 2009). Amsterdam je jedním z měst konurbace Randstad.
Historie města Amsterdam sahá až k roku 1000, od kdy byla tato bažinatá oblast zvána Aemestelle. Kolem bažin byly kopány odvodňovací kanály. Nízká hladiny vody byla v kanálech udržována díky přehradám. Ve 13. století byla přehrada vztyčena v ústí řeky Amstel, tak vzniklo jméno Amsterdam. Poprvé byl Amsterdam zmíněn v roce 1275 v dokumentu, ve kterém panovník Floris V. osvobozuje jeho obyvatele od poplatků. Asi v roce 1306 obdržel Amsterdam městská práva. Od 14. století město vzkvétá zejména díky obchodu s hanzovními městy, např. s Hamburkem. Od 15. století je obchodně nejdůležitějším holandským městem. Město se dále rozšiřovalo, ale protože leží na bažinách, musely se při jeho rozšiřování kopat další kanály a stavba domů se zakládala na dřevěných kůlech.
Na našich webových stránkách si můžete rezervovat hotely, pensiony, hostely a další tipy ubytování v Amsterodamu on-line.
K nejstarším architektonickým památkám patří dva původem gotické farní kostely, a to Starý kostel Oude Kerk ze 14. století a Nový kostel Nieuwe Kerk, oba dnes slouží jako výstavní síně. Daleko mladší – až z 19. století- jsou jezuitský kostel sv. Františka Xaverského a dodnes katolický farní kostel sv. Mikuláše s novobarokní kupolí.
Z veřejných staveb nejstarší je gotická obchodní Váha s věží, ze 14. století, která postupně přestavována sloužila různým účelům.
Historické centrum Amsterdamu je zastavěno převážně domy ze 16. – 17. století, které v Nizozemí nazývají Zlatým věkem. V této době byl vystavěn systém soustředných kanálů okolo středu starého města. Tři nejznámější kanály se nazývají Herengracht (kanál pánů), Kaizersgracht (kanál císařů) a Prinsengracht (kanál princů).
Moderní pomník před univerzitou byl roku 1978 vztyčen nizozemskému filozofovi Baruchu Spinozovi, který zde žil a pracoval. Panel s textem o jeho životě, malovaný portrét a knihy jsou vystaveny v Židovském historickém muzeu.
Město je proslaveno muzei a galeriemi. Na rozlehlém Muzejním náměstí Museumplein stojí blízko sebe situována tři muzea: Rijksmuseum, Van Gogh Museuma Stedelijk a budova opery.
Rijksmuseum (česky Říšské muzeum) je největší muzeum umění v Nizozemí. Vzniklo v době republiky Batávie roku 1798, po té co byl roku 1795 svržen místodržitel princ Vilém V. Oranžsko – Nasavský a jeho umělecké sbírky zabaveny. Sbírka 200 nevýznamnějších objektů byla otevřena roku 1800.
V úvodních sálech Rijksmusea jsou na modelech lodí, portrétech námořních hrdinů, mapách a uměleckořemeslných výrobcích z námořního obchodu ilustrovány nizozemské dějiny 16.- 18. století. Dále jsou představeny portréty a emblémy vlády princů dynastie Oranžsko-Nasavské a skupinové portréty představitelů města. Mezi nimi k největším plátnům patří Hostina Svatojiřského spolku ostrostřelců, konaná u příležitosti podepsání podepsání mírové dohody po Třicetileté válce roku 1648 v Münsteru, obraz namaloval Bartholomeus van der Helst. Největší část sbírek tvoří obrazy a sochy. V letech 2011 – 2012 se historická novorenesanční budova muzea (vystavěná v letech 1876 – 1885) opravuje, dvě třetiny sbírek jsou zavřené. Proto jsou v úvodu expozice olejomalby a kresby nizozemských a vlámských malířů od 17. století. Nejznámějšími obrazy jsou Noční hlídka, Židovská svatba, portréty, autoportréty a zátiší od Rembrandta, obrazy Mlékařka a Žena čtoucí dopis od Jana Vermeera, portréty Franse Halse nebo Žena s lékařem a Veselá rodina od Jana Steena.
Van Goghovo muzeum prezentuje největší sbírku obrazů Vincenta van Gogha na světě. Je v něm uložena také velká část dopisů, které malíř psal svému bratru Theovi. Dále jsou v suterénu vystaveny obrazy Paula Gauguina, Claude Moneta, Felixe Valottona, Pabla Picassa a Henri de Toulouse-Lautreca.
Stedelijk museum prezentuje velkou sbírku moderního umění.
Dům Anny Frankové, ve kterém se během druhé světové války ukrývala rodina židovského zubního lékaře Franka až do prozrazení a popravy v roce 1944, je věnován expozici o utajeném životě rodiny. Čtrnácti- až patnáctiletá dcera Anna Franková psala svůj deník, který byl po válce vydán v mnoha jazycích.
Židovské historické muzeum spravuje významné historické a umělecké sbírky nizozemských židovských rodin od 16. do 20. století v budově přistavěné ke staré synagóze. Proti němu stojí Portugalská synagóga.
Botanická zahrada je situována nedaleko odtud na břehu kanálu.
Námořní muzeum sídlí v budově bývalé Východoindické námořní společnosti (VOC). Ve čtyřech traktech budovy se představují jednak sbírky dokumentárních předmětů, dále v jižním křídle je interaktivní expozice o třech oddílech. První pojednává o dějinách nizozemských zámořských výprav, druhý o velrybářství, a třetí o lodích a nánmořnících. Před muzeem kotví přesná kopie jedné z prvních námořních lodí společnosti VOC, je přístupná se vstupenkou do muzea.
Historické muzeum města Amsterdamu se zaměřuje na slavné etapy vývoje města, slavné rodiny a dokumenty.
Begijnenconvent je bývalý konvent, kostel a kaple bekyň. Vznikl v 15. století z několika domů, v nichž žily neprovdané zbožné ženy ctnostným životem. Středověké domky vyhořely, později postavené budovy v 19. století přešly pod anglikánskou církev, dodnes slouží svému účelu.
Rembrandthuis – Rembrandtův dům je památníkem malíře s přesně rekonstruovanými interiéry od kuchyně přes přijímací sál s vystavenými obrazy, ložnici a ateliér. Vystavuje se také významná sbírka Rembrandtových grafických listů a měditiskových desek.
Varšava
Varšava
(polsky Warszawa, výslovnost je hlavní (od roku 1596) a největší město Polska. V roce 2010 měla 1 720 781 obyvatel, s okolní aglomerací 3 003 000. Varšava leží ve středním Polsku v historickém Mazovsku na středním toku Visly ve Varšavské kotlině v průměrné výšce 100 metrů n. m. Zájezdy Polsko on-line
Varšava je také hlavním městem Mazovského vojvodství. V metropoli je rozvinutý průmysl, zvláště zpracovatelský, ocelářský, elektrotechnický a automobilový. Sídlí zde více než 60 vzdělávacích institucí, především Varšavská univerzita (Uniwersytet Warszawski), Univerzita kardinála Stefana Wyszyńského, Varšavská technická univerzita (Politechnika Warszawska), Varšavská ekonomická škola (Szkoła Główna Handlowa) a další. Je tu přes 30 divadel, včetně Národního divadla a opery a má tu sídlo Národní filharmonický orchestr. Ubytování ve Varšavě on-line
První opevněné osídlení na území dnešní Varšavy byla osada Bródno v 9. a 10. století a Jazdów ve 12.a 13. století. Po tom, co vévoda z Płocku, Boleslav II. Mazovský zaútočil v roce 1281 na Jazdów, byla založeno nové sídlo v místě malé rybářské vesničky Warzsowa. Na začátku 14. století se toto místo stalo jedním ze sídel Mazovského vojvodství a v roce 1413pak hlavním městem Mazovska. Po vymření místní vojvodské linie v roce 1526 bylo vojvodství začleněno pod polskou korunu. V roce 1529 se Varšava stala poprvé sídlem polského Sejmu, trvale zde Sejm sídlí od roku 1569. Roku 1573 dala Varšava jméno Varšavské konfederaci, dohodě polské šlechty na toleranci různých náboženství v polském království.Ubytování v Polsku on-line Kvůli své výhodné centrální poloze mezi Vilniusem a Krakovem v polsko-litevském společenství se Varšava stala hlavním městem tohoto společenství a současně v roce 1596 hlavním městem Polska, kdy sem král Zikmund III. Vasa přesunul královský dvůr z Krakova. Varšava byla metropolí polsko-litevského společenství až do roku 1795, kdy bylo soustátí napadeno Pruskem a Varšava se stala hlavním městem provincie Nové Východní Prusko. Roku 1807 bylo město osvobozenoNapoleonovou armádou a město na Visle se stává metropolí Varšavského vojvodství. V roce1815 po Napoleonově porážce u Waterloo se sešly tehdejší mocnosti Rakousko, Rusko a Prusko(Vídeňský kongres), na základě kterého se Polsko dostalo pod vliv imperiálního Ruska.To obnovilo polskou konstituční monarchii pod svým vlivem. Povstání proti ruské nadvládě v letech1830 a 1863 jen zvýšilo represe proti polskému obyvatelstvu.
Po znovuzískání nezávislosti Polska po konci první světové války v roce 1918 se Varšava stala znovu metropolí nově se tvořícího státu. V roce 1919 se Polsko dostalo do válečného konfliktu s bolševickým Ruskem o historická území na Ukrajině a v Litvě. V bitvě u Varšavy (1920) polská vojska zcela zničila jednotky Rudé armády útočící na město a zmařila tak pokus Lenina a ruských bolševiků spojit se s německými, francouzskými a maďarskými bolševiky a ovládnout tak Evropu.
Druhá světová válka byla zahájena 1. září 1939, kdy Německo napadlo západní část Polska. Zároveň bylo 17. září 1939 napadeno Polsko Sovětským svazem od východu. Země kapitulovala po šesti týdnech bojů. Západ Polska byl připojen k Německé říši a východ k Sovětskému svazu. Centrální část Polska včetně Varšavy byla pod správou pronacistické vlády (General-Gouvernment). Při invazi v roce 1939 byla Varšava bombardována a bylo zničeno 10 až 15% budov ve městě. Přestože se jednalo o významné ztráty, v pozdějších dobách mělo být podle nacistických plánů město kompletně zlikvidováno a zachováno jen jako důležitý přestupní bod.
Při okupaci města nacisty byly všechny vyšší vzdělávací instituce okamžitě uzavřeny a varšavská židovská populace – několik set tisíc lidí, asi 30 % obyvatel města – byla nahnána do tzv.Varšavského ghetta. Když se Němci v rámci Hitlerova „konečného řešení“ pokusili ghetto zlikvidovat, došlo k židovskému povstání. Navzdory těžkému ostřelování a přesile se ghetto udrželo bránit skoro měsíc. Po skončení bojů byli ti, co přežili, zmasakrováni.
V červenci 1944 sovětská vojska postupovala přes polské území, Němci pak ustupovali k Varšavě. Stalinnebyl nakloněn myšlence nezávislosti Polska, proto polská londýnská exilová vláda dala rozkaz ilegální polské Zemské armádě („Armia Krajowa“), aby se pokusili získat kontrolu nad městem, než tam dorazí Rusové. Dne 1. srpna 1944, když se Rudá armáda k městu rychle blížila, Zemská armáda a většina populace zahájila Varšavské povstání.
Navzdory Stalinovu nepřátelství k Polsku Poláci předpokládali, že jim sovětští vojáci pomohou proti jejich společnému nepříteli. Nicméně, když se Rudá armáda dostala k Varšavě, sovětská ofenzíva byla náhle zastavena a Němci mohli povstání nemilosrdně potlačit. Přestože byla doba povstání plánována na 48 hodin, obránci se udrželi 63 dní. Nakonec muselo hlavní město Polska kapitulovat. Vojáci Zemské armády byli převezeni do zajateckých táborů v Německu, civilní obyvatelstvo bylo vyhnáno z města. Hitler ignoroval dojednané podmínky kapitulace a nařídil, aby bylo město srovnáno se zemí, knihovny a muzea vyloupeny nebo spáleny. Když 17. ledna 1945 přecházeli sovětští vojáci přes Vislu, zjistili, že Varšava téměř přestala existovat. Přes 85 % města bylo zničeno, včetně historického Starého města a Královského hradu. Přeživší bojovníky Zemské armády ruské NKVD zabilo nebo poslalo na Sibiř.[zdroj?]
Počet obětí válečných událostí byl tehdy vyčíslen na 800 000, jedná se především o Židy a oběti povstání.
Po válce se moci ujala prostalinská vláda prezidenta Bolesława Bieruta a Varšava se stala hlavním městem komunistické Polské lidové republiky. To samozřejmě kladlo naléhavou otázku na řešení obnovy metropole. Podle tehdejších sloganů tak začal “celý národ stavět novou Varšavu”. Bylo nezbytné obnovit nejen historické budovy a královský hrad, ale hlavně řadové domy. Původní úzké uličky, které byly vedeny v trasách staletí starých cest nahradily moderní bulváry vedené v severo-jižním a východo-západním směru, spolu propojené kruhovými objezdy. I přestože byla velká část původních domů nahrazena, některé z počátku 20. století i starší se zachovaly. Mnohé kostely pak byly obnoveny v původním vzhledu.
Novou dominantou metropole se stal Palác kultury – vybudovaný ve stylu socialistického realismu, jako “dar národů Sovětského svazu polskému lidu”. Slavnostně byl dokončen roku 1955.
V roce 1980 bylo zrekonstruované historické Staré město zapsáno do historického dědictví UNESCO.
Rozvoj silniční dopravy v duchu nového města doprovázela i výstavba dopravních staveb. Nové hlavní nádraží, ležící na důležité varšavské dopravní tepně Aleje Jerozolimskie, je umístěné v podzemí a spolu s celou tratí, vedenou pod středem metropole pomohlo zjednodušit dopravní situaci ve městě a zajistit rychlé spojení mezi východními a západními vlakovými spoji. Tramvajová síť, kterou má Varšava již z předválečných časů, se zmodernizovala, na nových rychlostních komunikacích se objevily moderníautobusy. Ke konci 80. let se začalo s výstavbou metra.
Metropoli však čekal i přesto velký rozvoj. Domy z padesátých a šedesátých let začaly brzy doplňovat výškové budovy. Již v 70. letech začaly růst první na severu a v širším centru města, siluetu metropole pak doplnily stavby jako Hotel Mariott či Blue Center. Nová doba po roce 1989 pak přinesla úplné otevření západním investorům. Vznikly další kancelářské budovy, ale také i obchodní centra.
je horský masiv v Severních vápencových Alpách. Nejvyšší vrchol, Hoher Dachstein, je zároveň druhou nejvyšší horou Severních vápencových Alp. Je nejvyšší horou rakouské spolkové země Štýrsko(Steiermark) a Horní Rakousko (Oberösterreich), protože přes vrchol probíhá zemská hranice mezi těmito spolkovými zeměmi. Na březích Hallstatského jezera bylo objeveno jedno z nejstarších lidských sídel.
Pohoří Dachstein má plochu 900 km². Leží vRakousku, na hranici Horního Rakouska,Štýrska a Salzburska. Na severu je masiv ohraničen údolím Kainisch Traun, na jihu je oddělen od Nízkých Taur dlouhým údolím řekyEnns a na západě od masivu Tennengebirgeúdolím Lammertal.
Geografie – masiv Dachsteinu pokrývá území přibližně 20×30 km. Většinu plochy tvoří zvlněná náhorní plošina s mnoha krasovými jevy. Nejvyšší vrcholy se nachází na jejím okraji, a spadají zejména k jihu vysokými stěnami (až 1100 metrů) do údolí. Dachstein je také místem nejsevernějšího a zároveň nejvýchodnějšího zalednění v Alpách. Nachází se zde Hallstattský ledovec, Velký Gosauský ledovec, Malý Gosauský ledovec, Schladmingerský ledovec, Edelgriesský ledovec, Schneeloch, Severní Torstein a Jižní Torstein.
Masiv Dachsteinu se rozděluje na několik samostatných skupin. Mimo samotného vrcholu Dachsteinu to je na severu ležící samostatný vrchol Hoher Sarstein(1975 m). Na západě území leží skupina Gosaukamm s nejvyšším vrcholem Grosser Bischofmütze (2459 m). Východně od vrcholu Dachsteinu se nachází náhorní vyprahlá plošina zvaná Am Stein (1720 m). Poslední horskou skupinou ležící zcela na východě území je osamělý vrchol Grimming (2351 m).
V masivu Dachstein nalezneme dvě lanovky. Jsou to Dachsteinseilbahn z Obertraunu a Dachsteinsüdwandbahn. Masivem také prochází dálková alpská cestaVia Alpina. Nachází se zde soustava ledovcových jeskyní skládající se z Dachstein-Rieseneishöhle, Dachstein-Mammuthöhle a Koppenbrüllerhöhle.
Horolezectví
Vrcholu Dachsteinu poprvé dosáhl Peter Gappmayr v roce 1832, cestou přes Gossauský ledovec a západní hřeben. Nachází se zde množství různých horolezeckých i zajištěných cest. Populární jsou zajištěné cesty Dachstein Westgrat a Johann Klettersteig. Z horolezeckých výstupů jsou známé Steinerweg a Pichlweg. Do masivu Dachsteinu patří též Gosaukamm, kde patří k vyhledávaným vrcholům Grosser Bischofmütze, Däumling, Niederes Grosswandeck.
Horské chaty: Grimminghütte
V masivu Dachsteinu nalezneme chaty soukromé nebo patřící spolku Alpenverein či Naturfreunde.
Středisko zimních sportů – Schladming
Schladming (745 m) – slavné lyžařské letovisko v údolí řeky Enns. Nejdůležitější správní město na jihu masivu.
Ramsau (1136 m) – malá vesnice pod jižní stěnou Dachsteinu. Hlavní opěrný bod při výstupech v jižních stěnách. Vede odsud lanovka Dachstein Südwandbahn na Hunerkogel (2685 m).
Gosau (779 m) – vesnice v ohromném údolí Gosau severně od Dachsteinu. Východisko pro výstupy na Dachstein ze severu. V údolí se rovněž nacházejí jezera Vorder a Hinter Gosausee. Gosau je rovněž jedno z nástupních míst lyžařského areálu Dachstein West.
Vídeň
Vídeň
(německy Wien) je hlavní město Rakouska, současně také statutární město a zároveň od1. ledna 1922 jedna z jeho spolkových zemí, zcela obklopená územím spolkové země Dolní Rakousy. Leží na řece Dunaj a se svými 1,7 miliony obyvatel je největším rakouským městem a současně nejvýznamnějším kulturním, politickým a hospodářským centrem země. Historické centrum Vídně bylo v roce 2001 zapsáno na Seznam světového dědictví UNESCO. V seznamu měst podle kvality života
Vídeňská pánev je díky své výhodné poloze a příznivému klimatu nepřetržitě osídlena už odmladší doby kamenné. Jméno dostalo místo po keltské osadě Vedunia, což v překladu znamená lesní potok.
Kolem přelomu letopočtu bylo území dobyto Římany, kteří na místě dnešního centra města vybudovali vojenský tábor s přilehlým městem. Neslo jméno Vindobona a jeho úkolem byla obrana severní hranice říše před germánskými kmeny. Roku 180 při tažení proti Markomanůmzde zemřel císař Marcus Aurelius. Římané opustili město v 5. století, ale osídlení v místě nikdy zcela nezaniklo a ve středověku bylo na římských základech obnoveno opět do podoby města.
Druhé obléhání Vídně Turky (1683) podle oleje Franze Geffelse
Roku 1155 učinil markrabě Jindřich II. Jasomirgott Vídeň hlavním městem Rakous, na základěPrivilegia minus (1156) povýšených na vévodství. Při návratu z křížové výpravy byl na území města zajat anglický král Richard I. Lví srdce. Výkupné složené za jeho propuštění se stalo stimulem pro rozvoj města, významného obchodního střediska v Podunají. Za vlády prvním Habsburků se Vídeň jako jejich sídelní město stala na čas centrem říše, které se po nástupu Lucemburků přesunulo do Prahy. Roku 1365 zde byla založena třetí nejstaršíuniverzita severně od Alp, v roce 1438 se Vídeň opět stala rezidenčním městem císařů. Nedlouho poté zde bylo zřízeno i biskupství (1469). Ve dvacátých letech 16. století se Vídeň stala centrem podunajského soustátí, které zahrnovalo rakouské, české a uherské země a s krátkými přestávkami jím zůstala až do roku 1918. V letech1529 a 1683 byla u Vídně odražena turecká vojska, která do té doby úspěšně postupovala přes celý Balkán.
Vídeňský kongres stanovil po napoleonských válkách novou velmocenskou rovnováhu v Evropě
Město bylo centrem jedné z evropských velmocí a rezidencí římského císaře a jeho dvora. Běhemnapoleonských válek se stalo hlavním městem nově vytvořeného Rakouského císařství, roku 1814 byl do Vídně svolán kongres, který řešil nové poválečné uspořádání Evropy. Druhá polovina 19. století a počátek 20. století bylo poznamenána bouřlivým rozvojem města. Na místě hradeb vznikla rozsáhlá okružní třída lemovaná veřejnými budovami – Ringstraße, nově byla přestavěna podstatná část města a dřívější předměstí se propojila s vnitřním městem. Před první světovou válkou přesáhl počet obyvatel dva miliony, Vídeň byla čtvrtým největším městem na světě. Byla i významným centrem uměleckého života.
Velkou ranou pro město byl rozpad Rakousko-Uherska v roce 1918. Město ztratilo své zázemí v obrovské říši a stalo se předimenzovaným centrem malého Rakouska, postihl ho i odchod převážné části českého a slovenského obyvatelstva do nového Československa (roku 1910 zde žilo cca čtvrt milionu Čechů a Slováků). Roku 1921 se Vídeň stala samostatnou spolkovou zemí. Mezi válkami byla baštou socialismu v Rakousku, při krátké občanské válce roku 1934 stála v centru bojů. Roku 1938 však již její obyvatelé připravili triumfální uvítání Adolfu Hitlerovi. Rakousko bylo do roku 1945 připojeno k Německu a Vídeň ztratila pozici hlavního města. Po skončení války bylo město rozděleno na čtyři okupační zóny a SSSR, USA, Francie a Velká Británie spravovaly Vídeň deset let.
Lago di Como
Jezero Lago di Como
Komské jezero (italsky Lago di Como nebo Lario podle latinsky názvu Lacus Larius) je fjordovité jezero v Itálii jež se v podobě vidlice „Y“ rozdvojuje k jihu (Lago di Lecco). Je bohaté na ryby. Nachází se na územíprovincií Como a Lecco v Lombardii. Má rozlohu 146 km², je 51 km dlouhé a 4,5 km široké. Po Gardském jezeře a Lago Maggiore je třetí největší v Itálii a se svou maximální hloubkou 410 m patří mezi nejhlubší v Evropě. Leží v nadmořské výšce 197 m. Zájezdy-pobyty Itálie
Rozloha
146 km²
Délka
51 km
Šířka
4,5 km
Max. hloubka
410 m
Nadm. výška
197 m
Přítok vody
Adda, Mero
Odtok vody
Adda
Sídla
Como, Lecco
Oblast
Lombardie
Státy
Itálie
Světadíl
Evropa
Komské jezero (italsky Lago di Como nebo Lario podle latinsky názvu Lacus Larius) je fjordovité jezero vItálii jež se v podobě vidlice „Y“ rozdvojuje k jihu (Lago di Lecco). Je bohaté na ryby. Nachází se na územíprovincií Como a Lecco v Lombardii. Má rozlohu 146 km², je 51 km dlouhé a 4,5 km široké. Po Gardském jezeře a Lago Maggiore je třetí největší v Itálii a se svou maximální hloubkou 410 m patří mezi nejhlubší v Evropě. Leží v nadmořské výšce 197 m.Jeho břehy jsou většinou prudké a skalnaté.
Na východní a severozápadní straně je sevřeno poměrně vysokými horskými masivy Alp (Monte Legnone, 2 609 m). Leží v místech, kde se v minulosti posunoval Addský ledovec a u Alta Brianza se rozděluje na dvě části. Jezero na severu začíná u města Colico a na jihu končí jihozápadní rameno u města Como a jihovýchodní rameno u města Lecco.
Trajekt Ghisallo, Varenna
Komským jezerem protéká řeka Adda (levý přítok řeky Pád). Vlévá se do jezera u Colica a odtéká u Lecco. Do jihozápadního ramene žádný významný přítok nevtéká. Druhým nejvýznamnějším přítokem je řeka Mero, přitékající z jezera Lago di Mezzola.
Díky mírnému podnebí v okolí roste bohatá vegetace. Jezero je vyhledávaný turistický cíl s množstvím lázeňských míst aparků. Na jezeře je rozvinuté rybářství (pstruh, síh, kapr) a místní lodní doprava. Existuje lodní spojení mezi městyVarenna, Menaggio a Bellagio.
Břeh jezera u Varenny
Bellagio
Paznaun-Ischgl
Ischgl, Galtür, Kappl, See
Lyžování na nejvybranější úrovni, koncerty za účasti světových star v alpské metropoli životního stylu Ischglu, dokonalé potěšení pro rodiny v Silvaparku Galtür, to nejlepší pro děti v zážitkovém parku Sunny Mountain Erlebnispark Kappl, zimní pohádka v See – Paznaun v Tyrolsku nabízí zimní zážitky v řádu superlativů a s maximální rozmanitostí Zájezdy Ischgl on-line
Ischgl – alpská metropole životního stylu
V Ischglu v tyrolském Paznaunu se myslí a žije v samých „nej“. V zimě se zde spojuje v dokonalém souznění vynikající nabídka zimního sportování a nepřekonatelná škála zábavy. „Vesnice“ Ischgl s 1.500 obyvateli není jen všeobecně známým, dokonalým a mnohonásobně vyznamenaným rájem zimních sportů, kde to žije zábavou čtyřiadvacet hodin denně. Koncerty Top oft he Mountain se světovými hvězdami uprostřed sjezdovky představují jedinečnou zábavu, horské chaty zase nabízejí gurmánské požitky a exkluzivní lyžařskou gastronomii v prostředí avandgardní architektury. Ischgl je samozřejmě dokonalou lyžařskou oblastí, mimochodem největší propojenou v Tyrolsku (240 kilometrů sjezdovek) – s nejmodernějšími lanovkami a vleky a jistotou sněhu až do začátku května.
Silvapark Galtür
Pod zvučným názvem Silvapark se skrývá koncept, který přináší nový rozměr zimního sportování právě pro rodiny. Celá lyžařská oblast je rozdělena do speciálních komplexů, které každému příznivci lyžování a snowboardingu umožňují užít si zimních radovánek, něco nového se naučit nebo něco nového vyzkoušet. Pro každý stupeň pokročilosti se nabízí komplex šitý na míru se zajímavými úkoly a výzvami. Při prvním sněhovém safari na světě lze tuto oblast zimních sportů poznat v celé její různorodosti. Spektakulární a romantické zároveň je noční lyžování na osvětlené sjezdovce, dlouhé přes 2 kilometry. Navzdory veškeré „akci“ zůstal však Galtür takový, jaký byl odjakživa: tyrolská horká vesnice se spoustou šarmu a původních tradic ve vysoko položené alpské krajině
Kappl a See
Uprostřed majestátního světa hor leží idylické horské vesnice Kappl a See a lákají k pravým lyžařským radovánkám až do nadmořské výšky 2.700 metrů. Rozlehlé lyžařské oblasti jsou zárukou nezapomenutelnéo zimního zážitku pro celou rodinu.
Zážitkový park “Sunny-Mountain Erlebnispark“ v Kapplu uvede v nadšení všechny děti. S odbornou péčí zkušených instruktorů se zde malí adepti pomalu a hravou formou naučí stát na prkýnkách. Velkorysé podmínky na sjezdovkách, přívětivost k rodinám a jedinečný poměr ceny k poskytovaným službám v lyžařské oblasti je lákadlem pro hosty stejně jako pro místní obyvatele. 33 kilometrů sjezdovek všech stupňů obtížnosti garantuje jedinečné potěšení z lyžování začátečníkům i pokročilým.
(česky dříve Kobylí) je město v rakouském Tyrolsku ležící na řece Kitzbühler Ache, v nadmořské výšce 762 metrů, mezi horskými vrcholy Hahnenkamm (1712 m) a Kitzbüheler Horn(1996 m). Je také administrativním centrem okresu Kitzbühel.
Kitzbühel je jedním z nejznámějších rakouských turistických a sportovních středisek. Ve městě a přilehlých obcích Reith, Aurach a Jochberg se nachází 516 ubytovacích podniků (z toho 6 pětihvězdičkových hotelů) s celkovou kapacitou 9200 lůžek.
Kitzbuhelerhorn
Na svazích hory Hahnenkamm se každoročně pořádají závody světového poháru v alpském lyžování. V létě se stává centrem golfu – v okolí města jsou dvě osmnáctijamková a dvě devítijamková hřiště a další se brzy začne stavět. Pravidelně se tu koná také jeden z turnajů ATP Generali Open. Od roku 1988 se také jezdí v okolí Kitzbüheler Alpenrallye, závod historických automobilů.
Hahnenkamm
V okolí města je síť turistických stezek a horských cest v celkové délce přes 500 km – např. na Hahnenkamm, Kitzbüheler Horn, Schwarzsee.
poloha klidná část obcce Telfes ve Stubaiském údolí.
Pokoje -dvoulůžkové – ubytování se snídaní/polopenze.
Sjezdovky cca 10 minut od domu.
Cyklistické trasy v okolí
Letní/zimní provoz
Cena za apartmán od 2.190 Kč/den pro 8 osob
Cena za pokoj od 540,- Kč/osoba/den (se snídaní)
Tauplitz- Altaussee
Region Tauplitz, Altaussee
nacházející se ve výšce 850 – 2 000 m.n.m. nabízí jedinečné přírodní krásy, přátelskost poskytovatelů služeb a idylický život v malebných vesničkách. Pro milovníky cykloturistiky je připravena řada tras od náročných výstupů až po lesní cesty a horské pastviny.
Mezi zajímavé cyklotrasy patří Salzkammergut Radweg dlouhá 47 km, která vede od zámku Trautenfels v Ennstal přes rašeliniště Laasen a národní chráněnou oblast Ödensee až k Blaa-Alm v Altausee.
Jiné cyklotrasy vedou okolo pěti jezer nebo v okruhu solné komory až k Hallstattskému jezeru.
Kromě výše zmíněných možností lze využít doprovodných spojovacích cest a naplánovat si vlastní cyklistický výlet.
Příjemný hotel disponuje krásně zařízenými pokoji s 65 lůžky, apartmány a studii pro 12 osob… Posedět zde můžete v naší nádherné zimní zahradě s výhledem na horské panorama. Pro váš odpočinek slouží sauna. K dispozici je výtah, internet, parkoviště vše v ceně pobytu…
Nedaleko hotelu se nachází kvalitní běžkařská dráha, jež vede okolím horského střediska, které patří do Národní parku Hohe Tauren.
Ta je považována k těm nejlepším a nejkrásnějším Korutanech. Také milovníci sjezdového lyžování si zde přujdou na své, neboť pár minut od hotelu se nachází Ankogelbahn.
Městečko Mallnitz s lyžařským areálem Ankogel nabízí široké červené sjezdovky ve svém vysokohorském kotli i níže položené tratě kryté lesem, vhodné za horšího počasí.
Ankogel je také ideální místo pro rodiny díky svému pohodově zvlněnému terénu.
Noční lyžování na Ankogelu je v ceně skipasu stejně jako osvětlená sáňkařská dráha. Dětské školky a cvičné vleky najdete u spodní stanice lanovky Ankogel. Délka sjezdovekAnkogel – Mölltaler je 92 km
CENÍK: POLOPENZE v hotelovém pokoji: ** 1.490,- Kč osoba/ den *** 1.330,-Kč osoba/den
APARTMÁNY/STUDIA pro 2-12 osob od 850,- Kč/osoba
Skupinové slevy od 10 osob – od 810,- Kč ubytování se snídání/ s polopenzí od 1. 080,-
Zillertal
Zillertal
se nachází 40 km východně od Innsbrucku na jižní straně údolí řeky Inn v Tyrolsku.
Zillertaler Superskipass lze využít ve všech údolích, jako jsou Gerlos/Königsleiten a Kramsach, platí na lanovkách a vlecích podél svahů o celkové
délce bezmála 500 kilometrů. Samotná oblast Zillertal (428 km upravovaných tratí) je tak rozsáhlá, že se pro přehlednost dělí do tří regionů:
Fügen/Hochfügen/Kaltenbach/Zell, keré se nachází v nižších partiích hor. Mayrhofen/Finkenberg jsou v místech, kde se Zillertal dělí na čtyři postranní údolí.
Nejvýše položené z těchto údolí je Tuxské údolí s ledovcovým areálem Hintertux.
Zillertal disponuje bohatě rozvinutým zázemím pro turistický ruch všech cenových úrovní.
Jednou ze zajímavostí je to, že se dopravní systém skibusů, propojujících ubytovací zařízení s lanovkami,
spojuje s lokální železniční traťí a skvěle funguje také noční kyvadlová doprava mezi zábavními středisky.
První větší lokalitou při ústí údolí je obec Fügen, která je díky své snadné dostupnosti hojně navštěvovaná zejména v hlavní sezóně.
Nabízí dlouhou sjezdovou trať (7,5 km) z vrcholu Onkeljoch.
Lépe je na tom o tisíc metrů výše položený Hochfügen, přístupný z hlavního údolí silnicí, na níž platí povinné vybavení sněhovými řetězy.
Díky tomu je toto středisko podstatně méně vytíženo, navíc mívá mimořádně dobré sněhové podmínky. 4-sedačková lanovka zde vyjíždí do výše 2 350 m.
S největším výběrem preparovaných tratí a největší kapacitou vleků v této části oblasti se setkáme nad Kaltenbachem.
Mayrhofen je tradiční sportovní, turistické, horolezecké a lyžařské středisko a největší sídlo Zillertalu.
Zell am Ziller je geografickým i historickým centrem Zillertalu, ale mezi zdejšími středisky patří za místo s poklidnou,
rodinnou atmosférou a výhodnými cenovými podmínkami.
Ski opening od poloviny listopadu 2010. Plný provoz zahájen 2. prosince! Konec zimní sezóny cca polovina května.
Sjezdovky celkem 171 km
Modré 37 km
Červené 92 km
Černá 37 km
Skirouten cca 7 km
Zasněžené sjezdovky cca 121 km
Nejdelší sjezd do údolí cca 8 km – kompletně zasněžený
Nadmořská výška lanovky v údolí 600 m
Údolí a horní lanovka – převýšení 1800 m
Horní lanovka na Wedelexpress 2500 m
Lanovek celkem 37
Dopravní lanovka do Kaltenbach – bez čekání
Sedačkové lanovky 10 *
Sjezdovka Hochzilletal-Hochfügen 800 m metrů od domu, skibus 2 minuty…
Volné termíny na vyžádání. Letní/Zimní provoz
Polsko země
Na výlet, firemní cestu, nebo za odpočinkem do Polska
Nabízíme řadu kvalitních destinací a různé druhy ubytování pro vaši dovolenou v této zemi. Firemní cestu, konferenci, zájezd… Vyberte si ze široké nabídky na našich webových stránkách… nebo nám zašlete konkrétní představu o cílové destinaci a vašich požadavcích, my zařídíme vše potřebné… Zájezdy do Polska on-line
Firmy, veřejnost či cestovní kanceláře a agentury oceňují naši flexibilitu a vstřícnost, znalost místního prostředí, nonstop pracovní dobu…
Polsko
(pol. Polska), oficiální název Polská republika (PR, pol. Rzeczpospolita Polska, RP) je stát ležící ve střední Evropě. Polsko hraničí s Německem na západě, s Českem a Slovenskem na jihu, Běloruskem a Ukrajinou na východě a s Litvou a Ruskem (Kaliningradská oblast) na severu. Ze severu má Polsko přístup k Baltskému moři se 770 km pobřeží. Povrch je převážně rovinatý, hory tvoří většinu jižní hranice.
Počátky polského státu a jeho christianizace sahají do 10. století;[4] Polské království, které roku1569 prohloubilo unii s Litvou, bylo jedním z mocných evropských států, avšak zaniklo v trojím dělení Polska (1772—1795). Roku 1918 bylo Polsko obnoveno jako republika. Po 2. světové válce, která zemi velmi těžce postihla, bylo Polsko do roku 1989 socialistickou republikou.
Současné Polsko je s 38 miliony obyvatel osmý nejlidnatější stát Evropy; oproti minulým dobám však tvoří po roce 1945 naprostou většinu Poláci, nábožensky římští katolíci. Největší koncentrace obyvatelstva a průmyslu je v Horním Slezsku. Hlavním městem je Varšava, do raného novověku jím byl Krakov.
Polsko je mj. členskou zemí Evropské unie, Severoatlantické aliance (NATO), Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD), Světové obchodní organizace (WTO) a Visegrádské skupiny.
Podnebí
Charakter podnebí je na styku kontinentálního východoevropského a oceánského středoevropského typu. Jsou zde dlouhé chladné zimy s vydatnými sněhovými srážkami a horká vlhká léta. Průměrná teplota činí v lednu regionálně -8/3 °C a v červenci 20/27 °C. Průměrný roční úhrn srážek je 600 mm, klesá od severu k jihu a východu, naopak vzrůstá v horách, kde dosahuje až 1200 mm.
Příroda
Celkově je v Polsku chráněno 101 588 km² území, což představuje 32,1 % rozlohy země. Ochrana přírody se v Polsku soustřeďuje zejména do 23 národních parků:
Těla a Krve Páně – Boží tělo (Ciała i Krwi Pańskiej – Boże Ciało) – ve čtvrtek, 60 dnů po Velikonoční neděli
Švýcarsko Alpy
Na lyže, na kolo, na hory, nebo za odpočinkem do Švýcarska
Nabízíme řadu kvalitních destinací a různé druhy ubytování pro vaši dovolenou v této Alpské zemi. Firemní cestu, konferenci, zájezd… Vyberte si ze široké nabídky na našich webových stránkách… nebo nám zašlete konkrétní představu o cílové destinaci a vašich požadavcích, my zařídíme vše potřebné…
Vyplňte poptávkový formulář Zajistíme ubytování ve Švýcarsku na “míru” pro Vás…
Firmy, veřejnost či cestovní kanceláře a agentury oceňují naši flexibilitu a vstřícnost, znalost místního prostředí, nonstop pracovní dobu… Zájezdy do Švýcarska on-line
či Švýcarské spříseženství, krátce Švýcarsko (zastarale Švýcary) –německy Schweizerische Eidgenossenschaft, Schweiz, francouzsky Confédération suisse, La Suisse, italsky Confederazione Svizzera, Svizzera, rétorománsky Confederaziun svizra, Svizra,latinsky Confoederatio Helvetica, Helvetia – je vnitrozemní stát ve střední Evropě. Švýcarsko leží mezi Bodamským jezerem na severovýchodě, Ženevským jezerem na západě, Horním a AlpskýmRýnem na východě a Rýnem na severu, Jurou na severu a jižními Alpami. Švýcarsko sousedí s následujícími státy, se kterými má suchozemské hranice: s Itálií je 734,2 km, s Francií 571,8 km, s Německem 345,7 km, s Rakouskem 165,1 km (přerušena Lichtenštejnskem) a s Lichtenštejnskem41,1 km; celkem 1857,9 km.
Tato federace 26 kantonů má 7,92 milionů obyvatel, z toho je více jak 1/5 cizinců. Švýcarsko je členem Rady Evropy, OSN, EFTA, OECD a WTO a součástí schengenského prostoru. Jednání o vstupu do EU občané v referendu odmítli a tak, krom Lichtenštejnska, je to jediná země mimo EU v prostoru Střední Evropy.
Moderní Švýcarsko vzniklo v první polovině 19. století. Tehdejší elity do přelomu 18. a 19. století spolu soupeřících států, (kantonů), z nichž některé již byly členy starého spolku, se po posledním ozbrojeném konfliktu, 27 denní válce Sonderbundkrieg v roce 1847, odhodlaly ukončit tuto staletou tradici válčení. Podle vzoru několika předcházejících menších svazků se dohodly o vytvoření „národa vzešlého z vůle“ – německy „Willensnation“. V roce 1848 tyto snahy vyvrcholily změnou státního zřízení z konfederace na federaci, jejímž základem je spolková ústava (revidována 1874) zejména v oblasti rozšíření politických práv. K tomuto kroku vedly vedle ekonomických důvodů i důvody politické a obranné, neboť na území konfederace do té doby válčily nejen kantony a města mezi sebou, ale i mnohé tehdejší mocnosti Evropy. Menší správní celky totiž samy o sobě nemohly jednotlivě obstát jak ekonomicky, tak ani vojensky. Mimo spojenectví zvolily i směr zahraniční politiky, která ustanovovala Švýcarsko jako přísně neutrální, tedy neúčastnící se ve vojenských blocích. Zároveň konfederace začala budovat silnou spolkovou armádu určenou pro případnou vlastní obranu – jak komentuje anglické „neutral but heavily armed“.
Jazykové oblasti
Švýcarsko již ve své ústavě přijaté v 19. století deklarovalo rovnoprávnost jazyků původně žijících obyvatel. Zákonem zaručené je právo na komunikaci se spolkovými úřady ve všech úředních jazycích. Švýcarsko má tedy čtyři úřední jazyky. Dobrovolně, podle svých možností, se přidávají i některé další úřady na úrovni kantonů a obcí. S pokračující integrací cizinců a imigrantů úřady umožňují komunikaci i v jiných jazycích. Hojně rozšířeným jazykem je také angličtina.
Všeobecně rozšířeným omylem je názor, že všichni Švýcaři hovoří všemi čtyřmi úředními jazyky své země. Např. Švýcaři, jejichž mateřštinou je němčina, se ve škole sice většinou učí jako první cizí jazyk francouzštinu a jako další angličtinu (v některých kantonech je tomu naopak), ale italsky již mluví jen málokterý z nich.
Němčina
Němčinou hovoří 63,7% obyvatel. Němčina je hlavním úředním jazykem na severu, ve středu a na východě Švýcarska (celkem ve 13 kantonech a 6 polokantonech včetně kantonu Graubünden) a dále druhým úředním jazykem v kantonech Fribourg a Wallis. V německy mluvících částech se v běžném styku používá švýcarská němčina, jeden z alemánských dialektů.
Francouzština
Francouzštinou hovoří 20,4% obyvatel. Francouzština je hlavním úředním jazykem v 6 kantonech (Fribourg, Jura, Neuchâtel, Vaud, Wallis, Ženeva) a druhým úředním jazykem kantonu Bern.
Italština
Italštinou hovoří 6,7% obyvatel. Italština je hlavním úředním jazykem v kantonu Ticino a druhým úředním jazykem kantonu Graubünden.
Rétorománština
Rétorománštinou hovoří 0,5% obyvatel. Rétorománština je třetím úředním jazykem kantonu Graubünden. O rétorománštině se někdy hovoří jako o poloúředním (polooficiálním) jazyce. Právo na komunikaci se spolkovými úřady v tomto jazyce mají pouze lidé, pro něž je rétorománština jazykem mateřským. Toto právo získali navíc rétorománsky hovořící Švýcaři až po referendu v roce 1996, teprve tehdy dostala rétorománština status úředního jazyka (do té doby byla od roku 1938 pouze národním jazykem Švýcarska. Do této doby mohli Švýcaři komunikovat s úřady rétorománsky pouze na kantonální úrovni v kantonu Graubünden).
Turistika
Turistika přispěla v 19. a 20. století k rozvoji těch nejchudších částí Švýcarska, Alp. Zpočátku záležitost patřící bohaté aristokracii se v druhé polovině 20. století stala záležitostí dostupnou pro širokou oblast obyvatel planety.
K nejnavštěvovanějším místům patří :
Alpy – Švýcarské Alpy, Arosa, Davos, Engelberg, Bernské Alpy, Jungfrauregion >swissworld, St. Moritz, Zermatt a Matterhorn >swissworld, … a jezera – Bodamské (Bodensee), Curyšské (Zürichsee), Lucernské (Vierwaldstättersee), Lago Maggiore, Luganské (Lago di Lugano), Thunské (Thunersee), Ženevské (Lac Léman), …
francouzská část – Lausanne, Ženeva, …
italská část – Locarno a Ascona, Lugano, …
německá část – Basilej, Bern, Curych, Lucern, …, Ballenberg, …
Nejznámější tradiční švýcarská jídla : fondue ze sýra, Raclette, Rösti, …
Francie Alpy
Francouzské Alpy
Jedete na lyže, kolo, na hory či za odpočinkem do francouzkých Alp?
Nabízíme řadu kvalitních destinací a různé druhy ubytování pro vaši dovolenou v zemi galského kohouta. Firemní cestu, konferenci, zájezd… Vyberte si ze široké nabídky na našich webových stránkách… nebo nám zašlete konkrétní představu o cílové destinaci a vašich požadavcích, my zařídíme vše potřebné…
(francouzsky La France, výslovnost /fʀɑ̃s/), oficiální název Francouzská republika (francouzsky République française, výslovnost /ʀepyblik fʀɑ̃sɛz/) je demokratický stát, jehož většina území (někdy označovaná jako Metropolitní Francie) se nachází v západní Evropě. Součástí Francouzské republiky jsou také zámořské departementy a zámořská území v Karibiku, Severní aJižní Americe, v Indickém oceánu a Oceánii. Francouzi metropolitní Francii kvůli jejímu geografickému tvaru často přezdívají L’Hexagone (šestiúhelník).
Je členskou zemí Severoatlantické aliance (NATO) a je jedním ze zakládajících členů Evropské unie (EU). Dále je Francie jedním ze zakládajících členů Spojených národů. Je jedním z pěti stálých členůRady bezpečnosti OSN s právem veta, jednou z osmi uznaných nukleárních mocností a členem sdružení sedmi nejvyspělejších států světa a Ruska – G8. Spolu se Spojeným královstvím je Francie jedinou doposud existující koloniální velmocí.
Hranice současné Francie zhruba souhlasí s těmi z dob starověké Galie obývané keltským kmenem Galů. Galiebyla porobena v 1. století př. n. l. Římany a Galovéčástečně převzali latinský jazyk i kulturu. S romanizací území souvisí i časné šíření křesťanství od 2. a 3. století. Galské východní hranice byly ve 4. století obsazeny germánskými kmeny, převážně Franky, kteří později dali zemi její dnešní jméno. Existence Francie jako samostatného státu se tradičně datuje od rozděleniFrancké říše roku 843 na (Francia orientalis) na východě, Francia occidentalis na západě a Lothraringii ve středu. Z Východní Franské Říše se stala Svatá říše římská (dnešní Německo), západní část dala vzniknout dnešní Francii.
Potomci Karla Velikého vládli Francii až do roku 987, kdy byl korunován králem Hugo Kapet. Jeho potomci, Kapetovci a jejich vedlejší větve z Valois a Bourboni postupně pomocí série válek a dědictví sjednotili území pod centrální panovnickou moc. Monarchie dosáhla své největší moci za vlády Ludvíka XIV, který vládl v 2. polovině 17. a začátkem 18. století. V té době měla Francie velký vliv na evropskou politiku, ekonomii a kulturu. Byla nejlidnatějším státem v Evropě a třetím na světě po Číně a Indii. Zároveň se však postupně propadala do rekordní zadluženosti a ekonomického úpadku.
Úpadek říše se za následníků Ludvíka XIV. stále prohluboval a byl jednou z příčin Francouzské revoluce, která propukla v roce 1789 a vedla 3. září 1791 k nahrazení absolutistické monarchie konstituční, 22. září 1792 byla následně nastolena První republika. Vláda však ve skutečnosti zůstala v rukou revolučního kabinetu. 22. srpna 1795 byla vyhlášena ústava roku III, vlády se chopilo direktorium. Následně v roce 1799 ovládl republiku Napoleon Bonaparte, stal se prvním konzulem (Konzulát) a 18. května 1804 státním převratem založil první francouzské císařství, jehož se stal prvním panovníkem. Napoleon na krátkou dobu ovládl většinu Evropy, bojoval se Spojeným Královstvím, Pruskem, Rakouskem a Ruskem, založil nová království, do jejichž čela dosadil členy své rodiny. Po porážce v bitvě u Lipska už nebyl schopen čelit aliančním armádám a v dubnu 1814 abdikoval. Poté došlo k restauraci bourbonského království. Během Vídeňského kongresu uprchl z vyhnanství na ostrově Elba a nakrátko obnovil císařství. Definitivně poražen byl v bitvě u Waterloo.
V roce 1830 dala Červencová revoluce vzniknout konstituční monarchii v čele s vedlejší větví Bourbonů, nahrazené roku 1848 Druhou republikou. Její existence byla zanedlouho ukončena zvolením dosavadního prezidenta a císařova synovce Ludvíka Napoleona císařem (jako Napoleona III.), který byl zajat po prohrané prusko-francouzské válce roku 1870, kdy vznikla Třetí republika.
Ačkoliv vyšla Francie vítězně z první i druhé světové války, ztrácela během 20. století postupně bývalé velmocenské postavení. Po II. světové válce vzniklaČtvrtá republika. V roce 1958 byla nastolena současná Pátá republika v čele s generálem Charlesem de Gaullem.
V posledních desetiletích se Francie smířila s Německem a ve spojení s ním usiluje o politickou a ekonomickou integraci Evropy. Francie byla v čele států podporujících urychlení rozšíření měnové unie, kterou chtěla dosáhnout vytvoření více sjednocené a schopné Evropské politiky, obrany a bezpečnostního aparátu. V referendu o přijetí Smlouvy o Evropské ústavě však 55 % francouzských občanů hlasovalo proti, čímž byly tyto plány výrazně zbrzděny.
Ačkoliv Francii obvykle vnímáme jako jednolitý národní stát[1], při pohledu na rané dějiny Francie je patrné, že (slovy André Mauroise) „jakási francouzská rasa nikdy neexistovala“.[2]Francouzi se vyznačují značně různorodým národnostním původem, který je stejně jako jejich dějiny výsledkem mnoha vlivů. V průběhu svých dějin zažila Francie množství přistěhovaleckých vln (což je příznačné i pro současnou Francii). Tato skutečnost je zřejmější při uvědomění si geografické polohy Francie na západním okraji evropského kontinentu. Jejím vlivem byla Francie místem, kde se zastavovaly invaze a usazovali se vetřelci.[2] Navíc přestože dnešní Francie má přirozené hranice, z historického hlediska nebyla nijak uzavřeným celkem. Na jejím území se tak od počátku dějin setkáváme s nejrozličnějšími národy — Kelty, Řeky, Římany, Germány, Franky, Normany, Židy, Španěly,Portugalci, Italy, Alžířany a mnoha dalšími.
Nejvýznamnější stopy v dějinách Francie zanechaly vlivy: 1. Galů (což byla ta část Keltů, která se usadila ve Francii), 2. Římanů a 3. Franků, přičemž první dva na přelomu tisíciletí splynuly dohromady a třetí dal Francii jméno. Přístup k imigrantům byl na území Francie téměř výhradně asimilační[3], což znamená, že kultura, jazyk a genetické dispozice nově příchozích se rozpouštěly mezi zde již dříve usazeným obyvatelstvem, přičemž je samozřejmě do jisté míry i obohacovaly. Z hlediska civilizačního byl nejzásadnější vliv galorománské kultury, což se odráží i na dnešní podobě francouzštiny, kterou řadíme mezi románské jazyky. Výskyt mnoha oblastních jazyků, které většinou nemají s latinským původem příliš společného (bretonština, baskičtina, korsičtina, vlámština nebo alsaské nářečí němčiny), však velmi názorně dokládá, že utváření francouzského národa bylo mnohem složitější a nejednoznačnější. „Ačkoliv staletí trvající centralizační tlaky stmelily Francouze do jediného národa se silným citem pro národní identitu“[4], byl tento národ utvářen množstvím rozdílných etnik. A právě z této historické rozmanitosti pochází kulturní a jazykové bohatství dnešní Francie.
Geografie
Největší část území Francie (metropolitní Francie) se nachází v západní Evropě, kde hraniční na severovýchodě s Belgií (délka hranic 620 km) a Lucemburskem (73 km), na východě s Německem (450 km) a Švýcarskem (572 km), na jihovýchodě s Itálií (515 km) a na jihu se Španělskem (649 km), Andorrou (56,6 km) a Monakem (4,5 km). Francouzská republika se skládá také z území v Severní a Jižní Americe (kde má Francouzská Guyana 673 km dlouhou hranici s Brazílií a 520 km se Surinamem), v Indickém, a Tichém oceánu, Karibiku (ostrov Svatý Martinje rozdělen na francouzskou a nizozemskou část hranicí o délce 10,2 km) a Antarktidě. (suverenita deklarovaná v Antarktidě nebyla uznána většinou jiných zemí — viz Antarktický smluvní systém).
Francie
Pevninská část Francie zaujímá plochu 543 965 km². Na severu a západě je krajina rovinatá s mírným vlněním, na zbytku území převážně pahorkatá a hornatá. Ve francouzských Alpách se nachází nejvyšší bodzápadní Evropy Mont Blanc (4 810 m). Další hornaté kraje země zahrnují Pyreneje, Centrální masív, Jura, Vogézy, Armorský masív aArdenny. Největšími francouzskými řekami jsou Loire, Rhône (pramenící ve Švýcarsku), Garonne (ve Španělsku),Seina a část toku Rýnu. Loire je zároveň také nejdelší francouzskou řekou.
Francouzské Alpy
Francouzské Alpy
Grande Ruine
Nejvyšší bod
Mont Blanc (4 808 m n. m.)
Nadřazená jednotka
Západní Alpy, Alpy
Sousední jednotky
Italské Alpy, Švýcarské Alpy
Světadíl
Evropa
Státy
Francie
Povodí
Rhóna, Arve, Isère, Durance,Drôme
Francouzské Alpy je pomyslný horský systém nalézající se ve Francii a zahrnující do sebe všechna pohoříAlp ležící na území této země. Typické pro Francouzské Alpy nejsou jen vysoké zaledněné hory či obrovské skalní hroty (francouzsky Aiguilles), dramatické soutěsky či rozeklané hřebeny. Nalézá se zde také velké množství horských jezer a ples, alpské louky, pestrá příroda atd. Francouzské Alpy leží na území dvou regionů: Rhône-Alpes a Provence-Alpes-Côte d’Azur.
Geologie
Francouzské Alpy jsou geologicky velmi pestré a nejednotné. Vyznačují se složitou příkrovovou stavbou, v které převládají stará krystalická jádra (žula, rula). Na toto jádro jsou místy nahrnuty mladší sedimentární horniny, zejména vápence. Tyto geologické rozdílnosti a značné klimatické rozdíly v jednotlivých oblastech vedly k bohaté tvarové rozmanitosti.
Členění
Geografické členění alpských skupin ve Francii je poměrně složité. Výjimkou je hlavní alpský hřeben, který se právě ve Francii lomí ze severu na jih a dále na východ. Nalézá se zde také množství dalších roztroušených horských skupin, kterým se říká „Předalpy“ nebo „Předhůří“.
Francouzské alpské skupiny
Chablais-Faucigny (Haute Cime, 3257 m)
Masiv Mont Blanc (Mont Blanc, 4808 m)
Beaufortain (Roignais, 2999 m)
Bornes-Bauges-Aravis (Pointe Percée, 2753 m)
Chartreuse (Chamechaude, 2082 m)
Vercors (Grand Veymont, 2341 m)
Vanoise (Grande Casse, 3852 m)
Grajské Alpy (Pointe de Charbonnel, 3752 m)
Dauphineské Alpy (Barre des Ecrins, 4102 m)
Devoluy (L’Obiou 2790 m)
Kottické Alpy (Monte Viso, 3841 m)
Drôme (Mont Ventoux, 1909 m)
Provensalské Alpy (Tete de´l Estrop, 2961 m)
Přímořské Alpy (Cime du Gélas, 3143 m)
Ligurské Alpy (Punta Marguareis, 2651 m)
Osídlení
Na rozvoji osídlení se významnou měrou podepsal neschůdný a vysoký reliéf oblasti. Největším městem je zde olympijský Grenoble. Ve slunných a teplých údolích vyrostlo několik menších měst jako je Chamonix,Annency, Chambéry a Gap.
Administrativně se území Francouzských Alp rozděluje na několik celků: Savoie, Haute Savoie, Isère,Hautes-Alpes, Drôme, Vaucluse, Alpes-de-Haute-Provence, Bouches-du-Rhône, Var a Alpes-Maritimes.
Lyžařská střediska
Les Trois Vallées (Courchevel, Méribel, La Tania, Brides-les-Bains, Saint-Martin-de-Belleville, Les Menuires,Val Thorens and Orelle) : 338 sjezdovek, 600 km upravených drah.
Portes du Soleil (Avoriaz, Châtel, Morzine, Les Gets, Saint-Jean d’Aulps, La Chapelle d’Abondance,Abondance, Montriond, Švýcarská část území střediska) : 288 sjezdovek, 650 km upravených drah.
Paradiski (La Plagne, Peisey-Vallandry, Les Arcs) : 239 sjezdovek, 420 km upravených drah.
Via Lattea (Montgenèvre, Italské území střediska) : 214 sjezdovek, 400 km upravených drah.
Évasion Mont-Blanc (Combloux, Megève, Saint-Gervais, Saint-Nicolas-de-Véroce, Les Contamines Monjoie) : 183 sjezdovek, 420 km upravených drah.
Espace Killy (Tignes, Val d’Isère) : 137 sjezdovek, 300 km upravených drah.
Grand Massif (Flaine, Les Carroz, Morillon, Samoëns, Sixt) : 134 sjezdovek, 265 km upravených drah.
Les Aravis (La Clusaz, Manigod, Croix Fry, Merdassier, Le Grand-Bornand) : 133 sjezdovek, 220 km upravených drah.
Les Grandes Rousses (L’Alpe d’Huez, Vaujany, Auris-en-Oisans, Oz-en-Oisans, Villard-Reculas) : 117 sjezdovek, 236 km upravených drah.
Serre Chevalier : 111 sjezdovek, 250 km of upravených drah.
La Forêt Blanche (Risoul, Vars) : 104 sjezdovek, 180 km upravených drah.
Les Sybelles (Le Corbier, La Toussuire, Les Bottières, Saint-Jean-d’Arves, Saint-Sorlin-d’Arves, Saint-Colomban-des-Villards) : 96 sjezdovek, 310 km upravených drah.
Valloire and Valmeinier : 83 sjezdovek, 150 km upravených drah.
Grand Domaine (Valmorel, Saint-François-Longchamp) : 82 sjezdovek, 150 km upravených drah
Espace San Bernardo (La Rosière, La Thuile – Itálie) : 73 sjezdovek, 150 km upravených drah.
Les Deux Alpes and La Grave : 69sjezdovek, 220 km upravených drah.
Lichtenštejnsko Alpy
Lichtenštejnské Alpy
Jedete na lyže, kolo, na hory či za odpočinkem do Lichtenštejnska?
Nabízíme řadu kvalitních destinací a různé druhy ubytování pro vaši dovolenou v této malé Alpské zemi. Firemní cestu, konferenci, zájezd… Vyberte si ze široké nabídky na našich webových stránkách… nebo nám zašlete konkrétní představu o cílové destinaci a vašich požadavcích, my zařídíme vše potřebné…
Vyplňte poptávkový formulář Zajistíme ubytování v Lichtenštejnsku na “míru” pro Vás…
Firmy, veřejnost či cestovní kanceláře a agentury oceňují naši flexibilitu a vstřícnost, znalost místního prostředí, nonstop pracovní dobu…
je jeden z nejmenších států Evropy, leží na svazích Alp (pohoří Rätikon) a v údolíRýna. Sousedí se Švýcarskem (společná hranice 41,2 km), s kterým je úzce hospodářsky a politicky spojeno (mj. měnovou a celní unií), a s Rakouskem (společná hranice 36,7 km), mezi jejichž území je vklíněno.
Knížectví Lichtenštejnsko (Fürstentum Liechtenstein) má velmi pestrou minulost. Kdysi bylo součástí Chur-Rhätiens při dělení v roce 536 od franckých králů pod Karlem Velikým. Když německý císař roku 768 obsadil francký trůn, bylo vévodství Rhätien včleněno do “Vévodství Švábsko a Rhätien”. Nástupci Karla Velikého stále silou ovládali toto hrabství. “Hrabství Vaduz” a část “Hrabství Schellenberg” ovládl rod hrabat z Monfortu na více než dvě století (1180-1400). Od roku 1400 do 1507 bylo vévodství v držení svobodných pánů z Brandis.
Lichtenštejnsko vzniklo sloučením panství Schellenbergu (Lichtenštejny koupeno 1699, dnes „Dolní země“, Unterland) a hrabství Vaduzu (1712, dnes „Horní země“, Oberland), a je od roku 1719německým císařem uznané knížectví.
Jméno Lichtenštejnska pochází, dnes jako jediné země na světě, od šlechtického rodu, a jeho jméno zase od hradu Lichtenštejnu v Rakousku, na pokraji Vídeňského lesa, poprvé písemně zmíněného roku 1136. Lichtenštejnové jej opustili kolem roku 1300.
Od rozpadu středověké Svaté říše římské roku 1806 suverénní stát v Rýnském spolku, od roku 1815samostatný stát v Německém spolku. Sjednocení Německa v 19. století se Lichtenštejnsko nezúčastnilo – se sjednoceným Německem totiž vůbec nehraničí. Kulturně, hospodářsky i politicky se Lichtenštejnsko orientovalo na Rakousko-Uhersko, a to až do jeho zániku koncem první světové války.
I po roce 1918 Lichtenštejnové žili především ve Vídni, odkud odešli až před nacisty v roce 1938, kdy se knížectví stalo jejich stálým sídlem.
Od zániku Rakouska-Uherska je Lichtenštejnsko úzce spojeno se Švýcarskem. Stejně jako ono udržuje nízké daně, neutralitu a bankovní tajemství. Švýcarsko také zastupuje zájmy Lichtenštejnska v zahraničí, mimo Bernu, Berlína, Bruselu, Štrasburku, Vídně, Washingtonu, Ženevy a OSN v New Yorku, kde má Lichtenštejnsko vlastní zastoupení.
Od 1. ledna 1991 je Lichtenštejnsko členem Evropského sdružení volného obchodu (ESVO – EFTA); do té doby tam jeho zájmy zastupovalo Švýcarsko.
Roku 2003 Hans Adam II. prosadil, po kontroverzní veřejné debatě, rozšíření knížecích pravomocí (avšak také lidu, neboť mu dává možnost v referendu přímo změnit státní zřízení), změnou ústavy přijaté v referendu. Zároveň ale vzniklo silné hnutí za demokratická práva občanů.
Od 19. prosince 2011 je Lichtenštejnsko součástí Schengenského prostoru; není však členem Evropské unie.
Státní zřízení je knížectví – ústavní dědičná monarchie. Současný kníže je od roku 1989 Hans Adam II. z rodu Lichtenštejnců.
Lichtenštejnové patří k nejbohatším evropským šlechtickým rodům, především díky bankovnímu podnikání. Do roku 1945 vlastnili rozsáhlé statky i v českých zemích, hlavně na Moravě – Adamov, Branná, Břeclav, Bučovice,Moravská Třebová, Moravský Krumlov, Lednice, Litovel, Plumlov, Valtice, Velké Losiny, Zábřeh na Moravě, ve Slezsku např. Krnov a známé paláce v Olomouci a Praze. Rodinná hrobka Lichtenštejnů se nachází ve Vranově u Brna u tamního poutního kostela Narození Panny Marie. Lichtenštejnská knížata dosud užívají titul vévodů opavských a krnovských.
Geografie
Rozlohu 160 km² tvoří lesy 41%, louky, pole a pastviny 34%, neproduktivní plochy 15%, zastavěné plochy 10%. Nejvyšším bodem země je Grauspitz, 2599 m n. m., nejnižší bod je Ruggeler Ried, 430 m n.m. Mírné klima, díky chráněnému údolí, slunečnu a fénu. Průměrná roční teplota je 10,2 °C, nejteplejší měsíce jsou červen, červenec a srpen. Průměrný úhrn ročních srážek je 900-1 500 mm.
Kultura, sport
mapka Lichtenštejnska
Bohatství Lichtenštejnska podporuje pestrý kulturní a sportovní život.
Regionálně známé skupiny rocku a pop music. Mnohé spolky pěstující lokální kulturu. Ve Vaduzu je Zemské muzeum (Landesmuseum, nové otevřeno 2003), Muzeum umění (Kunstmuseum), Muzeum lyžařství (Skimuseum), Poštovní muzeum (Postmuseum). Dále mnohá moderní místní muzea. V Schaanu Divadlo na Kostelním náměstí (Theater am Kirchplatz). Ve Vaduzu nové divadlo Zámecký sklípek (Schlösslekeller, od roku 2003). Sochařství, malířství, moderní umění.Grafika, užité umění, design.
Fotbalové kluby a národní mužstvo jsou částí Švýcarského fotbalového svazu SFV a jeho ligy, až na vlastní každoroční účast na UEFA Cupu, kam se většinou kvalifikuje FC Vaduz. Národní mužstvo se pilně účastní kvalifikace světového a evropského mistrovství.
Doby slávy mnohých lyžařských vítězství Lichtenštejnska se zdají být minulostí.
Mezi slavné sportovní osobnosti Lichtenštejnska patří sourozenci Andreas a Hanni Wenzelovi, kteří několikrát vyhráli světové poháry ve sjezdovém lyžování.
Nizozemí a Holandsko
Dovolená, cyklistické pobyty v Nizozemí
Plánujete cyklistický pobyt, firemní cestu nebo jedete za sýry a flórou do Nizozemí?
Nabízíme řadu kvalitních destinací a různé druhy ubytování pro vaši pobyt v Nizozemí. Firemní cestu, konferenci, zájezd… Vyberte si ze široké nabídky na našich webových stránkách… nebo nám zašlete konkrétní představu o cílové destinaci a vašich požadavcích, my zařídíme vše potřebné…
Současné provincie Severní a Jižní Holandsko v rámci Nizozemska
Holandsko (nizozemsky Holland) je název středozápadní části a historického území Nizozemska, který se často (nikoli však správně) používá pro označení celého státu.
V době Svaté říše římské bylo Holland jedním z hrabství, později nejdůležitější provincií Republiky spojených nizozemských provincií (Republiek der Zeven Verenigde Nederlanden, 1581–1795). V napoleonských letech1806–1810 však existovalo Holandské království, pod které spadala velká část Nizozemska.
Dnešní Holandsko tvoří dvě provincie: Severní Holandsko (Noord-Holland) a Jižní Holandsko (Zuid-Holland), které vznikly v roce 1840. Již v době Nizozemské republiky tvořilo Holandsko politické, ekonomické i kulturní centrum, v Holandsku se nachází nejvýznamnější města a přístavy, např. Amsterdam, Rotterdam, Haag, Delftatd.
Horský svět v srdci nejkrásnějších hor světa je velmi působivý a zahalený legendami. Místní obyvatelé „Ladinové“ zde udržují dávné tradice a jsou velmi šikovní. Již od dob Římanů mluví ladinštinou a prožívají svou vášeň pro požitek a kvalitu. V Alta Badii můžete být jednoduše nároční. Součástí kvalitního menu je typická venkovská architektura horských statků ovlivněná krajinou pod vrcholky Dolomit, v kombinaci s pohostinností místních lidí. Co se týče kulinářské části této jedinečné harmonie, přichází ke slovu Gault Millau, Gambero Rosso či průvodce Michelin. O vrcholném kulinářském umění je však nejlepší se přesvědčit přímo na místě.
Horolezecká cesta Tridentina na Pisciadù patří k nejoblíbenějším horolezeckým cestám v oblasti masívu Sella a v celých Dolomitech. Přístup k ní je relativně krátký, výhled na údolí Alta Badia bere dech a v cíli čeká na horolezce horská chata. Výstup na zajištěnou cestu Tridentina na Pisciadù začíná na velkém parkovišti zhruba 4 km za vesničkou Colfosco ve směru na sedlo Grödner Joch/Passo Gardena. Výstup hustým borovicovým lesem vede až ke skalním schodům, odkud se s pomocí fixních lan dostanete až na velkou skalní terasu na úpatí skal masívu Sella. Vpravo od vodopádu Pisciadù již začíná konečně horolezecký výstup. S použitím pevně nataženého lana vystoupejte po skále vzhůru až k Schotterschlucht. Odtud můžete sestoupit přes Extner Turm nebo pokračovat dále vlevo na zavěšený most. Po výstupu se dostanete na náhorní plošinu a na horskou chatu Pisciadù Hütte.
Ideální lyžování pro rodiny, středisko Alta Badia ovšem ocení zejména rodiny s dětmi. Vleky a loučky pro děti se nacházejí v celém areálu, tedy ve všech pěti městečkách: Colfosco, Corvara, La Villa, San Cassiano a Badia vzájemně propojených lanovkami a skibusy (většina ubytovacích zařízení má vlastní skibusy, což je rozhodně dobrá volba, protože některá parkoviště pod lanovkami jsou zpoplatněná). Ale pro ty nejmenší jsou ideální zejména svahy nad Colfoscem. Je to taková sluneční skrýš… Výhodou je, že jste schování v údolí. Pokud si chcete i s dětmi vychutnat více zážitků velkou roli hraje fakt, že jste v Alpách, vydejte se s nimi na náhorní pláně, kam se dostanete lanovkou Piz La Ila z La Villy či lanovkou Col Alt z Corvary.
Na kole kolem Brenty a za vínem do Jižního Tyrolska
7-denní cykloturistický výlet do Itálie. Základní doporučený program je velmi nenáročný a zvládne ho v podstatě i netrénovaný cyklista, což je umožněno výjezdy doprovodným busem do přilehlých údolí.
Zájemcům však můžeme nabídnout po dohodě i náročnější program. Ochutnávka vín s odborným výkladem…
Cena: od 4. 990,- Kč (pro kempaře)
Cena: od 6. 990,- Kč (s polopenzí, ubytování v pensionu).
Jedná se o individuální hvězdicové toulky na kole z městečka Sarnonico v údolí Val di None, zavítáme např. na hrad Juval, na Brentu a za vínem v okolí Kaltersee…
Navštěva excelentní vinařské oblasti kolem jezera Lago di Caldare (Kaltersee) – vinařské cyklostezky v údolí Strada del Vino, kolem vinohradů. Na západ od řeky Adige u Bolzana, s možností ochutnávky vín ve středověkých sklepích… V programu je dále zahrnut cyklistický výlet do Madonny di Campiglio s horským výjezdem/výstupem na Grosté (2200 m), projížďka k jezeru Lago di Tovel…
Cyklistický výlet poslední den završí prohlídka známeho hradu R. Messmera – Firmian a návštěva augistianského kláštera Abbazia di Novacella s ochutnávkou klášterních vín a s prohlídkou.
Denní etapy jsou doporučené, kdo nechce, nemusí se jich zúčastnit a udělá si například volný den. Další variantou je možnost pěších výletů…
Nabídka tohoto zájezdu je určena pro cestovní kanceláře a sportovní skupiny, též vhodný jako firemní teambuilding.
fotogalerie
Hotel Manuela, Cinque Terre – Vernazza
Hotel Manuela
pokoje, apartmány, studia
parkování u hotelu s omezením – na nezbytnou dobu 30 minut, protože se městečko nachází na území národního parku Cinque Terre.
Parkoviště od hotelu cca 1300 m. Pro hotelové hosty zdarma. Od parkoviště je zavedena kyvadlová doprava za poplatek 1,5 EURO.
Tento rodinný hotel se nachází v malebném městečku Vernazza, které leží na skalnatém výběžku u mořského pobřeží.
Všechny pokoje mají TV, sprchu,WC. Studia jsou vybavena navíc kuchyňkou.
Informace o této destinaci Cinque Terre-Vernazza zde
Cena: od 1.750,- Kč/noc/osoba
Vzdálenost ČR (Praha) – Vernazza 1100 Km (10 hodin)
Cinque Terre – Monterosso (Liguria, region La Spezia, Itálie)
Mimořádná územní formace Cinque Terre pěti mini regionů, u nás známá spíše pod názvem městečka Monterosso, je výsledkem působení skalních tlaků během několika tisíciletí. Vodní eroze zde vytvořila stovky zálivů a malých zátok. Toto území je obydlené již od dob dávno minulých. Částečně vděčí tento kraj za svůj vzhled i trpělivé práci lidských rukou. Jejich charakteristickým rysem jsou terasovitá pole vybudované na pobřeží jakož i neodmyslitelné skalní zdi. Zapomenutí tohoto koutu Ligurie, do kterého upadli místní lidé během trvání Janovské republiky, znamenalo záchranu přírodních krás a zachování původního rázu krajiny. Ani dnes není jednoduché dostat se do této lokality autem – nejvhodnějším dopravním prostředkem je vlak.
Cinque Terre – je skalnatá pobřežní oblast na italské riviéře. Nachází se v Ligurii na severozápadě Itálie a zahrnuje celkem pět vesnic, které se vyznačují terasovitě na těsno postavenými domy staršího i novějšího data. Od roku 1997 je Cinque Terre součástí světového dědictví UNESCO. V roce 1999 tu byl na ploše 38,6 km² vyhlášen národní park.
Vernazza – byla založena kolem roku 1000. Jméno je odvozeno od jména staré římské rodiny, jejíž otroci – po obdržení svobody, městečko založili. V dávné minulosti byla právě Vernazza nejprosperujícejším ze všech 5 míst tvořících Cinque Terre. Historické centrum je plné architektonických skvostů, dominují balkony, arkády a portály. Nachází se na skalnatém výběžku podél místní říčky, v současnosti zasypané. Vernazza oplývá velkým počtem malých bočních uliček spájených strmými schody, jakož I početními obrannými stavbami – věžovité domy, střelecká věž a hrad rodiny Doria – symbol dávné ekonomické prosperity. V blízkosti přístavu se nachází kostel Sv. Margarety z Antiochie (Santa Margherita d `Antiochie) s 40 metrů vysokou zvonicí ve formě osmiúhelníkového půdorysu.
Monterosso – je nejzápadnějším z městeček tvořících chráněná oblast Cinque Terre. Chrání ho kopce pokryté vinicemi a olivami. Má nádherné pláže, křišťálově čistou vodu, scenérii dominují strmé útesy. Aurorina věž, nacházející se na kopci Sv. Kryštofa (San Cristoforo) odděluje starou, původní středověkou vesničku od moderní části rozvíjející se podél pláže Fegina. Stará část města je charakteristická hradními zříceninami a typickými věžovitými domy, úzkými středověkými uličkami. V kostele Sv. Františka (San Francesco) jsou zachovány důležité umělecká díla, jejichž autorství se připisuje Van Dyckovi. V 16. století chránilo Monterosso třináct věží. Do dnešních dob za však z nich zachovaly pouze tři – hradní věž, zvonice kostela Sv. Jana (San Giovanni) a Aurorina věž. Místní pláž je největší z pláží lokality Cinque Terre a je také turisticky nejnavštěvovanější.
CORNIGLIA – počátky sídla sahají do období římského impéria. Za své jméno také vděčí jménu římské rodiny, jejíž území patřilo. Corniglia se nachází na několik set metrů vysokém útesu, na úpatí kopce, ze kterého je možné obdivovat nádheru ostatních 4 městeček tvořících Cinque Terre. Do centra města vás dovede “Lardarina” – cesta složená z 377 schodů. Druhou – a jednodušší – přístupovou cestou je sestup od vlakové stanice. Corniglia má charakter zemědělské usedlosti, z toho vyplývá i místní architektura s nízkými budovami. Stará část města se rozprostírá kolem Via Fieschi – zříceniny ze 16. století. Významnou památkou je i kostel Sv. Petra – nádherná ukázka výjimečné lokální gotické architektury.
MANAROLA – má velmi staré kořeny – původně byla římskou osadou. Jméno pochází z latinského “Manium Arul” – oltárik věnovaný římskému bohu domu, Manila. Manarola je charakteristická věžovitýma domy obranního charakteru. Je umístěna na strmém skalním útesu. Hlavní náměstí se nachází v nejvýše položené části města. Centru městečka také dominuje gotický kostel, kaplička a zvonice. Mezi domy se vyjímá bílá cementová pyramida – znak pro námořníky. Manarola je nejklidnějším z uvedených míst, teprve nedávno objeveným turisty. Nabízí nenáročné relaxační procházky – ponad celou Via dell’Amore, která vede až do Riomaggiore.
RIOMAGGIORE – je prvním městem na cestě z La Spezia, nachází se v údolí říčky Rivus Maior. Stará pověst říká, že historické kořeny sahají do 8. století, kdy zde skupina řeckých uprchlíků pronásledovaných Lvem III. Isaurským našla úkryt. Typické věžovité domy, různě zbarvené, dosahují výšky 3 – 4 poschodí. Mají dva vchody: přední a zadní, který přímo umožňuje vstup do vyšších pater. V centru města se nachází kostel Sv. Jana Křtitele (San Giovanni Battista) postavený v roce 1340 biskupem Lunim, kaple ze 16. století a zříceniny zámku z 15.-16. století. V Riomaggiore začíná Via dell’Amore – turistický chodník napříč okouzlující krajinou vedoucí do blízké Manaroly.
Pension Alpina se nachází nedaleko centra městečka Berchtesgaden. Nabízí pokoje vybavené standardním zařízením (WC, koupelna, TV). Některé pokoje jsou vybaveny také kuchyňským koutem a balkonem.
V létě je turisty tento pensión a apartmánový dům oblíben zejména pro svou vhodnou polohu k nesčetným výletům do okolí – Königsee, Jenner, Orlí hnízdo a to jak na kole tak pěšky. V zimě se naopak nabízí cenově dostupné ubytování pro lyžaře, protože se nachází jen několik minut autem od místních sjezdovek…
Termální lázně , cykloturistika, nordic walking , lyžování, Národní park
Lázeňské městečko Berchtesgaden se nachází v oblasti Berchtesgadenland asi 30 km jižně od Salzburgu. Ve městě se nachází lázně Watzmann Therme. Navštívit můžete také solné doly.
Hotel Kummertschuk, Klopeiner See
Hotel Kummertschuk
Klopeinersee – Korutany
CENÍK:
2. 800,- Kč /den Apartmán Kathrin (4-6 osob) přímo u jezera Klopeinersee. vybavení WC, kuchyňka 2x třílůžkové pokoje
1. 399,- Kč /osoba den dvoulůžkový pokoj (polopenze)
Oktoberfest v Mnichově 2013
Příjemný 2-hvězdičkový pension Stella Alpina se nachází v klidné krajině, nedaleko pohoří Brenta, na rozhraní údolí Vall di Non a a jezera Kaltersee (Caldaro) v jižním Tyrolsku, kam se
dá dojet přes nádherné passo Mendola prudkými alpskými serpentinami. Ideální místo pro ty, kdo si chtějí užít italského venkova a aktivně využít nádherné cyklotrasy, stezky, horské silnice, které se mnohdy vinou mezi jablečnými a vinařskými sady s výhledy na majestátné pohoří Brenty…
(1050 – 3100 m. n. m.)
(1500 – 2420 m. n. m.)
(1500 – 3000 m. n. m.)
(1411 – 2700 m. n. m.)
(950 – 2277 m. n. m.)
Celá rozsáhlá oblast Portes du Soleil je doslova rájem pro vyznavače běžeckého lyžování, čeká zde na ně 245 km upravovaných a značených běžeckých tras, z nichž většinu najdeme na francouzské straně. Několik atraktivních stop s náročnými úseky se nachází v okolí Morzine a Champéry a kolem Lac de Morzine s panoramatickým výhledem na okolní Alpy. Také milovníci snowboardingu si v Portes du Soleil přijdou na své. Je zde široká nabídka snowboardingových areálů s U-rampami, skoky, raily a mnoha dalšími překážkami. Na švýcarské straně je Superpark nad Les Crozets, menší fun park leží také nad Champoussin. Na francouzské straně je snowpark v Chatelu a v areálu Torgon je boardercross. Nejširší nabídka pro snowboarding je v Avoriaz – snowpark Arare a snowpark Chapelle. Menší funpark byl vybudován i v areálu Les Gets. Pro zkušené skialpinisty s dobrou technikou a fyzickou kondicí je připraveno unikátní Ski Safari, které protíná celé středisko. 
(1800 – 3600 m. n. m.)
(1550 – 3500 m. n. m.)
(1600 – 2920 m. n. m.)
(1603 – 3899 m. n. m.)
Hotel Montana se nachází přímo na sjezdovce v blízkosti vleků, lyžařské školy a sportovního areálu. Od hotelu je nádherný výhled na ledovec Medelser.
– stavby proslulého architekta Maria Botty, který odtud pochází: za všechny alespoň Kostel v Mognu v údolí Valle Maggia
Locarno – Madonna del Sasso – poutní kostel, odkud je i překrásný výhled na město a jezero, dojedte sem zubačkou z centra města nebo dojdete po svých
Cesta po stopách spisovatele Hermanna Hesse
ednotlivá údolí a další místa: Valle Maggia, Valle Verzasca
Itálie
Německo
Sasko
Polsko
Rakousko
Pod zvučným názvem Silvapark se skrývá koncept, který přináší nový rozměr zimního sportování právě pro rodiny. Celá lyžařská oblast je rozdělena do speciálních komplexů, které každému příznivci lyžování a snowboardingu umožňují užít si zimních radovánek, něco nového se naučit nebo něco nového vyzkoušet. Pro každý stupeň pokročilosti se nabízí komplex šitý na míru se zajímavými úkoly a výzvami. Při prvním sněhovém safari na světě lze tuto oblast zimních sportů poznat v celé její různorodosti. Spektakulární a romantické zároveň je noční lyžování na osvětlené sjezdovce, dlouhé přes 2 kilometry. Navzdory veškeré „akci“ zůstal však Galtür takový, jaký byl odjakživa: tyrolská horká vesnice se spoustou šarmu a původních tradic ve vysoko položené alpské krajině
Zážitkový park “Sunny-Mountain Erlebnispark“ v Kapplu uvede v nadšení všechny děti. S odbornou péčí zkušených instruktorů se zde malí adepti pomalu a hravou formou naučí stát na prkýnkách. Velkorysé podmínky na sjezdovkách, přívětivost k rodinám a jedinečný poměr ceny k poskytovaným službám v lyžařské oblasti je lákadlem pro hosty stejně jako pro místní obyvatele. 33 kilometrů sjezdovek všech stupňů obtížnosti garantuje jedinečné potěšení z lyžování začátečníkům i pokročilým.
8km 
52km 
72km 
0
+420 601 203 077, +420 222 764 574
daviddavid2400
